Carmen Mayerová (75) a Petr Kostka (81): Dost se spolu nasmějeme, víc než dříve!
Patří k našim nejstabilnějším hereckým párům. Žádné skandály, čtyři nadané děti, šest vnoučat a dnes už i tři pravnoučata. Přesto si Carmen Mayerová (75) a Petr Kostka (81) prošli náročnými obdobími a zvažovali, zda spolu zůstat. Co jim nakonec pomohlo krizová období překonat?
Smrt bývalé ženy
Po Petrově rozvodu se zdálo, že jejich vztah už bude zalitý sluncem. Pak se ale stala obrovská tragédie – jeho bývalá žena Ingrid zemřela při autonehodě, Petr zůstal na malé dcerky sám. „Ze dne na den jsem byla trojnásobnou maminkou a musela jsem si s tím nějak poradit. Nebyla, alespoň pro mě ne, žádná jiná cesta,“ vzpomíná Mayerová a dodává: „Okamžitě jsme s Petrem začali řešit, jak to udělat, abychom byli všichni spolu. Potřebovali jsme vyměnit dva malé byty za jeden velký, což se nám podařilo, a vzali jsme k sobě i Petrovu tchyni, maminku po Ingrid.“ Společné bydlení s bývalou Petrovou tchyní ale vydrželo jen rok, moc dobře to nefungovalo. Také pro všechny tři holčičky to bylo náročné období. „Nebylo to lehké, to je jasné. Moje Kateřina se najednou o mě musela dělit, doma byl jiný táta. Zuzana a Helena přišly o maminku, všichni jsme byli v jiném prostředí. Bylo to složité, řešili jsme především praktické věci, co a jak udělat, aby to bylo co nejpřijatelnější a co nejméně bolestivé,“ popisuje Mayerová. Jejich oporou se stal Kostkův tatínek Jiří, a paradoxně také Carmenin bývalý manžel. „Ti nás přijali jako kompletní rodinu, neřešili, které dítě je jejich krev. Všechny holky pak jezdily na prázdniny do Brna do rodiny mého prvního muže. A když přijel Max do Prahy, nikdy nezapomněl přivézt dárek nejen svojí Kateřině, ale i Petrovým holkám. A pro Katku je Petr tátou číslo dvě. Když se vdávala, bylo otázkou, který z otců ji povede k oltáři.“
Sehraná rodina
Když se situace v rodině ustálila, přišel konečně čas na svatbu. K tomuto kroku je prý přemluvily dcery. Později přibyla do rodiny ještě čtvrtá holčička, dcera Tereza (43). Když se narodila, poslala Carmen tři starší děvčata s Petrem a svým bývalým mužem Maxem na dovolenou. Odjeli do tehdejší Jugoslávie spolu s dědečkem Jiřím. „Toho jsme ubytovali v bungalovu s dětmi a sami jsme měli klid na to, abychom po večerech flámovali,“ smál se Kostka při vzpomínkách, jak spolu mužští báječně vycházeli. Péče o tak velkou rodinu byla sice náročná, ale manželé ji vždy dokázali vyřešit tak, že ani Carmen nemusela zcela opustit milovanou profesi. „Herectví nemuselo jít stranou díky tomu, že jsem postupně našla dvě chůvy…. Bylo to nezbytné. Když máte někoho, kdo vám pomáhá, neznamená to, že děti šidíte. Jde hlavně o všechen čas, který jim věnujete. A my jsme kromě divadla trávili veškerý čas s dětmi. Já i Petr.“ Na výchovu sice měli občas jiné názory, ale nakonec se čtyřnásobní rodiče i v tomto bodu dokonale sehráli. „Můj muž je autoritativní, mnohdy to bylo komplikované a já jeho povahu vyvažovala trpělivostí a tolerancí. Jako táta byl úžasný, nebylo a není nic, co by pro své děti neudělal,“ chválí manžela Mayerová.
Nejlepší lék na deprese
Čas běžel, rodina fungovala, ale herečka začala pociťovat vyhoření. „Předěl byla čtyřicítka. Měla jsem sice krásné role, stala jsem se babičkou, všechno bylo v pořádku, ale já si připadala stará,“ vzpomíná Mayerová s tím, že tehdy se vkradla i do manželství krize. „Měli jsme jedno složité období, velmi nepříjemné a dlouhé, kdy jsme se oba trápili. Tehdy jsme hráli Dostojevského Bílé noci a byli spolu mnoho hodin sami dva. A byl to Petr, který měl tu sílu a o to naše manželství stál.“ Síly herečce docházely i o několik let později, v době, kdy musela řešit, jak se postará o svou nemocnou maminku. Ta pocházela z Mallorky, ale s hereččiným otcem a starší dcerou Aidou se během války usadili tady. V 70. letech se jí však zastesklo po původní rodině a odstěhovala se na Ibizu. Teprve když přišla nemoc, vrátila se opět do Česka. „A protože na tom zdravotně nebyla dobře, přerušila jsem na pět let kariéru, abych se o ni mohla starat,“ říká herečka, pro kterou pak návrat na jeviště po maminčině smrti nebyl snadný. „Měla jsem jisté zdravotní problémy. Chyběla mi máma. Bolelo mě tělo i duše. Lékaři mi předepsali léky, ty mi ovšem braly mé vlastní slzy a smích. Tělo sice pracovalo, ale já s nimi hrát prostě nemohla. Na deprese nakonec zabral letní relax s vnoučaty a dětmi na chalupě. Naordinovala jsem si ho sama. Tušila jsem, že vaření, uklízení, procházky, hry s malými mi pomůžou. Skutečně: vrátily mi životní a pracovní klid. A když jsem začala s Terezkou zkoušet ve Viole hru o Betty MacDonaldové, naučila se moře textu, nemoc byla pryč,“ vzpomíná herečka. Dnes Mayerová vidí svůj život pozitivně, říká, že si nemá nač stěžovat, a přeje si hlavně zdraví. „Když bude to, budu naprosto spokojená.“
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 4.