Jana Švandová (74) o životní roli, vnoučatech i manželství...
Je čtyřnásobnou babičkou, ačkoli na to vůbec nevypadá. Jedna z našich nejatraktivnějších hereček Jana Švandová (74) si ale vnoučata náramně užívá. Od svého jediného syna Huberta má dvě holky (10 a 6) a jednoho kluka (9 měsíců), čtrnáctiletého vnuka má ještě od svého manžela, kterým je už dvacet let podnikatel Pavel Satorie (71). Od 3. září budeme herečku moci vídat v novém třináctidílném seriálu České televize Osada. V čem je její role jiná? A co všechno prozradila na sebe i svoji rodinu?
Jano, v Osadě hrajete takovou babičku, starousedlici tamní chatové oblasti. Jak jste se v této roli během natáčení cítila?
„Byla jsem moc ráda, že můžu zahrát i něco jiného, než co jsem většinou hrávala. Hodně jsme s tvůrci přemýšleli, jak roli pojmeme, protože to je taková ta původní chatařka, která to tam, kromě jiných, budovala a stavěla. Patří k nejstarším členům osady. Pak přišel nápad na masku, a když jsem přišla na plac, tak pan režisér řekl: No, vidíte, jak se dá ze sexbomby udělat babička. (směje se) Takže já jsem za tu roli opravdu ráda, protože všichni si o mně myslí, že chci být pořád jen atraktivní nebo že se bojím ze sebe udělat stařenku. Ale naopak, mně to baví. Navíc to bylo v hezkém prostředí s bezvadnou partou lidí.“
Vaším hereckým partnerem je v seriálu Pavel Nový, jak jste si sedli?
„My jsme se při práci setkali poprvé, ale pochopitelně se známe a jsme kamarádi. Bylo to fajn. Pavel je známý šprýmař, a i když se musel držet scénáře, pochopitelně si občas něco svého přidal.“
Jak to máte vy s chatařením či chalupařením?
„My máme domek pod Brdy, tak vždycky říkám, jedu na chalupu. (směje se) Ale když jsem byla dítě, tak jsme chalupu neměli, ale jezdili jsme většinou pod stan, na Máchovo jezero nebo na Seč. Byly jsme tři holky, takže pro nás bylo docela dobrodružné žít pod stanem. Jezdili jsme autobusem nebo vlakem, protože rodiče auto neměli. Moc ráda na to vzpomínám.“
To muselo být hezké…
„Pochopitelně mě to bavilo jen do určité doby. (směje se) Když už jsem šla do puberty, tak mě to s rodiči nebavilo ani hlídat mladší ségry. Takže ve čtrnácti to skončilo.“
Příroda vás ale drží pořád, viďte?
„To ano. Člověk si rád odpočine a v covidové době to bylo hrozně fajn, že jsme tam byli skoro celý rok. Navíc máme kousek i golfové hřiště, což je můj velký sportovní koníček už asi patnáct let. Ale jak jsme tam byli teď tak dlouho, musím říct, že jsem se už těšila do Prahy, si trochu povyrazit.“
S manželem jste spolu už dvacet let, máte recept na šťastné a fungující manželství?
„Hledala jsem tak dlouho, až jsem našla. (rozesměje se) Ale vážně, asi je to i tím, že jsme každý z jiného oboru. Když pracujeme, tak se tak často nevidíme a jsme si vzácnější.“
Kde jste se spolu tedy seznámili a jak vypadala vaše svatba?
„Seznámili jsme se v hospodě. (směje se) A naše svatba nebyla ta tradiční. Tehdy se ženil ještě můj bratranec, takže byla ve čtyřech, a byli tam akorát rodiče. Byla jsem v kostýmku, žádné bílé šaty. Bylo to fajn.“
Máte čtyři vnoučata, sejdou se vám na prázdninách pohromadě?
„Nejmladší vnouček je ještě hodně malý a nejstarší, tomu bude brzo čtrnáct a už ho zajímají jiné věci. (směje se) Ale vnučky ke mně jezdí často na víkendy. Děláme si takové holčičí dny, že jdeme po obchodech, zajdeme si na oběd, do kina… To máme rády. Já vždycky říkám, že babička je nejhezčí role, která mě v životě potkala.“
Zda se s vnoučaty a snachou domluví se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 34.