Matěj Ruppert (41): Ve čtyřiceti jsem se začal víc bát!
I když mu první manželství se zpěvačkou Karolínou (40) nevyšlo, ve druhém si to vynahradil! Zpěvák kapely Monkey Business Matěj Ruppert (41) před devíti lety potkal svoji osudovou ženu Terezu, v roce 2013 se s ní oženil a mají spolu dvě dcery Anežku (4,5) a Marušku (2). Rodina je pro něj velmi důležitá a všechny tři ženy si podle toho také náležitě hýčká. Rád cestuje, oblíbil si Itálii, ale rád poznává i krásy Česka. Co si myslí o lásce? Kdy se začal bát o své zdraví?
Matěji, s Terezou jste přes devět let. Věříte na lásku na první pohled?
„Lásku určitě nepodceňuji, ale ani nepřeceňuji. Někdy se může stát, a myslím si, že se to stává docela často, že si člověk lásku plete s poblouzněním. Prostě se vám někdo tak strašně líbí, že se ve vás rozbouří všechny chemikálie, a pak to vybuchne. Jenže tahle zamilovanost je strašně fajn do chvíle, než přijde první problém. Teprve pak poznáte sám sebe i toho druhého a zjistíte, zda je ta láska skutečně taková, aby vás ta kritická chvíle spojila, nebo naopak rozeštvala. S Terezou to samozřejmě není můj první vztah, ale je zatím nejdelší a nejpevnější, protože všechno funguje jak má.“
Bez čeho tedy podle vás pevný vztah nemůže fungovat?
„Nejdůležitější je určitě respekt. Musí být jednak vzájemný u těch dvou, kteří vytvářejí rodinu, ale je dobré ho mít také sám k sobě.“
Měli jste už ve vztahu nějaké krize?
„My jsme naštěstí takové období ještě nezažili, ale ono záleží u takových drobnějších krizí, jestli je člověk zavinil, anebo ne. (rozesměje se) Moc bych chtěl a snažím se o to hlavně kvůli dětem, aby u nás doma byla pohoda, já to slovo sice nemám moc rád, ale je to tak, aby byla dobrá nálada, aby děti cítily, že se máme všichni rádi.“
Máte dvě dcerky, jsou to tátovy holčičky?
„Spíš vědí, jak na mě. Zatím mám pocit, že v rozhodujících okamžicích se stejně vždycky drží máminy sukně, a ne tátových kalhot. Ale zdá se, že malinko víc tatínkova holčička je Maruška, ta mladší.“
Pomáháte s výchovou, hlídáte?
„Určitě, díky tomu mému povolání si můžu čas do jisté míry upravovat, jak sám chci. V tom jsem svobodný. Moje manželka to sice nerada slyší, když o tom takhle někde vyprávím, protože tvrdí, že stejně pořád nejsem doma. (usmívá se) Já mám ovšem zase pocit, že jsem doma víc než leckterý průměrný otec, který má dejme tomu standardnější zaměstnání.“
Přál byste si ještě rozšířit rodinu, třeba o kluka, nebo jste takhle kompletní?
„To záleží na spoustě faktorů. Na zdraví. Moje žena měla oba porody poměrně dost komplikované, tak je otázka, jestli to ještě vůbec půjde, abychom mohli mít třetí dítě. A pak samozřejmě přicházejí ty praktické věci, jako jsou velikost bytu, velikost automobilu, nedostatek ložnic, nedostatek úložných prostor a podobně. (rozesměje se) Máme poměrně hezký prostorný byt, ale už teď máme pocit, že bychom potřebovali tak tři místnosti navíc. Takže máme takzvaně splněno a necháváme to plynout, uvidíme, jak to nakonec dopadne.“
Vraťme se do doby, kdy jste byl ještě malý kluk. Jaký jste byl? Sbíral jste třeba něco?
„Sbíral jsem známky, ale pak jsem měl takový zvláštní druh sbírání nesbírání. Bude to znít vtipně, ale sbíral jsem peníze, které platí. Ještě za komunistů k nám jezdily často různé návštěvy ze zahraničí, měli jsme příbuzné v Austrálii, Americe, spoustu přátel jsme měli v Rakousku, Německu, a ti o tom mém sbírání věděli. Vždycky na mě pamatovali. Ne, že bych od někoho dostal třeba dva a půl tisíce švýcarských franků, ale protože jsem sbíral mince, tak mi dělali radost a přivezli mi je.“
Nesáhnul jste někdy na ně?
„Myslím, že jo. Za minulého režimu se v Tuzexu dalo platit tvrdou západní měnou a je pravda, že párkrát jsem si za marky nebo tak koupil super žvýkačky, čokoládu nebo takové ty věci, co asi desetiletý kluk zrovna potřebuje.“ (usmívá se)
Co dnes sbírá, jak je na tom se sportem a co chystá u příležitosti 20 let existence kapely Monkey Business? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy č. 6.
