Porotkyně z Peče celá země Míša Landová (47): S dorty doma moc neuspěju!
Vídáme ji v kulinářské show Peče celá země coby porotkyni po boku cukráře Josefa Maršálka (40). Food blogerka a cukrářka Míša Landová (47) měla však svoji rozjetou kariéru už dávno předtím. Živí se pořádáním kurzů pro cukráře amatéry. Soukromí si tato sympatická žena velice chrání, o rodině však přece jen něco prozradila. Má jednu dceru, která jde jiným směrem a od které si často nechává poradit. Po kom Míša zdědila talent? O čem jí babička často vyprávěla? A jakou přezdívku nosí?
Míšo, popište vaši cestu do kulinářské show Peče celá země II?
„Začalo to tím, že mě Česká televize sama oslovila a tuhle pozici mi nabídla, což mě tenkrát velmi šokovalo, ale samozřejmě i potěšilo a lichotilo mi to. A přiznám se, že jsem se trochu rozmýšlela, protože je to o cukrářské zodpovědnosti a přece jenom nejsem takový odborník jako Josef Maršálek, takže jsem měla strach, ale pak jsem zvážila pro a proti a šla jsem do toho.“
Vy už jste ale měla předtím rozjetou kariéru cukrářky, změní se to po skončení show?
„Nemyslím si, že by se to změnilo v tom smyslu, že bych se věnovala cukrařině, že bych měla svou výrobu nebo že by mě někdo zaměstnal. To m ám už srovnané v hlavě. Mě hlavně živí kurzy, které vedu pro amatéry a pro lidi, kteří se o pečení zajímají jako o koníček. To je moje hlavní náplň a moje obživa.“
A máte to podobně jako jiní cukráři, že k pečení tíhli už odmala?
„Pamatuju si, že u nás doma se vždycky peklo. Ať už maminka, babička, na víkendy, na svátky, že jsme byli doma ta klasická česká domácnost, ale v dětství se přiznám, že mě to nijak neoslovilo. Samozřejmě s příchodem rodiny se to pak mění, takže koláč na víkend už peču já, ale chytlo mě to až v dospělosti, asi před patnácti lety. Tenkrát jsem sledovala zahraniční food blogy, a to byl ten impuls, proč jsem si potom založila i ten svůj blog. A tehdy mě taky hodně nadchly potahované dorty, které se tady objevily. Ale pořád to byl celé ty roky koníček. Já jsem měla jiné zaměstnání, které bylo zcela odlišné tomuto oboru. A až poslední tři roky se cukrařině věnuji jako hlavní činnost.“
Takže jste první cukrářka ve vaší rodině?
„To právě ne tak docela, protože můj pradědeček měl cukrárnu, byl cukrář. A zřejmě to ve mně někde bylo a ty geny vyčkávaly, až se projeví. A možná mě k tomu trochu stimulovala i babička, jeho dcera, protože když jsme byly u ní jako děti na prázdninách, tak nám místo pohádek vyprávěla, jak to v cukrárně chodilo, jak všechny ty věci připravovaly. Už tenkrát to bylo náročné řemeslo, takže možná to tam ve mně zůstalo někde zakořeněné.“
To nepochybně. Ale zmínila jste, že vaše profese byla původně jiná, povíte, Míšo, jaká?
„Mám vystudovanou ekonomku, obor finance-bankovnictví, a vlastně celá léta jsem se pohybovala v administrativě. Než jsem skončila, tak jsem pracovala v logistice v jedné obchodní společnosti. Takže vesměs to byl u mě počítač, kalkulačka apod.“ (směje se)
To všechno se vám teď může asi hodit…
„Ano, určitě. Já jsem si od začátku blog spravovala sama, sama si dělám účetnictví a tím, že si prodávám knížku sama, tak mám e-shop, který si sama obhospodařuju. To se mi právě líbí, že to není jen cukrařina, ale činnost je různorodá.“
Říká se o vás, že jste milovnice makronek. Je to pravda?
„Jsem a pak se ještě setkávám s přezdívkou makronková královna. (rozesměje se)
Máte je jen ráda, nebo je i ráda pečete?
„Je to spíš ta druhá varianta. Samozřejmě je mám ráda, ale hlavně je peču a vedu kurzy na makronky, kde učím lidi, kteří se je chtějí naučit péct. Sdílím spoustu receptů, odpovídám ohledně nich na spoustu dotazů, takže je to spíš tím, že makronky ráda připravuju a hodně o nich mluvím. Mnohem víc, než je jím.“ (směje se)
Ale sladké jíte? To amnohem více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 18.
