Ota Jirák (70): Neřesti člověk musí mít!
Vloni prošel vážnými zdravotními problémy, prodělal infarkt a mrtvici zároveň. Teď už se ale herec a dabér Ota Jirák (70) cítí dobře, a tak se objeví i v novém seriálu Slunečná. Jeho životní láskou je manželka Drahomíra, s kterou oslavil krásných čtyřicet let v manželství. Mají spolu dceru Terezu (38). Co dělá teď pro své zdraví? Za co vděčí své ženě? A čím se také jednu dobu živil?
Pane Jiráku, prodělal jste velké zdravotní problémy, jak se vám nyní daří?
„Díky své ženě, která mě z toho vyhrabala, se cítím dobře. Vloni 12. dubna jsem oslavil sedmdesáté narozeniny a 13. května mě vzal infarkt, šlo to poměrně rychle. Měl jsem infarkt a mrtvici zároveň, byl jsem dlouho na ARO a potom v IKEMu.“
Cítil jste už předtím, že se něco děje?
„Ta mrtvička mě už zlehka atakovala, ale bylo to lehké, že jsem to přešel jen asi čtvrthodinovou pauzou, kdy jsem se z toho vzpamatovával. Dostal jsem se z toho poměrně rychle, ale pak to přišlo na plné pecky. Nebylo to příjemné. A opravdu díky mé ženě, která mě z toho vytáhla.“
Nepřemýšlel jste, že byste s prací už skončil, abyste se šetřil?
„Chvíli potom jsem si volno dal, ale jinak ne. Žena mě už vozila na natáčení, než jsem mohl začít jezdit sám. A jsem tomu rád, protože výše důchodu není slučitelná se životem. Bohužel těch peněz je tak málo. Oni mi teď tedy necelou tisícovku přidali, z čehož mám ale čistého tak sto padesát korun. Ani na cigára to není.“ (směje se)
Vy stále kouříte?
„Ano, kouřím.“
Nepřestal jste ani potom, co jste zápasil se zdravím?
„První infarkt jsem měl ve čtyřiceti letech. To bylo poté, co jsem se vsadil se dvěma kolegy, že vydržíme rok nekouřit. Ne, že přestaneme, ale že vydržíme. Tak jsem rok nekouřil, vydržel jsem to, ale ten rok těžkého utrpení, protože jak jsem viděl někoho s cigaretou, tak mě to samozřejmě lákalo, jsem zakončil infarktem na zadní stěně. Takže čtyřicáté narozeniny jsem strávil ve špitále na přístrojích. Jak mě odpojili, tak už jsem byl zase u výtahu a už jsem kouřil. A vydržel jsem dalších třicet let do mých sedmdesáti. A tak kouřím dál.“ (směje se)
Nebojíte se?
„To si neodpustím. Neřesti člověk musí mít.“ (usmívá se)
Máte ještě jiné kromě kouření?
Jsem neuvěřitelně líný. Pořád bych spal a válel se. To je ideál.“ (směje se)
Říkáte, že vám z potíží pomohla manželka. Byla od začátku váš vyhraněný typ?
„Byla pro mě jedinečná. Krásná ženská, chytrá, vtipná, zábavná a to nám vydrželo čtyřicet let.“ (usmívá se)
Čím jí uděláte největší radost?
„Když nic nedělám, ale nevypadá to tak. Nemá ráda, když nic nedělám a vypadá to, že nic nedělám. (směje se) Ale myslím, že jsem poměrně veselý člověk a bereme život z té lepší stránky.“
Máte dospělou a vdanou dceru, jste už dědečkem?
„Ještě bohužel ne. Rád bych, ale hlavně bych přál Terezce, aby měla děti. Má bezvadného manžela a moc jim to klape. O miminko se snaží, tak věřím, že se to brzy podaří.“
Jak je spokojený se životem na venkově a co plánuje nejen po pracovní stránce? Dozvíte se v tištěném Aha! pro ženy číslo 4.
