Seriál zapomenuté hvězdy: Viktor Sodoma (75) se stal zpěvákem díky náhodě...
Zažil období nebývalé slávy, ale také na vlastní kůži pocítil, jaký je její ústup. Viktor Sodoma (75) patří mezi průkopníky české rokenrolové a bigbeatové éry 60. a 70. let. Hity zpěváka skupiny Flamengo a The Matadors, jako jsou Trpaslíci trávou jdou, Žárlivý kakadu, Ježek se má, Vodotěsná ponorka, Parní stroj nebo Tygr z Indie znali téměř všichni. Dnes si Sodoma užívá důchod a s manželkou Evou (69) oslavili letos v březnu zlatou svatbu.
Pochází z umělecké rodiny. Jeho dědeček hrával v kabaretech na klavír, a kromě toho maloval na porcelán. Tatínek byl výtvarníkem a maloval hlavně karikatury. „Táta po válce studoval výtvarnou akademii, ovšem ve třetím ročníku, v roce 1949, recesně vyplnil politický dotazník, ve kterém jako povolání otce uvedl »mrtvola« a do rubriky místo pobytu napsal Olšany. Ze školy byl jako nežádoucí vyhozen. Kromě toho tatínek i zpíval. Nakonec si postavil vlastní kapelu, která hrála převzaté rokenrolové hity a swing,“ prozradil v rozhovoru pro Aha! Sodoma. Později se zpěvákovou maminkou Vlastou založili pražskou kavárnu Reduta. A to byl velký začátek i pro Viktora. „Odtud se táta také znal s Jiřím Suchým, který mi po letech zajistil angažmá ve svém divadle Semafor,“ svěřil zpěvák. Jenže původně Sodoma nechtěl mít nic se zpěvem společného a na truc tátovi se přihlásil na průmyslovku. „Táta mi od patnácti říkal, abych zpíval. Už v deseti letech jsem hrál na kytaru. V té době oba rodiče vystupovali s Jiřím Suchým v Redutě a táta byl první u nás, kdo zazpíval v prosinci 1956 rokenrol se Suchého textem Z malého chlapečka čas udělá dědečka. Ale přesto jsem nechtěl být zpěvákem, ale šel jsem studovat uměleckou průmyslovku,“ přiznal. Jenže ani to neměl snadné. Jako syna rebela ho v Praze nevzali UMPRUM. Až teprve po dlouhých tahanicích a přes známosti se dostal na keramickou průmyslovku v Bechyni. A tak poznal další pěvecké legendy. „Na střední škole jsem bydlel na internátu a zapadl do party všestranných umělců a muzikantů, mezi nimiž byli i starší spolužáci Karel Kryl a Miki Ryvola, se kterými jsem učinil své první muzikantské pokusy. Mezi vytáčením váz a malováním jsem se pilně učil akordům,“ svěřil. Takže muzice stejně neutekl a byla mu souzená.
Rozhodla soutěž
Školu Sodoma dostudoval, ale jako keramik nepracoval, přestože chtěl. „Jako nadějný keramik jsem nastoupil na umístěnku do Kralup nad Vltavou a stal se paličem. To znamenalo, že jsem denně musel složit sto dvacet metráků uhlí a naházet je do pece,“ svěřil. A to tedy žádná sláva nebyla. Přesto mu v záloze zůstávala hudba. Aby si přivydělal, po večerech hrával po pražských kavárnách a barech s tanečním orchestrem Zdeňka Bartáka. Jeho tatínek se už nemohl na to koukat, jak si ničí život, a tak ho přihlásil do pěvecké soutěže. „I přes mé protesty mě v roce 1962 přihlásil do soutěže Hledáme nové zpěváky. V prvním kole jsem zazpíval anglicky Jezebel, v semifinále Lucille a doprovázeli mě dva muzikanti – Ladislav Štaidl a Pavel Chrastina. Na soutěž jsem se připravil, i když jsem nevěřil v úspěch. Nakonec jsem skončil druhý, což rozhodlo o mém dalším osudu,“ prozradil. Pak nastoupil na vojnu. „Působil jsem v kapelách Mefisto a Flamengo, kde jsem zpíval s Petrem Novákem. V té době vznikla ve sklepě na náměstí Míru slavná písnička Povídej, která se hraje dodnes. Tu písničku jsme měli v roce 1966 zpívat spolu. Akorát jsem končil vojnu a na zkoušky ještě docházel v uniformě. Než k tomu došlo a Flamengo mělo ve studiu natočit svůj první singl, z kapely jsem odešel. S Petrem jsme ve Flamengu zpívali vedle sebe necelé čtyři měsíce a dostávali devadesát korun za vystoupení,“ přiznal.
Kdy ho fanoušci nechtěli a mnoho dalšího o životě Viktora Sodomy čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 32.