Oscarový Anthony Hopkins (83) umí psychopata i starce s demencí...
Geniální umělec, který však měl svoje temné stránky. Anthony Hopkins (83) vystudoval londýnskou královskou akademii herectví a kromě toho, že obdržel titul Sir, má i svou hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy. Cesta k úspěchu ovšem nebyla snadná a do toho sváděl boj s depresemi a alkoholem. Vše ale ustál a může se pochlubit i dvěma soškami Oscara.
Philip Anthony Hopkins se narodil poslední prosincový den roku 1937 do pekařské rodiny. Rodinný podnik založil jeho dědeček ve velšském Port Talbot. Byl to silný muž s pevnou vůlí, který držel celou rodinu pohromadě, ale také volnomyšlenkář a vegetarián. Vypadá to tak, že z jeho povahy Anthony hodně zdědil. Ale něco, a to především výbuchy zlosti, má i po svém otci, který byl prý věčně rozčílený. Maminka Muriel byla naopak tichá a Anthony byl její jediné dítě. Už jako malý kluk se většinu času zdržoval v pekařství nebo v bytě nad ním. Nejradši trávil čas tím, že si kreslil nebo hrál na piano. Kamarády neměl a spolužáci jej přezdívali Šílený Hopkins. Také se mu posmívali, protože byl dyslektik. Rodiče jej nakonec poslali do internátní školy. Anthony měl ještě jednu „slabost“, a to biograf. Rád chodil do kina, a když sledoval filmy, přiznal, že v hloubi duše toužil být slavným. Zpočátku to zkoušel jako pianista, jenže jeho hudební talent nebyl až tak velký. Rozhodl se, že bude hercem.
Začínal u Oliviera
Jeho rodiče z toho ale nadšeni nebyli. Jenže v Anthonym se projevila jeho ctižádost a šel si za svým. Obdivoval herce, také Welšana Richarda Burtona (†58), který byl v té době již hollywoodskou hvězdou. Jednou, když se Anthony vracel domů, usmyslel si, že si k němu zajde pro autogram. Burtonova sestra totiž žila jen kousek od Hopkinsových, takže mladík přesně věděl, kde herce hledat. A rozhodl se, že udělá to samé, co Burton. Opustí malé město, ve kterém vyrůstal a stane se stejně velkým hercem. Dostal se k malé divadelní skupině, se kterou hrával a do toho v osmnácti letech získal stipendium na univerzitě hudby a dramatu. Brzy debutoval na jevišti v Palace Theatre ve městě Swansea. Podařilo se mu dokonce dostat na Královskou akademii dramatického umění v Londýně a v roce 1966 získal angažmá v londýnském Národním divadle u Laurence Oliviera. Hopkinsův talent byl zřejmý, jenže byl až nadmíru ctižádostivý, arogantní, zlostný a neuměl respektovat autority. „Byl jsem krutý, prchlivý a pořád jsem. Nesnesu, aby mi někdo dával příkazy, nebo se mi stavěl do cesty.“
Soška za psychopata
Každopádně v roce 1967 dostal na divadle konečně velkou roli, i když jen náhodou. Hlavní herec ve Strindbergově Tanci smrti totiž musel do nemocnice se slepým střevem a jediným, kdo ho uměl dokonale zastoupit, byl právě Hopkins. Ve stejné době debutoval i ve filmu. Hned ve svém třetím snímku Lev v zimě hrál po boku Katharine Hepburnové (†96) či Petera O´Toolea (†81). Dostal roli jejich syna Richarda Lví Srdce. Film se stal jeho prioritou, protože jak sám později přiznal, v Národním divadle každého nesnášel. Jeho první hlavní role v akčním thrilleru Válka za zrcadlem byl John Avery. Film z roku 1972 Mladý Winston byl prvním z pěti, které Anthony natočil s uznávaným režisérem Richardem Attenboroughem (†90). Jendou z jeho nejslavnějších rolí je Hannibal Lecter. Postava bývalého psychiatra odsouzeného na doživotí za sérii brutálních vražd a kanibalismus v Mlčení jehňátek mu přinesla Oscara. V roce 1991 převzal zlatou sošku v kategorii nejlepší herec. O pár let později se k roli vrátil ve snímcích Hannibal a Červený drak.
Jaké je jeho největší prokletí? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 37.