Herec Vincent Navrátil (25) o humoru, mamince Veronice Žilkové (60) i přítelkyni...
Humor je mu vlastní, a proto se ho snaží dělat i v rámci své práce. Herec Vincent Navrátil (25) je se svými dalšími třemi kamarády autorem nové originální skečové show První dobrá s hvězdným hostem v každém díle. V soukromí je syn herečky Veroniky Žilkové (60), která z něho původně chtěla mít doktora, už dva roky zamilovaný do embryoložky Anety Kňávové, se kterou i bydlí. Co řekl Vincent o své mámě a rodině? Jak se seznámil s partnerkou? A co opravdu nesnáší?
Když jste měl v hlavě nápad na nový projekt, věděl jste, že humor v tom bude mít zásadní roli?
„Určitě. Já chci i do budoucna dělat především komedie. Myslím si, že se svět čím dál víc řítí do záhuby, a proto víc potřebujeme komedie, které jsou podle jednoho krásného rčení umění naděje. Abych se přiznal, dělám to vlastně primárně kvůli sobě. A pokud to rozesměje i ostatní, tak je to bonus, ale jsem přesvědčen, že komedie je ta správná cesta, kterou bychom se teď měli vydat.“
Humor je blízký i celé vaší rodině…
„My jsme rodina, kde se dějí pořád nějaké dramatické věci, které se v jiných rodinách dějí jednou za pět let. (směje se) U nás je to každý týden, a proto potřebujeme do života nějakou nadsázku, jinak bychom se z toho zbláznili. Hlavně já, protože jsem v tomhle panoptiku dramatických věcí vyrůstal, takže jsem vždycky potřeboval vlastní cestu, jak se nad to povznést.“
V jednom díle show První dobré se objeví i vaše maminka, stejně jako sestra Agáta. Nemluvila vám máma do práce?
„Nemluvila, nechává to na mně. Máma mě zná líp než kdokoliv jiný a ví, že jsem strašně tvrdohlavý a že si všechno stejně budu dělat po svém. Je ráda, že máme svoji vizi a že vzniká něco nového, a ví, že ovlivňování předchozími generacemi by vedlo k tomu, že by ty věci byly obdobné a nebylo by v tom nic nového.“
V hereckém světě jste vyrůstal. Byla to maminka, kdo vás tolik ovlivnil, že jste se vydal tou samou cestou?
„Naopak, ona se mě snažila od toho odradit, protože věděla, jaká to má úskalí, že buď si vás lidé oblíbí a jste v kurzu, nebo máte smůlu a můžete jenom na práci čekat. Myslím si, že se jí ulevilo, že mi je milejší si ty věci vytvářet sám, než být jen závislý na telefonu a na projektech, které mi někdo nabídne. Nemusí se tedy o mě bát, že bych umřel hlady.“
Doma hodně držíte pospolu. Je pro vás důležité to rodinné zázemí?
„Určitě. Jsme jako rodina dost chaotičtí a každý je vlastně výrazně otravná osobnost, takže jeden nikdy neví, komu prvnímu přeskočí a bude ten večer o něm. My se tak musíme prát o to, abychom dokázali mezi sebou nesoutěžit a nějaký večer si jako rodina normálně užili. Naposledy jsme chystali grilování a já byl celou dobu nervózní, kdo vytáhne jako první tu divokou kartu, a spustí se dramatická hádka. (směje se) Nakonec to dopadlo tak, že se stihli pohádat ještě předtím, samozřejmě kvůli úplné blbosti, a já to celý večer uklidňoval. Je to zvláštní, my bychom všichni jeden za druhého okamžitě a bez váhání dali krk, ale zároveň si potom krku vzájemně jdeme. Je to takový paradox.“ (směje se)
Do rodiny nedávno přibyla i vaše přítelkyně. Ta není z branže, viďte?
„Díky Bohu ne! Dělá embryoložku, takže je momentálně ta »intoška« rodiny. Máma chtěla, abych šel na medicínu, tak když to nevyšlo mně, tak se k tomu přiblížila aspoň moje přítelkyně.“ (směje se)
Prozradíte, kde jste se seznámili?
„Potkali jsme se úplně kýčovitě na sociálních sítích přes naše známé. Šli jsme spolu na minigolf a praštili jsme do toho. Po měsíci jsme spolu začali bydlet, protože přišel covid a Aneta byla z Olomouce, tak byly dvě možnosti – buď jezdit mezi Prahou a Olomoucí, nebo se sestěhovat. Naštěstí nám to vyšlo.“
Zbývá vám kromě práce, partnerky a rodiny čas na koníčky? To amnohem více se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 19.