Jan Rosák (72): Knírek jsem si nechal z hecu…
Kdyby kdysi neudělal důležité rozhodnutí, zřejmě bychom dnes Jana Rosáka (72) z rozhlasu a televize neznali. Známý moderátor, který nyní například provází pořadem Poklad z půdy v televizi Prima, totiž původně toužil být právníkem. Nakonec ale šel za hlasem svého srdce a dodnes je tomu rád už proto, že díky své práci poznal svoji manželku Jiřinu, s níž spokojeně žijí přes 40 let. Mají dvě dcery – Zuzanu (41) a Marii (36), které je udělaly prarodiči. Jaký je vždy elegantní a charismatický moderátor dědeček? A proč si léta drží image s knírkem?
V mládí jste studoval práva, ale nedokončil jste je. Nelitujete toho?
„Práva jsem začal studovat hned po vojně. Dal jsem se na ně asi proto, že mi připadala vzrušující představa, jak hřímám jako obhájce před tribunálem. Postupně jsem zjistil, že na studiu práv zase nic moc vzrušujícího není, víc mně zaujalo dělat průvodce na hradu Rožmberk, a tak jsem na fakultu poslal index a bylo po kariéře advokáta. Nelituji toho vůbec, protože jako právník bych se nedostal ke své současné profesi a asi bych ani nepoznal svou skvělou manželku Jiřinu.“
Jak to tehdy přijali vaši rodiče?
„Rodiče se s tím nějak smířili, protože jsem začal hned pracovat, takže neměli doma flákače.“
S vaší ženou žijete už mnoho let. Jak jste se spolu tedy seznámili?
„Dal nás vlastně dohromady rozhlas a jsem mu za to stále vděčný! Jsme spolu skoro 43 let, ale recept na stálý vztah vlastně ani nemáme. Jsou k němu prostě třeba dva lidé, kteří umějí udělat kompromis, ustoupit tomu druhému, mají stejný smysl pro humor a konečně jsou tak výjimečné osobnosti, jako jsme my dva!“ (směje se)
Jaký myslíte, že je s vámi život?
„Manželka tvrdí, že báječný, ale jedním dechem dodává, že většinou strašně lže.“ (směje se)
Máte dvě dcery, které vás už udělaly dědečkem. Kolik vnoučat máte a co všechno s nimi děláte?
„Dědečkovství mě moc baví. Máme celkem tři kousky, dva kluky a jednu holčičku. Každý je úplně jiný, takže i program pro ně musíme dělat různý, ale děláme to rádi. Takže jsme na naší půdě udělali komůrku s hračkami, truhlici s překvapeními, trochu jako z pořadu Poklad z půdy, a na zahradě jsme jim postavili nádherný domeček s verandičkou. Na tom jsme se tedy my, dospělí, hodně vyblbli.“
Vnuk od dcery Marušky se prý jmenuje po vás. To jste asi hrdý…
„Já jsem Jan, druhý dědeček je Pavel, takže aby se ani jeden z nás necítil odstrčený, pojmenovala Maruška svého syna Jan Pavel. Jeden vtipný pan doktor ho z čekárny vyvolával: Tak kde máme toho papeže? Já mu občas, když ho chci pozlobit, říkám Žánpóle!“
Celá léta k vám patří knírek. Kdy a proč jste si ho vlastně nechal narůst? A neměl jste někdy chuť ho sundat?
„Mému kníru je už přes 40 let, nechal jsem si ho narůst původně z hecu a zalíbilo se mi ho nosit. Sundal jsem ho jen jednou, taky z hecu, ale už bych to nikdy neudělal. Tehdy jsem sklidil doma velmi nemilé reakce. Třeba mladší dcera Marie se na mne ráno u snídaně znechuceně podívala a prohlásila: „Tak zatím TOMU tatínek nebudeme říkat. Až mu zase naroste.“
Jste také celoživotním vášnivým sportovcem. Jaké jsou vaše největší úspěchy?
„Kdysi jsem hrál závodně basket a tenis, tenis mi zůstal a doufám ještě dlouho zůstane. Mám v pracovně skříň plnou pohárů, které jsou jednak z tenisu, ale taky z okruhových automobilových závodů, které jsem skoro deset let jezdil. A v garáži visí věnce, které mi manželka už několikrát chtěla vyhodit, ale já je nedám!“
Měl jste nějaká zranění, nebo se vám naštěstí vyhýbají?
„To se sluší zaklepat na dřevo, že se mi opravdová zranění zatím vyhýbají. Takže bylo vlastně jediné – při fotbale v Hanspaulské lize jsem si zlomil kotník. Šest týdnů s nechodící sádrou bylo k nepřečkání.“
Jak ho baví moderování pořadu TV Prima "Poklad z půdy", co plánuje do budoucna a mnohem více se dozvíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 38.