Držitelka tří Oscarů Ingrid Bergmanová (†67) - Rakovina ji připravila o ňadro
Dramatický život jako z toho nejhoršího filmu. Ingrid Bergmanová (†67) patřila mezi největší filmové hvězdy a Hollywood jí ležel u nohou. Jenže její osud už tak hvězdný nebyl. V pouhých třinácti letech osiřela, kvůli lásce k italskému režisérovi byla ochotná vzdát se úplně všeho, a to i svojí prvorozené dcery. Když se z něj vyklubal tyran, bylo už pozdě na útěk. Nakonec držitelka tří zlatých sošek bojovala s karcinomem prsu.
Narodila se 29. srpna 1915 ve švédském Stockholmu. Její tatínek Justus Bergman byl švédský fotograf a maminka Friedel Adler byla původem Němka. Svoji vysněnou dceru, která byla pro ně tím největším pokladem, pojmenovali po švédské princezně Ingrid. Pohádkové štěstí rodiny však brzy překazila zákeřná nemoc. Když byly Ingrid pouhé tři roky, její maminka zemřela. Důvodem jejího úmrtí byla žloutenka. O dívenku tedy pečoval její tatínek, který v ní probouzel lásku k umění. Justus Bergman ve Stockholmu provozoval obchod s fotoaparáty a byl jedním z prvních, kdo si tam tehdy zakoupil filmovou kameru. Svoji dceru si natáčel a radoval se z toho, jak je neuvěřitelně fotogenická. Přál si však, aby z ní byla operní pěvkyně. Ingrid ale úplně propadla divadlu a se zatajeným dechem sledovala herce na jevišti. A už jako malá měla jedno velké přání. „Jako dítě jsem si napsala do svého deníku: Pane Bože, ať se stanu herečkou! A to se mi opravdu splnilo. Vždycky jsem věděla, že zpěvačka ze mě nebude,“ přiznala později Bergmanová v jednom z rozhovorů. Jenže s jejími sny osud krutě zamával, když jí ve třinácti letech zemřel tatínek na rakovinu. Aby nekončila v sirotčinci, do péče si ji vzal její strýc. Jenže Ingrid byla vždy zvyklá na to, že je jedináček a všechnu pozornost rodiče věnovali jen jí. A najednou se ocitnula sice v rodině, jenže přibylo jí pět sourozenců. Musela se tedy přizpůsobovat a své tetě i strýci s chodem domácnosti pomáhat. Přísnější výchova ji také naučila větší samostatnosti.
První zkouška
Přestože jí v rodině u svých druhých rodičů nic nechybělo, jeden problém tam však přece jen byl. Teta s Ingrid nesdílela její nadšení z herectví. O tom, že by se mohla stát herečkou, nechtěla ani slyšet. Nakonec však přece jen svolila, aby se Ingrid účastnila herecké soutěže v místním divadle. Bylo jí tehdy sedmnáct let a stálo ji to hodně přemlouvání, aby teta souhlasila. Jenže když šla na jeviště, měla velký strach. Nechtěla totiž rodinu zklamat a ani sebe. V koutku duše věděla, že to je její jediná šance. Když se jí nepovede zaujmout, tetu se jí už nepovede k dalšímu konkurzu přesvědčit. „Když jsem šla před porotu, připadala jsem si, jako bych šla na vlastní pohřeb. Tak jsem se bála! Nebožtíkem bylo mé umělecké já,“ popsala tehdejší pocity. Jakmile se ale objevila na jevišti, o jejím osudu bylo rozhodnuto. Porotu zaujala natolik, že dostala stipendium na herecké škole, jedné z nejproslulejších v Evropě, Královské dramatické divadelní škole ve Stockholmu. A v roce 1934 dostala první filmovou roli ve snímku Hrabě z Mnichova mostu. Její rozbíhající kariéru jí však na chvíli zastavila láska.
Více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 22.