Radúz Mácha (34) alias Honza z 1. MISE: Rodičovskou už bych asi nedal...
V dětství byl hodně sportovně založený, bavil ho ale i divadelní kroužek. A právě herectví u něj vyhrálo. Radúz Mácha (34), kterého nyní můžete vídat například v seriálu 1. MISE v roli jednoho z lékařů, zakotvil po ostravské konzervatoři a brněnské JAMU v činohře Národní divadla v Praze. Ve stejné scéně je v angažmá i jeho manželka Marta (35), která je sólistkou baletu. Spolu jsou už sedmnáct let a mají dvě děti, Matyldu (5) a Huberta (1). A právě s dcerou si Radúz na čas vyzkoušel, jaké to je, zůstat s ní doma na rodičovské dovolené.
Jakému sportu jste se, Radúzi, věnoval jako kluk?
„Asi do deváté třídy jsem hrál závodně hokej a tenis a k tomu chodil do dramaťáku. Jenže pak jsem z Rožnova pod Radhoštěm odešel do Ostravy na konzervatoř a musel se sportu úplně vzdát. Do té doby byla mamka vlastně trochu jako můj osobní taxikář. Času na „vylomeniny“ jsem tedy v dětství měl málo, jsem za to rodičům vděčný a přemlouvám už i svou malou dceru, aby šla do nějakého kroužku.“ (směje se)
Zatím nemá činnost, která by ji bavila?
„Nejdřív chtěla do baletu po mamince, ale když se dozvěděla, že bude muset nosit piškoty, sukýnku a dres, řekla, že v žádném případě. Herečkou prý už vůbec ne. Teď to vypadá na policistku, zubařku nebo zvěrolékařku.“ (směje se)
Je pravda, že jste byl s dcerou na mateřské, nebo vlastně spíše rodičovské?
„Asi se to tak dá částečně říct… Moje žena se totiž po tři čtvrtě roce vrátila do divadla, aby jako sólistka baletu byla ještě ve formě. Naskočila do představení a začala denně zkoušet a trénovat. A já jsem zrovna v divadle nic nezkoušel a ostatní práci jsem odmítal, pouze jsem hrával večer cca 15 až 20krát za měsíc. Takže přes den jsem s dcerou mohl být od jejího roku až do roku a tři čtvrtě. Až večer jsme si ji s manželkou předali v divadle v šatně a já šel po tom celodenním maratonu hrát. Nezapomenutelná zkušenost.“
Povězte…
„Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel. Prvních čtrnáct dní jsem si náramně užíval, pak to bylo samozřejmě hodně těžké, o tom žádná. Vůbec jsem si u toho neodpočinul. Ale díky tomu jsem na Matyldu velmi napojený a myslím, že ji znám mnohem lépe než moje žena. Ale už bych si to upřímně zopakovat asi nechtěl. Jako chlap mám psychický práh bolesti asi jinde než ženy. (směje se) Ale společně jsme to s Matyldou zvládli a věřím, že nás to oba zocelilo. Dcera začala celkem brzo mluvit, protože jsem si s ní hodně povídal, a to nám vydrželo dodnes.”
Takže jste s dcerou parťáci?
„Ti největší! Teď jí je pět a je už naprosto skvělý parťák. Když jsem byl ještě v lockdownu doma a nehrálo se, každý večer jsem jí četl pohádku a potom jsme si ještě půl hodiny spolu povídali o životě, o kamarádech, ona mi vyprávěla o svých budoucích ženiších. Je s ní obrovská sranda a pobaví mě, jaké má názory na mě, na maminku, na svého malého bratříčka a vůbec na svět okolo nás.“
Máte ještě Huberta, nechtěli jste pokračovat v rodinné tradici a taky ho pojmenovat Radúz?
„Děda Radúz (můj otec) chtěl určitě v tradici pokračovat. Když byla Marta poprvé těhotná a nevěděli jsme, jestli to bude kluk nebo holka, uvažovali jsme, že kluk by byl Radúz. Ale když jsem pak s dcerou hodně býval doma a často ji oslovoval, tak jsem si nedokázal představit, že bych na syna volal svým jménem.“
Co na to vaši rodiče?
„Prvních čtrnáct dní taťka myslel, že je to pořád sranda, protože čekal, že to bude opravdu Radúz. Ale zvykl si. (usmívá se) Já jsem byl vždycky u nás doma na Moravě oslovován Radúzek. To mi vydrželo u babiček a tet doposud a toho jsem chtěl svého syna taky možná trochu ušetřit.“ (rozesměje se)
S ženou jste oba v Národním divadle, tam jste se seznámili?
„Ne, my jsme spolu už sedmnáct let. Mně bylo šestnáct, jí sedmnáct, když jsme se na konzervatoři v Ostravě poprvé potkali. Potom ona odešla do Prahy do Národního divadla, já se naopak nedostal na pražskou DAMU, ale místo toho na JAMU do Brna a dojížděli jsme za sebou. Ona byla poté dva roky v souboru ve Vídni, ve Státní opeře, aby mi byla blíž a potom se kvůli mně zase vrátila do Národního do Prahy, kde jsem dostal po škole angažmá. Takže jsme spolu sice na roky hodně dlouho, ale spoustu času jsme se taky míjeli a dojížděli za sebou třeba jen jednou za měsíc.“
Teď hrajete i v seriálu 1. Mise, prozradíte o vaší postavě víc? To a mnohem více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 37.
