Jan Kopečný (32): Jednou bych chtěl být myslivcem!
Všechno vsadil na jednu kartu a zdá se, že to bylo dobré rozhodnutí. Jan Kopečný (32), kterého jste ještě nedávno znali spíš jen z muzikálových prken, se nyní pravidelně objevuje v »primáckém« seriálu ZOO, kde nemá úplně kladnou roli. Honza ji však přijal a věří, že lidé mu postavu Kamila odpustí. Minimálně jeho o dva roky starší životní partnerka, herečka Věra Vodičková. Honza studoval ekonomii a baví ho vaření a myslivectví. Co má s Lucii Borhyovou (43)?
Honzo, rozhodl jste se vyměnit muzikály za kameru?
„To určitě ne. Já mám muzikály rád a vždycky jsem se považoval za zpěváka, nicméně kameře jsem se z toho důvodu dlouho vyhýbal. Pak jsem si řekl, proč ne, chtěl jsem už zkusit něco jiného. Dřív jsem si už ale zahrál například Dana Hůlku z období jeho mládí nebo v Ordinaci v růžové zahradě takovou malou roli, kde jsem hrál partnera Lucie Borhyové. A když přišla nabídka z Primy hrát v ZOO, rád jsem ji přijal.“
Zatímco v muzikálech hrajete převážně milovníky, v ZOO máte poměrně negativní roli…
„Mně bylo řečeno, že to bude taková zápornější role, že to bude bývalý partner Evy Burešové. A protože se s Evou známe už léta, tak jsem z toho byl nadšený. To jsem ale ještě netušil, že budu takové prokletí její postavy.“ (směje se)
A jaké máte reakce od diváků?
„Spousta kolegů mě varovala, že mi to lidé na ulici neodpustí. Tak to jsem si říkal, že to asi bude těžký, ale zatím mám dobré reakce. Spíš mi diváci říkají, že bych měl být na postavu Evy víc hodný anebo že se tam aspoň něco děje. Žádné drama se zatím ale nekonalo.“ (rozesměje se)
A s Lucií Borhyovou jste také kamarádi?
„My jsme se potkali v show Tvoje tvář má známý hlas, kde byla v porotě a já tam tehdy účinkoval. Tehdy jsem ji oslovil, jestli by nechtěla hrát v našem klipu, který jsme natáčeli s kapelou, a ona souhlasila. Takhle jsme se poznali, a proto jsem jí pak hrál i partnera v seriálu.“
Jak se člověk, který žije odmala jen pro muziku, ocitne na vysoké ekonomické škole?
(rozesměje se) „K hudbě mě přivedl děda, který byl muzikant. Chodil jsem na zpěv a na akordeon a byl to můj obrovský koníček, ale vždycky to doma všichni doma brali tak, že je to zábava. Pak přišlo období, kdy jsem se měl rozhodovat, a všichni mi říkali, abych vsadil na jistotu, tak jsem šel na gympl a posléze na ekonomku. Ale školu jsem nakonec nedokončil, protože přišly první nabídky na muzikál a té práce začalo přibývat. Vím ale, že mám státnice z ekonomiky podniku a z účetnictví, což se mi hodí. Často pomáhám i kolegům, když si neví rady. (směje se) Nikdy jsem nelitoval.“
Odkud, Honzo, vlastně pocházíte?
„Pocházím z jižních Čech, z vesnice kousek od Hluboké nad Vltavou, kde jsem strávil nádherný dětství plné odřenin, tak jak to kluci na vesnici mívají. Šla mi celkem matika, tak jsem na základce přešel na matematickou školu a maturoval jsem z matiky, proto později i ta ekonomie byla pro mě poměrně jednoduchá.“
Sourozence máte?
„Mám mladšího bráchu, taky ho baví muzika, ale ten se potom rozhodl ve škole pokračovat, dělá technickou školu se zaměřením na matematiku a technologie. Tu matiku máme určitě po rodičích, mamka je ekonomka, taťka byl letecký mechanik a potom se začal věnovat podnikání a technologiím okolo železa. My máme vůbec v rodině hodně ekonomů a inženýrů.“ (rozesměje se)
Jaké koníčky kromě hudby máte?
„Jsem typ člověka, který potřebuje mít pořád zaměstnanou hlavu, a když nemá, tak je problém. Co mě ale fakt baví, tak to je vaření. Jsem masožravec, takže nejradši dělám steaky a vesměs maso. Jinak mám rád zvířata, mám psa. A jednou si myslím, že budu inklinovat i k myslivectví. Protože mě hodně zajímá, o čem to myslivectví opravdu je, a mrzí mě, že tady myslivci nemají možná příliš dobrou pověst. Jejich role je však strašně důležitá. Ochrana zvěře je strašně důležitá a nějak cítím, že jednou bych se tomu rád věnoval.“
Vám je, Honzo, dvaatřicet, na založení rodiny ještě nepomýšlíte? To a mnohem více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 14.
