Lucie Křížková (35): O muže se bojím, ale ne na moři!
V roce 2003 vyhrála korunku krásy v Miss ČR, ale dnes už se dlouho věnuje profesi moderátorky. Lucie Křížková (35), známá také pod svým dívčím jménem Váchová, provází pořadem Sama doma a tahle práce ji maximálně naplňuje. V soukromí je maminkou syna Davida (7) a dcery Loly (3), které má se svým manželem Davidem Křížkem (47). »Ano« si řekli před víc než deseti lety a zdá se, že si byli opravdu souzeni. Co o svém muži řekla? Proč už necítí se na modeling? A co opravdu nesnese?
Lucie, kolikrát jste byla v životě skutečně zamilovaná?
„Mnohokrát. Vždycky jsem milovala naplno. Ale někdy ta zamilovanost brzy přešla. V některých případech se hodí doplnit naštěstí. (směje se). První velká zamilovanost přišla ruku v ruce s občankou, ta poslední naštěstí stále trvá.“
Vaším manželem je profesionální jachtař, co vás přesvědčilo, že je to ten správný muž pro život?
„Osobní kouzlo. Byl jiný. Ohromně pozorný, zdvořilý dobrodruh. Fascinovaly mě jeho zážitky.“
Nežijete ve strachu, když je někde na moři a vy o něm nemáte třeba žádnou zprávu?
„Spíš se o něj bojím v autě na silnici než na lodi na moři… Za svými jachtařskými dobrodružstvími neustále daleko cestuje a právě ty cesty jsou pro mě největším stresem.“
Žárlíte na něj?
„Manžel mi naštěstí nedává důvod žárlit. Ale jsem v tomhle asi normální. Když člověk miluje, tak není lhostejný. Přehnaná žárlivost mi je ale cizí.“
Musel vás chvíli dobývat, než jste spolu začali chodit?
„Ani moc ne. Z mé strany to sice nebyla láska na první pohled, ale stačilo si vyměnit pár SMS (jinak to nešlo, viděli jsme se jen krátce a pak byli dlouho každý v jiné zemi) a získal si mě.“
Co vás na mužích obecně zaručeně odradí?
„Přehnaná vulgárnost, častá opilost a lež. Lhaní ostatně nesnesu u kohokoli.“
Věříte v životě něčemu, co vás v těžkých chvílích podrží?
„Lásce. Ať už partnerské, nebo lásce rodiče a dítěte. Když mi zemřel tatínek, děti, jejich objetí a vůbec přítomnost, byly mým účinným lékem. A když nejde o život, stanou se banální věci, které stejně zabolí nebo zkomplikují spokojené bytí, mám úžasného muže, který umí podpořit a utěšit.“
Loni jste oslavila půlkulatiny, který věk byl pro vás zásadní?
„Nejvíc jsem vnímala asi třicítku. Ale naštěstí si stále z věku moc hlavu nedělám. Někdy se cítím stále na patnáct, jen jsem ráda, že jsem oproti pubertě rozumnější a v lecčem zkušenější. Zatím potvrzuji, že se mám rok od roku lépe.“
Spálila jste se v životě někdy? Zažila jste situaci, která vás do budoucna ovlivnila?
„Dříve jsem byla hodně důvěřivá a bála se říci věci, které by se jiným nelíbily. Byla jsem například zbytečně dlouho ve vztahu, který nefungoval, jen proto, abych druhému neublížila. To jsem naštěstí s věkem odbourala. Cením si každého dne. Naučila jsem se i častěji říkat ne a vážit si svého volného času. Dříve jsem dělala spoustu práce zadarmo, chtěla tolik pomáhat, ale pomáhala jsem na špatných místech. To jsou ale všechno zkušenosti, které k životu patří.“
Jak se vyrovnává s nedávnou smrtí kolegyně Stáni Lekešové? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 5.
