Martin Donutil (30): Bavit lidi potřebujeme k životu!
Má slavného otce, přesto si Martin Donutil (30) svoji cestu k divadlu vyšlapal sám. Jeho otec, herec Miroslav Donutil (70), chtěl, aby ukázal, co v něm je. A dnes na něj může být pyšný. Martin, kterého jste viděli například v Četnících z Luhačovic, nyní hraje v Městských divadlech pražských, kde je v angažmá i jeho přítelkyně Sára Affašová (27), známá například z Ulice. Pár spolu tvoří téměř rok a vypadá to na velkou lásku. Co řekl Martin o Sáře? A s čím mu táta nepomohl?
Martine, kdy jste přišel na chuť divadlu?
„První vjem mám asi ze svých tří let, když jsem byl na premiéře Sluhy dvou pánů a strašně se mi líbilo, jak tam táta pobíhá a baví lidi a oni se mu smějí a tleskají. Asi už tam se mi v hlavě začalo rodit, že bych to chtěl taky dělat. A pak mám doma samozřejmě štosy žákovských knížek plných poznámek za vyrušování, takže jo, byl jsem i ten třídní šašek. Když jsem si pak v devítce vybíral, kam půjdu dál na školu, tak naši mi radili gymnázium. Táta říkal: Počkej si a jdi pak na AMU. Já se ale rozhodl jít na konzervatoř. Bylo to trochu i natruc a říkal jsem si, že to zkusím, protože mě to baví, a když to vyjde, vyjde, když ne, tak se o to pokoušet už nebudu. A ono to vyšlo.“ (usmívá se)
Kdyby ve vás otec neviděl talent, tak by vás asi od herectví zrazoval víc, nemyslíte?
„Táta by mě asi poslal zkusit to i tak. Měl ale pocit, že jsem ještě moc mladý, abych rozhodl o své budoucnosti. Že pak člověk zbytečně promarní dva tři roky, když třeba zjistí, že to není správná cesta. Ale jak už to tak synové mívají, měl jsem zapotřebí revoltovat a dostat se tam za každou cenu. Táta mi ale s ničím nepomohl. Říkal: Dobře, jestli chceš na konzervatoř, běž, ale nepomůžu ti shánět monolog, nepomůžu ti s žádnými přípravami, nic. Ukaž, jestli na to máš. Takže mě v tom nechal vykoupat a já jsem mu za to zpětně hrozně vděčný.“
Máte o dvanáct let staršího bratra Tomáše, ten herectví nikdy dělat nechtěl?
„Brácha je hrozně technicky zdatný přes počítače a IT věci. Myslím, že tehdy ho to nijak nelákalo, až zpětně, když jsem to začal dělat, tak si vlastně říkal, že je škoda, že to nevyzkoušel. Nevím, jestli ho to trápí nějak významně, ale myslím, že občas si tak jako posteskne. Ale možná, že kdyby viděl tu řeholi, která za tím je, třeba ne příliš dobré platové ohodnocení v divadle a podobně, tak by to možná bylo jinak.“
Nějakou dobu jste hrál v Divadle Husa na provázku, je to náhoda, že jste si vybral stejné divadlo jako kdysi váš otec?
„Je to určitý sled náhod. Začalo to tím, že jsme měli na konzervatoři absolventské představení Žádná celá nekonečno a já jsem za něj dost kopal, protože se mi zdálo dobré. Táta mi říkal, že když jsem se už viděl s Vladimírem Morávkem, který zrovna zkoušel v Praze Cyrana, tak ať ho pozvu. Tak jsem ho pozval, jemu se to moc líbilo a nabídl mi angažmá Na provázku. Tehdy jsem stál před rozhodnutím, jestli utnout školu, nebo ji dostudovat. Nakonec jsem ji utnul, šel jsem Na provázek a od svých dvaceti let jsem tam strávil šest sezón. V Městských divadlech pražských jsem už třetí sezónu.“
V čem v Praze teď hrajete?
„Je toho hodně, ale asi bych vypíchl představení Hotel Goog Luck, neboť je pro mě asi nejdůležitější. Bylo to pro mě třetí zkoušení v řadě v Divadle Komedie a je to fakt úlet. Krom toho, že hraju postavu rádiového DJe, který se bojí smrti, tak ještě můžu prozradit, že omylem skrz své sny cestuje do paralelních realit a je to hodně audiovizuálně zábavně dělané. Třeba týden jsme vymýšleli zvuk auta, jak kde kdo prochází, jak bude vypadat průchod do té virtuální reality a další věci. Bavili jsme se tím jak malí kluci. Mám k tomu hrozně hluboký vztah, protože jsem si to opravdu užil, bylo to sice hodně intimní, ale moc hezká práce. Tak na to bych rád všechny pozval.“ (usmívá se)
Tak vy jste taky technicky založený…
„Ne, to vůbec! (rozesměje se) Já jsem technický, pokud je to na jevišti a někdo mi vysvětlí, co s tím mám dělat. (směje se) Ale doma to moc nevychází. Na počítačích spíš hraju hry, to zvládnu, ale že bych dokázal programovat, tak to se mě netýká.“
Hrajete rád hry na počítači, jaké jiné koníčky, Martine, ještě máte? To a mnohem více čtěte v tištěném Aha! poro ženy číslo 38.