Kristýna Janáčková (40): Potřebuju duševní hygienu!
Pamatujete si ji nejspíš jako sestřičku Kristýnu Tichou ze seriálu Ordinace v růžové zahradě 2. Herečku Kristýnu Janáčkovou (40) momentálně ale nejvíc zaměstnávají její dvě děti, osmiletý Luis Frederik a roční Elliot Oliver. Oba syny má se svým partnerem, bývalým muzikantem Michalem Škrabákem (42). V mezičase hraje v divadle, a i když se nyní našla v psaní a právě jí vyšel interaktivní deník pro maminky s názvem »S láskou, máma«, nějaké hezké natáčení by určitě neodmítla. Po čem Kristýna v životě toužila? Proč se synové jmenují po ní, a ne po tátovi? A co ji umí zklidnit?
Kristýno, během mateřství jste se dala na psaní, deník »S láskou, máma« je vaše první knížka?
„Vydala jsem ještě takový cestovatelský deník názvem »Svět je láska« společně s Lucií Biedermann Doležalovou, se kterou jsem šla dvě cesty, poutní cestu do Santiaga de Compostela a do Bosny a Hercegoviny, kde jsme i objevovaly bosenské pyramidy. Každá jsme si vedla svůj deník, takže jsme se potom rozhodly vytvořit takový cestovní bedekr intuitivního cestovatele. A to byla moje taková prvotina. Ale ten interaktivní deník pro maminky, to je pro mě obrovská srdcovka, kterou jsem měla v hlavě dlouhá léta, a poslední lockdown a těhotenství způsobily, že jsem ten svůj sen vytvořila. Jsem sama autorkou a přizvala jsem k tomu úžasnou ilustrátorku Báru z Nikolajky.“
Váš osmiletý syn má těch deníků prý 48. Je to pravda?
„Teď jsem začala psát padesátý. (rozesměje se) Luisovi jsem začala psát deník v den, kdy jsem se rozhodla mít dítě. Nejdřív jsem myslela, že to bude jen taková moje terapie, že se budu vypisovat ze svých pocitů, ale nakonec se z toho stala taková každodenní činnost, která mi zůstala dodnes. A tak mu píšu každý den se vším všudy, i ty negativní věci, protože si říkám, že je dobré vědět, že ne všechno je zalité sluncem. Plus mu tam dávám památeční věci, první ustřihnuté vlásky, náplasti z bolístek a další. A původně jsem chtěla skončit první třídou, ale když viděl, jak teď píšu Elliotovi, tak mě poprosil, jestli bych nepokračovala, že ho to hrozně zajímá. A chtěl si z toho i číst. Tak jsem psala. Teď v dubnu Elliot slaví rok, tak jsem si řekla, že tím skončím, aby měl Luis zaznamenaný první rok s bráškou, a pak už mu to nechám. Nicméně mám před sebou dalších sedm let psaní pro Elliota.“ (směje se)
Deník má být jakýmsi návodem pro maminky, které by chtěly svým dětem psát něco podobného?
„Ano, protože ono to vlastně vzniklo, když jsem něco zveřejnila na sociálních sítích, tak se mi ozvaly maminky, kamarádky, které by rády psaly, ale vlastně nevěděly jak. Na základě toho jsem o tom začala přemýšlet. Nakladatelství jsem odevzdala přes 700 stran, ale nakonec jsme to museli proškrtat, a to jsem obrečela, protože samozřejmě pro mě je tam všechno absolutně důležitý.“
Se dvěma syny jste kompletní rodina, nebo ji plánujete ještě rozšířit?
„Cítím, že jsme takhle komplet. Mně se líbí i to, že máme sedmiletý rozdíl mezi dětmi, že jsem si maximálně užila Luise, a teď si maximálně užívám Elliota. Kdyby přišlo další dítě, muselo být to být tak maximálně do tří let, a to by bylo nejspíš na úkor Elliota. A taky si myslím, že by to nebylo dobré pro Luise, který by cítil, že má dva bráchy podobně staré, a vyčníval by. Já jsem to období milovala, i těhotenství, ale teď vnitřně cítím, že takhle je to v pořádku.“
Zmínila jste cestu do Santiaga de Compostela, na to nemá každý úplně odvahu…
„Luisovi byly tehdy tři roky a já jsem to chtěla podniknout už strašně dlouho, ale vždycky jsem měla milión důvodů, proč to odložit. Až přišla Lucie, která mi to nabídla, tím mě nakopla a já jsem tu cestu uskutečnila. Šly jsme spolu, ale vlastně každá za sebe a ve svých myšlenkách. Mně to neskutečně baví ta svoboda s krosnou na zádech, to objevování a poznávání vlastních hodnot a hranic a přemýšlení. Hodně mi to tehdy pomohlo. Největší vliv ale na mě měla potom cesta do Tibetu, kterou jsem podnikla se svým mužem. Tam jsme se vlastně rozhodli mít Elliota.“
Oba s mužem tíhnete k východní filozofii, byla to náhoda, nebo jste to od sebe převzali?
„My jsme tak oba nastaveni. Já se třeba jedenáct let stravuju bezlepkově, a to vzešlo z jeho strany. Když jsem tenkrát zjistila, že jsem citlivá na lepek, setkání s ním mě motivovalo zdravě žít a jíst a zabývat se také sama sebou. A já jsem ho hodně motivovala zase k duchovním věcem i k cestování a jsem moc ráda, že jsme ten spolu dali.“
Jak jste se vlastně seznámili? To amnohem více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 15, které vyšlo dnes!