Jiří Mádl (35) o nové životní etapě, svých nejbližších a velké vášni...
Pamatujete si ho určitě z filmu Snowboarďáci, který natočil v šestnácti. Od té doby se mu kariéra závratně rozjela a na vlně úspěchů pluje v podstatě pořád. Jiří Mádl (35), herec, režisér a scenárista, si na seznam profesí, může nyní připsat další, a to spisovatel. Nedávno mu totiž vyšla jeho prvotina. Na ní spolupracoval se svou přítelkyní, scénografkou a výtvarnicí Adrijanou Trpkovič (43), se kterou už dva roky tvoří pár. Jak se Jiří dostal k psaní? Co říká o své velké rodině? A po kom zdědil vášeň k cizím jazykům?
Jirko, na křtu vaší první knížky Přitažlivost planety Krypton zaznělo, že jste ji začal psát v době covidu…
„Ne tak úplně. Já jsem první ťukání do počítače začal v listopadu 2019, tedy asi o čtyři měsíce dřív, ale doba covidu mi k tomu dala určitě více času. Dala mi klid a především nějaký vhled do sebe, což ta knížka, podle mě, potřebuje.“
To znamená, že jste akční člověk, který nevydrží nic nedělat. Když se nemohlo hrát, začal jste aspoň psát?
„Já jsem vždycky chtěl psát, ale nebyl čas.“
Máte strach, jak čtenáři vaši první knížku přijmou?
„Mám, ale na druhou stranu mám pocit, že těch strachů jsem zažil už strašně moc. Už jsem v tom trochu otupělý, protože vím, že ať udělám cokoliv, tak vždycky si to musí najít diváka, který je mi blízký, protože pro toho to dělám. To, že budou třeba i jiné reakce, mě vůbec netrápí. Já už jsem toho od mých šestnácti let zažil tolik, že už jsem na to zvyklý.“ (usmívá se)
Jste herec, režisér, scenárista a teď už i spisovatel. U vás se s talentem tedy nešetřilo…
„To úplně nemůžu říct já, ale z té knihy mám velkou radost, protože to byla nejpříjemnější práce, kterou jsem kdy dělal. Když mi bylo asi sedm, už jsem věděl, že chci psát knížku. Teď se mi to konečně podařilo.“
Po kom to ale tedy máte?
„Myslím, že rozhoduje, čemu se člověk věnuje v prvních šesti letech života. To je období, které otvírá dětem oči a schopnost některé věci vnímat. A já jsem v prvních šesti letech opravdu hodně koukal na filmy a hodně poslouchal hudbu a vždycky říkám, že díky tomu můžu dělat to, co dělám. Vděčím filmům Sám doma a Nekonečný příběh, zpěváku Michaelu Jacksonovi a dalším, že jsem to všechno mohl vsakovat. Tím ale nechci říct, že máme v rodině netalentované lidi...“ (rozesměje se)
Už přemýšlíte, že byste napsal další knihu?
„Určitě ano. Chytlo mě to a už mám nápad na další a docela bych se do toho rád pustil. Mám radost, že lidi už mají knížku v ruce, že ji chválí, že chválí obal a hlavně, že obal odpovídá obsahu. To všechno mě samozřejmě neskutečně motivuje.“ (usmívá se)
Obal knihy dělala vaše partnerka. To byla náhoda, nebo jste ji přímo sám oslovil?
„Ona tu knížku četla, když jsem ji psal. Oslovil jsem ji, protože ji znám dlouho, patnáct šestnáct let, jako talentovanou výtvarnici. Je to člověk s ohromným vkusem a talentem, takže mi to přišlo logické. Na křtu byla především jako spolutvůrce.“
Jste spolu dva roky. Myslíte na založení rodiny?
„Myslím, ale asi víc k tomu nemůžu říct…“ (usmívá se)
Když jsme u rodiny, na křest váš přišli podpořit rodiče a bratři. Maminka vás doprovází v podstatě od doby, co jste se začal pohybovat v umělecké branži. Je pro vás soudržnost rodiny důležitá?
„Určitě, jako asi pro každého. Člověk těží z blízkosti rodiny, ale pak taky z toho, že se od ní musí oddělit. To jsou různé fáze života a každá něco přináší. Vzhledem k tomu, že je mi pětatřicet, snažím se neopírat své jistoty a sebevědomí o svou rodinu. Spíš se už snažím starat já o ně.“
Kolik máte sourozenců?
„Jsme tři kluci a ještě máme ségru Sofinku, ale ta má jinou maminku.“
A bratři se taky věnují uměleckému oboru? Nejen o tom čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 24.
