Meryl Streepová (72) má na svém kontě nejvíc nominací na zlatou sošku!
Bezpochyby je ikonou všech generací a navíc umí stárnout s grácií. Meryl Streepová (72) dokonce patří mezi slavné odmítače plastických vylepšení, i když řada lidí jí nevěří, že se jí chirurg nedotknul. Vypadá to tedy tak, že herečka s největším počtem nominací na Oscara asi opravdu podepsala smlouvu s ďáblem, a to nejen s tím, co nosí Pradu. Třínásobná držitelka zlaté sošky si však sáhla i na dno. Rakovina jí vzala snoubence, a ona se z jeho ztráty nemohla dlouho vzpamatovat.
Na svět přišla jako Mary Louise Streepová 22. června 1949 v americkém New Jersey jako jediná dcera ze tří dětí. Má dva mladší bratry, a to Dana (69) a Harryho (70). Její otec Harry William Streep pracoval jako farmaceutický manažer a maminka Mary byla reklamní výtvarnicí. Meryl to vždycky táhlo k umění. Toužila studovat operní zpěv, jenže pak na škole zjistila, že je jejímu srdci bližší činohra. Už na střední škole hrála v divadelním kroužku. Jenže si ze začátku nevěřila…Byla sice cílevědomá, pečlivá a možná i právě kvůli tomu ji spolužáci neměli rádi. Vynikala mezi nimi, a to jí dávali krutě pocítit. Smáli se jí kvůli jejímu vzhledu a šikanovali ji. Meryl měla totiž vždy výraznější rysy a velký nos. Dokonce to jednu dobu zašlo tak daleko, že si sama začala namlouvat, že pro herectví není dost dobrá. „Myslela jsem, že jsem příliš ošklivá na to, abych byla herečkou,“ prohlásila po letech na přednášce před studenty. „Holky nad svým vzhledem přemýšlí spoustu času. Přitom existují mnohem lepší věci. Dnes to už vím. Lidé, kteří vypadají jinak, uspějí. Nesnášela jsem svůj nos, teď už to tak není. Je to v pořádku,“ vysvětlila.
Tragická láska
Meryl se nakonec od herectví odradit nedala a udělala dobře. Svou kariéru začala rozvíjet, vrhla se na studium angličtiny a dramatického umění na prestižní Vassar College v v Poughkeepsie, kde na sebe upozornila v inscenaci Strindbergovy Slečny Julie. O letních prázdninách vystupovala se zájezdovým divadelním souborem Green Mountain Guild z Vermontu. Její první výraznější rolí byla v roce 1976 hra Něco za něco od Williama Shakespeara. A ta se pro ni stala i osudnou. Poznala totiž při ní svoji první velkou lásku, herce Johna Cazaleho (†42), který se proslavil hlavně rolí Freda ve filmech o Kmotrovi. Do o 14 let staršího hereckého barda se Meryl zbláznila až po uši. Když si po premiéře zmíněné hry zašli na skleničku, bylo jasné, že už zůstanou spolu. „Nikoho, jako byl on, jsem v životě nepotkala,“ přiznala později herečka, která se po krátkém randění s Johnem zasnoubila. Jenže jednoho dne po představení začal Cazale vykašlávat na jevišti krev. Lékaři mu sdělili zdrcující ortel – rakovina plic. Prognóza zněla, že je nemoc neléčitelná. Oběma hercům se v tom momentě zhroutil svět. Meryl svojí houževnatostí Johnovi dodávala sílu a dokonce přesvědčila režiséra Michaela Ciminoa (†77), aby je obsadil do svého nového filmu Lovec jelenů. Souhlasil a neodradila ho ani Johnova krutá diagnóza, kterou dokonce před filmovým studiem zatajil. Když na to přišli, žádali o přeobsazení. On si ale postavil hlavu a i všichni herci, kteří podepsali, že pokud Johnova předčasná smrt ukončí natáčení, nebudou chtít svůj honorář. Pro jistotu všechny scény s Johnem natočili přednostně. Meryl své party se svým snoubencem dotočila za šest týdnů a pak se o něj starala až do poslední chvíle. John zemřel v březnu 1978 v náručí Meryl a jeho poslední slova prý byla: „Všechno je v pořádku, Meryl…“ Premiéry filmu se už nedožil, Meryl byla několik týdnů zavřená v bytě a s nikým nekomunikovala.
Práce léčí - Nejen o tom se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 14.