Terezie Tománková (43): Jsem k sobě hodně kritická!
Vídat ji můžete na Primě a CNN Prima News, kde pravidelně moderuje diskusní pořad Partie. A i když její práce vyžaduje neustálé sledování aktuálního dění u nás i ve světě, důležitá je pro Terezii Tománkovou (43) i její rodina. Po nevydařeném manželství žije tato sympatická blondýnka ve spokojeném vztahu s partnerem Janem (48), který podniká v gastronomii a se kterým, nebýt covidu, už byli svoji. Velkou radost jí dělá dcera Ema (16), se kterou si velmi rozumí. Když Terezie nemoderuje, ráda pracuje na zahradě, vaří, peče nebo cestuje. Co ještě na sebe prozradila?
Terezie, jste stále ještě Tománková, nebo už máte nové příjmení?
„Jsem stále Tománková a myslím, že už tak zůstanu napořád. K rodnému jménu jsem se vrátila po rozvodu, zvykla jsem si na něj a jsem ráda, že ho mám zpátky. Ono nás pokračovatelů toho jména moc není, protože tatínek měl dvě sestry a dvě dcery. Moje sestra se jmenuje jinak, tak mi přijde hezké, že v tom budu pokračovat.“ (směje se)
Ale svatba je pořád v plánu, nebo se něco změnilo?
„Ano, je. Ale bohužel covid nám plány překazil, protože během lockdownu a uzávěr nemohli přijet hosté ze zahraničí. Moje sestra žije s rodinou na Slovensku, sestra mého muže zase v Rakousku, tak jsme pořád posouvali termín, až se můj partner dostal do fáze, že se klidně vezmeme na zahradě dnes odpoledne.“ (směje se)
Jak jste se spolu vlastně seznámili?
„Přes naši společnou známou. Honza plánoval, že naše první rande bude piknik, ale nějak jsme to nevydrželi. Šli jsme před piknikem ještě na večeři, pak na kafe a teprve poté na piknik. Ale oficiálně je to první rande piknik.“ (směje se)
Tam přeskočila jiskra?
„Asi jo, nemůžu mluvit za Honzu, ale mně se líbil hned a myslím, že to bylo celkem vzájemné. Od té doby jsme spolu. Když člověk najde spřízněnou duši, ať už je mu patnáct nebo třicet, tak je to zázrak a já jsem za to hrozně vděčná.“ (usmívá se)
Jste tedy šťastná?
„Jsem, určitě. Jsme zdraví, máme se rádi a všechno ostatní jsou problémy, které se dají vyřešit.“
Vaše profese se neustále dotýká aktuální situace, často ve vašich pořadech řešíte hodně vážná témata. Dokážete to pak doma vypustit?
„Musím to dělat, protože jinak bych se zbláznila. Když začala válka na Ukrajině, tak jsem pořád sledovala informace na našich i zahraničních kanálech. Už jsem rodině říkala: Až vám s tím polezu na nervy, tak si to vezmu někam jinam. Ale pak už jsem i na sobě začala pozorovat, že musím zvolnit.“
A podařilo se?
„Musela jsem, ale já jsem typ člověka, který, když vypne úplně, tak má pocit, že mu něco utíká. I když si jdu třeba zaběhat, tak si pořád něco pouštím, třeba podcasty a podobně.“
Jak se kromě běhu ještě odreagujete?
„Ráda dělám věci, které mají hmatatelný výsledek, a to je pro mě vaření, pečení a zahrada. Mě naplňuje, že to ještě udělá někomu radost. Já to tak mám celoživotně. Třeba si řeknu, že udělám dort, tak ho upeču. Muž pak přijde k lednici a je z toho zmatený. Říká: Něco slavíme, něco jsem prošvihnul?!“ (směje se)
Také si recepty sama vymýšlíte?
„Myslím, že všechny recepty už byly vymyšleny. Ale mám své oblíbené, mám dokonce schované kuchařky po babičce, nebo ráda kombinuju.“
Celý rozhovor čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 20.