Václav Neckář (77) místo oslav 50 let kapely Bacily prožil chvíle hrůzy...
Neházej flintu do žita! Tohle krédo celým životem provází Václava Neckáře (77) a on se ho pevně drží. Nikdy se nevzdal, přestože si s ním osud v mnoha situacích krutě pohrál. Když ho například skolila mrtvice, musel začínat úplně od začátku. On to ale dal, a nyní tak mohl oslavit 50. výročí vzniku kapely Bacily. Velké turné s hosty se však zatím nekonalo. Místo toho do života Neckáře zasáhla další rána. Jeho mladší bratr Jan (72), který je jeho celoživotní oporou, dostal infarkt…
Léto se teprve hlásilo o slovo a skupina Bacily plánovala, jak to po rozvolnění opět rozjede. Václav Neckář byl zrovna v lázních Teplice, když za ním přijel na návštěvu jeho bratr Honza. Jenže místo toho, aby si užili chvíle odpočinku v lázních, Jana odvezla rychlá. Začalo ho bolet rameno a bolest se stupňovala. V noci už nemohl dýchat, a tak pro něj přijela sanitka a odvezla ho do pražské nemocnice na Homolce. Verdikt byl děsivý! „Měl jsem infarkt,“ potvrdil Jan Neckář, který musel ihned na sál. Ujal se ho profesor Petr Neužil a hudebník musel podstoupit katetrizaci. Naštěstí, všechno dobře dopadlo. „Už se cítím dobře. Všechno je v pořádku,“ svěřil muzikant, který zkolaboval před zraky svého bratra. A možná právě jeho včasná pomoc mu zachránila život. Paradoxně, zatímco Vašek byl u nešťastné příhody, přesně před pěti lety Jan ani netušil, že jeho bratr podstupuje tu samou operaci, co on teď. Tehdy měl Václav těžkou arytmii a musel také podstoupit katetrizaci. „Vím, že je nutné, ale bojím se toho,“ svěřil tehdy. Do nemocnice ho na rozdíl od bratra Jana odvezl syn Václav, který byl jediný, kdo o plánované operaci věděl. „Se zákrokem jsem se nesvěřil ani bratrovi, ani nikomu z kapely. Zbytečně by mě stresovali. Věděl to jen syn,“ přiznal tehdy Neckář. Každopádně operace dopadla dobře, stejně jako nyní ta Janova.
Pomalejší tempo
Nyní se už Jan cítí lépe a s Vaškem odehráli už několik koncertů. Dokonce pár týdnů po zákroku byl i na setkání s fanoušky v Doksech. „Vašek, Honza a Bacily se na všechny už moc těší,“ stálo na stránkách kapely. Jejich prázdninová nálož však probíhala z pochopitelných důvodů ve skromnějším tempu. Nic se totiž nesmí přehánět, přestože se z infarktu Jan oklepal. V červenci odehráli tři koncerty, jeden z nich po dlouhé době i v Praze, v srpnu kapela vystoupila pouze jednou, ale v září je čekají hned dva koncerty na Slovensku. To ale neznamená, že by se bratři Neckářové, i když je jim přes sedmdesát a mají za sebou těžké nemoci, chystali do hudebního důchodu. „Je pravda, že když jsme začínali, tak jsme měli 30 –35 koncertů měsíčně včetně dvojáků. Ale i teď zvládneme měsíčně pět až deset koncertů levou zadní. Snažíme se být veselí. Není totiž nic horšího než smutní staříci,“ vysvětlil Honza s tím, že kdyby přestal hrát, jeho život by tím skončil. „Odmalička jsem inklinoval k muzice. Můj první nástroj byla foukací harmonička, kterou jsem dostal do kočárku místo dudlíka. Nedovedu si představit život bez hudby,“ přiznal. A i proto se k ní po infarktu zase rychle snažil vrátit. A podobně to má i Vašek. „Kdybych nehrál, nevím, co bych teď po těch letech asi dělal, když nic jiného neumím,“ svěřil Václav Neckář.
Více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 34.
