Jaroslava Pokorná (74): Kvůli dětem mám dodnes výčitky!
Od herectví ji maminka vždy zrazovala, ale Jaroslava Pokorná (74) si šla za svým a stala se herečkou! Byť byly doby, kdy dávala mamince za pravdu. Dnes ji známe například ze seriálu Okresní přebor, v zatím její poslední roli se již brzo představí v novém filmu Šarlatán, který vypráví o životě výjimečného muže Jana Mikoláška, který má obrovské léčitelské schopnosti. Z čeho má herečka dodnes výčitky? A co prozradila na svoji rodinu?
Paní Pokorná, ve filmu Šarlatán, který jde do kin 20. srpna, hrajete postavu bylinkářky paní Mülbacherové, jsou vám bylinky a léčitelství jako takové blízké?
„Postava paní Mülbacherové nebyla jenom bylinkářka, protože to, čemu vyučila Jana Mikoláška, bylo, že dělala diagnózy především z moči a teprve poté ordinovala různé bylinky a čaje. Ale co se týká mého vztahu k bylinkám, jednu chvíli jsem koketovala s myšlenkou, že bych se tím zabývala. Ale když jsem nahlédla do různých bylinářů, tak jsem pochopila, že je to velice složitá záležitost. Je nesmírně důležité, kdy se co trhá, jak se suší, jak přesně s čím nakládat, jakým množstvím vody, jakou směsí zalít atd., a tam jsem pochopila, že na to teda nemám. (směje se) Na zahradě mám různé byliny, ale ty tam jsou jaksi ponechány přírodě. Mám tam šalvěj, dobromysl, různé koření, majoránku a všechno možné, ale nijak systematicky se tím nezabývám. Občas se snažím pěstovat měsíčky, které mám moc ráda a které rostou v každém pangejtě, jenom mně moc nekvetou.“ (směje se)
Když už ale nějaké byliny máte, využíváte je?
„Využívám je velmi nepořádným způsobem, to znamená, že ráno vyjdu, co zrovna je, tak utrhnu, naházím do hrnku, pak na to třeba i zapomenu, když si vzpomenu, ten čaj vypiji, což je ale velký prohřešek proti pravidlům, protože doba, jak se to má dlouho louhovat, tak je dost podstatná, dokonce může být i nebezpečná. Zatím se mi ale nic nestalo.“
Věříte ale na přírodu?
„Na přírodu bych věřila, ale ta paní Mülbacherová tam například říká jednu moc hezkou věc, když vyučuje toho mladého Mikoláška a to: Nevěř na zázraky. To je už potom pýcha a to se už nevyplácí. Zázrak se pořídit nedá.“
Mladého Jana Mikoláška, kterého jste ve filmu učila tomu řemeslu, hrál Josef Trojan, syn Ivana Trojana. Jak se vám s ním hrálo?
„Myslím, že má nejen velký talent po tatínkovi, ale tatínkovi je i velice podobný, což je pro ten film velice výhodné. A po tatínkovi podědil nebo možná je to výchovou, protože Ivan Trojan je velice poctivý herec s perfektní přípravou na cokoliv, ale stejně se choval jeho syn Josef. Je tam soustředěnost, cílevědomost, píle a poctivost a zaujetí.“
Vy sama jste chtěla být vždycky herečkou?
„Já jsem vždy chtěla navštěvovat všechny dramatické a pěvecké kroužky, producírovat se, chodit do baletu, což mi ale maminka důsledně zakazovala s hrůzou, aby se to dítě živilo »poctivě«. To ale potom nevyšlo, na DAMU jsem byla přijata.“ (usmívá se)
Byla přesto období, kdy jste si řekla, že to nebyla úplně správná cesta a že jste možná měla poslechnout maminku?
„Ano, taková období byla. To jsem si říkala velice často. Obzvláště období, kdy jsem svoji hereckou kariéru zahájila mateřskou dovolenou, kdy jsem už na konci čtvrtého ročníku otěhotněla a po čtyřech letech jsem měla ještě druhou dceru a hodně mě právě ničil ten rozpor mezi rodičovskou povinností a tím povoláním, protože tam není žádný pravidelný režim, všechno se pořád mění, neměla jsem k dispozici babičky, tak jsem si platila paní na hlídání a dost často a dodneška snad mám výčitky, že jsem těm dětem nedala tolik, jako kdybych měla nějaké normální pravidelné povolání.“
Jaká si myslíte, že jste byla máma?
„To by vám asi lépe řekly moje dcery, ale ta mladší říkala, že ten přísný režim tam byl a že to se mnou nebyla žádná legrace. (rozesměje se) Ale to se doufám během života nějak překonalo a jsme v přátelském vztahu.“
Jde některá z dcer ve vašich šlépějích?
„Moje starší dcera je loutkoherečka. A byť je velký introvert, tak si myslím, že se v tom povolání našla a je v něm šťastná. A mladší dcera je dětskou zdravotní sestrou a myslím, že má to povolání ráda.“
Jakou je babičkou a mnoho dalšího se dočtete v tištěném Aha! pro ženy číslo 32.
