Běžkyně Táňa Kocembová (59) - Děti místo olympiády...
Doma má tři nejcennější medaile. Táňa Kocembová (59), jejíž disciplínou byl běh na 400 metrů, má na kontě dvě stříbra z mistrovství světa v Helsinkách 1983, další stříbro ze štafety a bronz ze čtvrtky z mistrovství Evropy v Aténách. Je několikanásobnou mistryní Československa a její výkon z helsinského světového šampionátu 48,59 je pátý nejlepší v historii. Nikdy se jako sportovkyně nezúčastnila olympijských her, a to ji dodnes mrzí.
Tatiana se narodila 2. května 1962 v Ostravě. S atletikou začínala v deseti letech. „Na pionýrském táboře, kam jsem jezdila každý rok, jsem vyhrávala soutěže ve výšce, dálce i ve sprintech. A shodou okolností tam byl vedoucí, který dělal rozhodčího ve vítkovické atletice. Navrhl mi, že bych se tam mohla zastavit a přihlásit se do atletického oddílu. A jsem hrozně ráda, že jsem ho poslechla,“ svěřila. Nikdy však prý nepomýšlela na to, že by byla třeba v reprezentaci. Sport dělala pro radost. To, že to dotáhla až do reprezentace, byl pro ni bonus navíc. V roce 1979 postoupila na juniorském mistrovství Evropy do finále, kde nakonec skončila na osmém místě. V roce 1982 na halovém mistrovství Evropy v Miláně doběhla již na čtvrtém místě a v tom samém roce se dostavil i první medailový úspěch. Získala bronz ve sprintu na 400 metrů a štafetové stříbro na mistrovství Evropy v Aténách. Největší úspěch však přišel o rok později v Helsinkách, kde se konalo první mistrovství světa v atletice pod otevřeným nebem. Kvarteto Kocembová, Matějkovičová, Moravčíková a Kratochvílová zde zaběhlo trať v čase 3:20,32. Tento čas je dodnes českým rekordem. Na též šampionátu zaznamenala také individuální úspěch, když získala stříbro v závodě na 400 metrů. Ve finále zaběhla trať v novém osobním rekordu 48,59 a prohrála jen s Jarmilou Kratochvílovou (70), která byla o šedesát setin rychlejší. Na halovém mistrovství světa v Göteborgu v roce 1984 pak získala i vysněné zlato.
Přišlo těhotenství
Nejvíce se však Kocembová těšila, že poběží na olympiádě. Jenže z důvodu bojkotu Her v Los Angeles ze strany socialistických zemí včetně Československa se její sen rozplynul. O čtyři roky do Soulu už sice jet mohla, jenže mělo to jeden háček. „Na olympiádu v Soulu jsem se intenzivně připravovala. V roce 1986 jsem měla opakované problémy s páteří. Tak jsme se domluvili s trenérem Honzou Slaninou, který už byl v té době i mým manželem, že skloubíme přípravu s mateřskou dovolenou. Že si moje tělo více než rok před olympiádou odpočine, těhotenstvím zregeneruje, přijdu na jiné myšlenky a tak. Bohužel příroda byla lehce proti, takže se těhotenství proti plánu opozdilo o 90 dnů. Do čtvrtého měsíce jsem pak trénovala, a do přípravy jsem se opět zapojila po porodu a šestinedělí. Ty tři měsíce intenzivního tréninku mi pak ale chyběly, nebyla jsem na olympiádu v Soulu dostatečně připravená,“ svěřila. Jako první se jí narodila dcera Lucie a pak další dcera Jana. Její život se už začal točit zcela jiným směrem a atletka toho nelituje. „Moje děti jsou moje tři nejkrásnější medaile,“ svěřila. Později se jí narodil ještě syn Tomáš, ale toho má z druhého manželství. Prvním manželem atletky byl již výše zmíněný trenér Jan Slanina. Jiskra mezi nimi přeskočila brzy a brali se v roce 1986. „Trávili jsme spolu 320 dní v roce, tak to jinak dopadnout ani nemohlo,“ směje je. Byli spolu devět let a rozvedli se v roce 1995. Se svým nynějším manželem, bývalým českým fotbalovým brankářem Jaroslavem Netoličkou (67) jsou spolu dodnes. Vzali se v roce 2000 a o rok později se jim narodil syn Tomáš. „Znali jsme se dlouho. Já jsem před lety trénovala v Porubě a on tam hrával fotbal,“ vysvětlila s tím, že pak o několik let později přeskočila mezi nimi jiskra. „Já byla zrovna v rozvodovém řízení s prvním manželem, on byl v podobné situaci. Přeskočila druhá jiskra mého života,“ přiznala Táňa, která předává své zkušenosti jako trenérka dalším atletkám ve Vítkovicích a také šéfuje sportovnímu centru v Ostravě.
