Eva Samková (28): Sport mě připravil pro život!
Na lyže se rodačka z Vrchlabí poprvé postavila ve dvou letech, na snowboard pak v šesti. Olympionička Eva Samková (28) byla díky rodičům ke sportu vedena odmalička, dlouho ale netušila, že by se jednou stala i profesionálním sportovkyní. Úspěšná snowboardcrossařka měla vždycky spoustu zájmů. Ráda tancovala, zpívala a několik let hrála dokonce i na saxofon. Miluje humor, který ji spojuje s partnerem, hercem Markem Adamczykem (33), známým například z Kukaček.
Evo, v kolika letech jste, jak se říká, přičichla poprvé ke sportu?
„Lyžovat jsem začala víceméně hned, jak jsem začala chodit. V nějakém roce a půl, možná ve dvou letech. Na snowboardu jsem začala jezdit v šesti, pak jsem chodila do sportovní třídy a do nějakých patnácti jsem i tancovala. U mě byl totiž většinou problém, že jsem chtěla dělat hrozně moc kroužků, takže jsem se to snažila vždycky nějak nakombinovat. Lyžovala jsem v jednom klubu, pak jsem se v nějakých dvanácti letech přesunula na snowboard. Ale bylo to spíš o tom, že když mě něco nebavilo, tak mi mamka řekla: Dobrá, tady dochodíš, za co jsme zaplatili, a pak si vybereš něco jiného. Rodiče byli sportovci a u nás byly všechny víkendy aktivní. Bydleli jsme v Krkonoších, ve Vrchlabí, takže o to bylo trochu jednodušší.“
Jakému sportu se věnovali rodiče?
„Potkali se v horolezeckém oddíle, jezdili jsme pod stan, na vodu a lyžovali jsme víceméně pořád.“
To jste musela být dobrá sportovkyně už odmala, ne?
„Vůbec! Nebyla jsem dobrá. Na lyžích jsem většinou byla na konci. Na snowboardu mě to začalo víc bavit a na závodech jsem se sem tam dobře umístila. Pak jsem si zlomila na snowboardu nohu, přestala jsem na chvíli jezdit a nevěděla jsem moc, co dál. Shodou okolností jsem se ale dostala v patnácti ke snowboardcrossu, a najednou, myšleno v uvozovkách, jsem se dostala do juniorské reprezentace a najednou jsem, opět myšleno obrazně, byla na olympiádě.“ (směje se)
Čtyři roky jste také hrála na saxofon, jak jste přišla zrovna na něj?
„Díky tátovi mě hudba docela bavila a chtěla jsem hrát na nějaký hudební nástroj a saxofon se mi vždycky líbil. Potom jsem ale musela se saxofonem skončit, stejně jako s tancováním, nešlo dělat všechno.“
Máte mladší sestru, taky sportovala odmala jako vy? Jaký máte vztah?
„Obě jsme sportovaly a já jsem měla vždycky pocit, že nejsem soutěživý typ, ale asi trošku jsem. (směje se) Za to moje sestra moc není soutěživý typ. Ona je taková pohodářka, má ráda klid, ale zároveň je hrozně zodpovědná a pracovitá. Máme se rády.“
Vždycky jste si byly blízko?
„Dřív asi tolik ne, já jsem v patnácti začala jezdit na soustředění a byla jsem do osmnácti hodně pryč. Když ona byla v pubertě a já už zas starší, tak jsme si neměly moc co říct, ale teď jí je dvaadvacet a jsme si velmi blízké.“
Zmínila jste, že jste měla vždycky spoustu zájmů, co vás baví teď?
„Mám dva koně, tak hodně jezdím. Moje koníčky jsou prostě sporty. Jinak chodím ráda i do galerie a divadla.“
Tam už asi musíte, když je váš partner Marek herec, ne?
(rozesměje se) „Do divadla opravdu musím. Ne dělám si srandu, ale mě to vážně zajímá, nechodím tam jen z povinnosti! Baví mě i si přečíst knížku, musím se totiž učit zpomalit.“
Co Marek a sport? Už jste ho k něčemu strhla?
„Marek měl ke sportu, řekla bych, normální vztah. Jeho rodiče s ním chodili hodně na túry, ale nějaký vrcholový sport doma nikdy nedělali. Baví je galerie, umění, divadlo… Se mnou Marek začal chodit víc do posilovny, pořídil si vlastní kolo, a když má čas, tak se mnou chodí každý den na trénink a baví ho to. Já zase díky němu chodím víc toho do divadla, povídáme si o kultuře… Prostě se ovlivňujeme navzájem.“
Umíte si dát taky pauzu a od sportu úplně vypnout? To a mnohem více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 44.