Hvězda seriálu Slunečná Iva Hüttnerová (71) prožila dětství bez mámy...
V seriálu Slunečná představuje hospodyni Alžbětu, která je dobrou duší statku, chápavou chůvou jeho majitelek a ke všemu ještě má léčitelské schopnosti. Podobné role herečce a malířce Ivě Hüttnerové (71) sedí, přesto nebo možná právě proto, že sama to jako dítě zrovna lehké neměla. Magazínu Aha! pro ženy se svěřila s tím, jak se jí líbí práce na seriálu a jak si užívá svou roli prababičky.
I když je v důchodovém věku, patří k aktivním ženám. Ráda pečuje o rodinu, domácnost, zahradu a rovněž se věnuje svým milovaným profesím. Herectví je pro ni protipólem malování, při kterém se o samotě soustředí na vznikající dílko. Iva má ovšem ráda společnost. Chození na plac jí kromě jiného nabízí kontakt s přáteli. „Malování je osamělé. Pomohlo mi najít v sobě klid, soustředění a trpělivost, ale já jsem ráda mezi lidmi. Když dlouho sedím u obrázků, potřebuji si potom s někým popovídat,“ prozradila v době, kdy natáčela »novácký« seriál Ordinace v růžové zahradě a hrála roli bodré bezdomovkyně a následně hospodyně Jolany Lepařové. Teď si pochvaluje práci na seriálu TV Prima Slunečná: „Role se mi moc líbí, protože to je taková dobrá zemitá ženská, která se o všechny stará, navaří jim…,“ říká dnes o hospodyni Alžbětě, „myslím, že ji budu mít ráda, a věřím, že si ji oblíbí i diváci.“ Postava ji obohatila i v osobním životě. „Určitě jsem se dověděla spoustu zajímavých věcí ohledně bylinkářství,“ pochvaluje si herečka, která je známá kladným vztahem k domácím tradicím. Jako Běta má v seriálu léčitelské schopnosti, což Ivu hodně inspirovalo: „Kořenářka nejsem, ale byla jsem už v bylinkářství a koupila nějaké bylinky.“ Vyzkoušela je, uvařila čaje, z nichž mnohé dělala i dříve. „Nejradši mám zázvorový s medem a citronem,“ prozradila nám Iva s tím, že tento nápoj se v tomto ročním období bezvadně hodí na posílení imunity a zdravotní neduhy. Herečka se i díky němu cítí bezvadně, radost jí dělá její rodina, zejména roční vnouček Petr a podobně starý pravnouček Elliot. I když není, jak sama přiznává, jako babička kvůli své vytíženosti moc užitečná není. Přitom sama u prarodičů vyrostla…
Divoké mládí
Když se Iva narodila, její mamince ještě nebylo ani sedmnáct. „Tím, že byla maminka velmi mladá, tatínek nebyl tak mladý, tomu už bylo třicet, tak samozřejmě zvolila nejjednodušší řešení, že mě dala k babičce,“ přiznala herečka v rozhovoru pro Český rozhlas Dvojka. Rodiče se rozvedli, když jejich dceři nebyl ještě ani rok. Na dětství u babičky a dědy v Praze na Letné Iva ráda vzpomíná, i když babička byla přísná a žili v chudých poměrech. „Bylo to tam strašně pěkný. Velmi útulný, babička to měla všechno naklizený,“ popsala. Babička ovšem umřela, když bylo dívce patnáct. Vídala se sice pravidelně s tatínkem, ale další události měly neobvyklý spád. „Matka měla novou rodinu, táta taky, a tak jsem na nějaký čas bydlela v dětském domově,“ odhalila herečka další běh svého života. Ačkoli měla i nadále silný vztah s otcem, chyběla jí pevná ruka, kterou do té doby uplatňovala babička. Na tatínkovo přání začala studovat gymnázium, ale nebavilo ji a byla jak utržená ze řetězu. „Chodila jsem za školu, propadala jsem. Devítku jsem skončila v naprosté slušnosti, ale pak přišel střih,“ svěřila se Iva. Na gymnáziu vydržela dva roky, pak ji kvůli jejím excesům vyhodili. „Bylo mi sedmnáct, měla jsem první lásku, byl Majáles, do Prahy přijel Ginsberg, chodila jsem na Olympic a Matadors a všechno se mi zdálo mnohem zajímavější než biologie a chemie.“ Pak pracovala v Geofyzice. Pak zjistila, že se může přihlásit na DAMU i bez maturity, udělala to a byla přijata. Na divadelní fakultě začala více malovat.
Jaké byly její osudové lásky? To a ještě více čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 6.
