Markéta Hrubešová (50): Když mě někdo zklame, neodpouštím!
Na svůj věk vůbec nevypadá. Muži po ni touží, ale Markéta Hrubešová (50) už svého »prince na bílém koni« má. S Petrem Syslem už pár let žije a zdá se, že jim to klape. Hezký vztah má i s dcerou Christel Lilly (16), kterou má z manželství s fotografem Davidem Krausem (54). Sexy zrzka se rozhodla žít život naplno, kromě vaření, jemuž zcela propadla, hraje v Divadelní společnosti Josefa Dvořáka, moderuje, píše knihy a především se věnuje rodině. Proč změnila svůj život? Co Markétě v kuchyni nejde? A chtěla by se vdávat?
Markéto, nedávno jste oslavila jubileum, které by vám nikdo nehádal, protože vypadáte stále skvěle. Jaký je ten váš recept na krásu?
(rozesměje se) „Je to spíš nastavení v hlavě, snažím se mít ráda, hodně spát, nestresovat se, vysílat tělu hezký věci, dávat mu dobré jídlo, být s lidmi, kteří jsou pozitivní a milí, a ono se mi to nějak vrací. Snažím se na lidi smát a ono to zpětně fakt funguje.“
Čemu se momentálně věnujete?
„Jezdím po republice se svým vařením. Ale jinak dělám ráda všechno, co mě baví. Rozhodla jsem se, že chci žít život, aby mě to bavilo. Stýkat se s lidmi a dělat věci, které mě baví. Nejde to vždycky, ale snažím se o to. Takže moderuju, vařím, hraju divadlo, natáčím, teď v červnu mi vychází moje už šestá kniha, která se jmenuje Koko a jeho kamarádi. Je to opět knížka pro děti, pohádky, ale zároveň i recepty. Ale hlavně jsem máma.“
Zůstaňme ještě u knih. Nedávno jste pokřtila i novou knihu Haliny Pawlowské Zájezd snů…
„Ano, já už jsem byla Haliny kmotrou poněkolikáté a vždycky velmi ráda přijdu, protože Halina je krásná ženská a skvěle píše, takže pár knížek už od ní mám.“ (usmívá se)
Odpočinete si u knih?
„Myslím, že tohle je právě ideální knížka na pláž, k rybníku nebo pod stan, kde prostě vypnete. Člověk by se neměl zbytečně stresovat. Já vždycky říkám, že nejhorší smrt je z vyděšení. Pořád se něčeho děsíme, koukáme na katastrofické zprávy, čteme o nich. Když ale člověk na dva dny vypne, najednou zjistí, že se vlastně vůbec nic nestane, naopak mu je líp. Neříkám, že bychom měli být apatičtí, ale neměli bychom se zbytečně stresovat a být spíš na tu svoji tělesnou schránku hodní. Já už to takhle praktikuju od předloňského roku, všichni víme, co bylo, a je mi blaze. Takže takovéto knížky, jen houšť! Přečíst si je, pak si dát víno, být se svými blízkými, zaplavat si, milovat se, sbližovat se, rozmnožovat se, klidně. Prostě být hlavně v pohodě.“
Takže se dokážete oprostit od každodenní reality a stresu?
„Dělám pro to maximum. Třeba zásadně na dovolené vypínám mobil. Ne samozřejmě na celou dobu. Ale zapnu ho třeba jen večer, vyřídím to nejnutnější a pak ho zase vypínám. Když jste pořád na příjmu, tak to opravdu zahlcuje hlavu a často jsou to nesmysly. Pořád jste v nějaké tenzi. Je to fakt návykové. A vypnout, to je opravdu ozdravný pocit.“
Pojďme k vaření. Markéto, kdy jste mu přišla na chuť?
„Do svých třiadvaceti jsem neuměla uvařit vůbec nic. Špagety, vajíčka a čaj a to bylo všechno, protože u nás doma vařila maminka a babička a já měla pocit, že to nikdy v životě nebudu muset dělat. Že je to trapný... (směje se) A pak jsem se odstěhovala do vlastního bytu od rodičů a zjistila jsem, že nemám co jíst. Chodila jsem do restaurací, ale to taky nemůžete pořád, tak jsem začala vařit a najednou jsem zjistila, že to jde. A jak mi to šlo, tak mě to bavilo a najednou to byl koníček. Dnes už je to víc než koníček, je to vášeň.“
Jak to, že to na vás není vůbec vidět?
„Chodím si občas zacvičit, protože příjem a výdej energie je nemilosrdný. Ale spíš je to dobré i pro hlavu. Já se snažím být živý důkaz toho, že když vaříte z poctivých surovin a s nějakou mírou, tak že to jde. Nemusíte ztloustnout a nemusíte toho sníst plno. Když člověk přemýšlí, co jí, do toho dá trochu pohybu, tak je to fajn.“
Vaříte a pečete stejně ráda?
„Miluju vaření, ale nepeču, protože já skoro nejím sladké. Nechutná mi to, já si dám ráda maso, ryby, těstoviny, cokoliv kromě sladkého. Když potřebuji energii, dám si kousek čokolády. Mám to tak už asi od osmnácti let. A jak ke sladkému nemám vztah, dávám všude hodně málo cukru a rodině to zas pak moc nechutná…“ (směje se)
Celý rozhovor čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 25.