Rocker Aleš Brichta oslavil šedesátiny a prozradil: Manželka je moje pečovatelka!
Dlouhé vlasy, sluneční brýle, cigareta. To jsou věci, které k rockovému muzikantovi Aleši Brichtovi (60) neodmyslitelně patří. Tmavé brýle nenosí jen kvůli image – v sedmnácti přišel při vážné autonehodě o oko a od té doby má jedno umělé. Legendární lídr kapely Arakain, který v srpnu oslavil šedesátiny, se navíc potýká s řadou zdravotních potíží. Před třemi lety se naštěstí oženil o 23 let mladší manželkou, Polkou Joannou, která mu je velkou oporou... Jaké je jejich soužití? A jaký je Aleš dědeček?
Narodil jste se ve stejný den jako Eva Pilarová. Slavíte někdy narozeniny spolu?
„Devátého srpna vždycky soutěžíme, kdo komu pošle první textovku. Trumfujeme se, kdo vyhraje. Úspěchy jsou střídavé. Podle toho, jestli píšu z domu, nebo z flámu. (směje se) Evičku mám rád, je to hodná ženská, ale není to tak, že bychom spolu pravidelně chodili do hospody. Je jí o dvacet víc a máme jiné spektrum přátel.“
Jaký nejlepší dárek jste ke kulatinám dostal?
„Kamarádi se mi složili na novou vysokou postel. Já si totiž stěžoval, že ta, co mám, je tak nízká, že z ní nevstanu. Manželka k ní koupila vysoký noční stolek, takže jsme oba spokojení. A dostal jsem spoustu lahví rumu, které mi ale budou stát doma, protože tam nepiju skoro vůbec. Jenom k snídani si dávám kávičku s vaječným koňakem.“
Už jsem si myslela, že abstinujete…
„To ne! Jsem rád zašitý v hospůdce vedle baráku. Moje tchyně spočítala, že z domu do hospody to mám přesně třicet šest kroků. Když k nám přijede na návštěvu, manželka bývá doma a my s její mámou jdeme na pivo. Je to zlatá ženská.“
Vaše mladá manželka je Polka, jak jste se poznali?
„Nemám mladou ženu, je starší než moje děti, bude jí třicet sedm! (směje se) Seděl jsem jednou na šipkách v baru, kam jsme pravidelně chodili každé úterý. Najednou tam přišla Joanna s kamarádkou s tím, jestli si se mnou může udělat fotku. Věděla, že tam bývám. Dali jsme si panáka, pivo, pak mě odkutálela domů a už to bylo.“
Takže přijela cíleně za vámi?
„No jo, přijela z Polska si mě vysloveně odchytit! Podařilo se. Zjistili jsme, že máme spoustu společných zájmů, a tak je o čem si povídat. Pak na týden přijela za mnou do Prahy, zkusili jsme spolu bydlet, vrátila se do Polska a já se jí zeptal, zda za mnou nechce přijet nastálo. Kývla a přestěhovala se. No, a brzy na to jsme se vzali.“
Pečuje o vás?
„Ano, v podstatě musí fungovat jako moje pečovatelka. Stará se o mě, řeší za mě věci, který potřebuju, čte smlouvy, uklízí, vaří, doprovází mě. Jezdí s námi na koncerty. Je to moje ošetřovatelka. Vybrala si to sama, odsouhlasila, tak teď si nemůže stěžovat.“
Je něco, co doma rád děláte vy?
„Přiznám se otevřeně: Nejradši se válím v posteli! To je moje oblíbená zábava. Tam i sportuju, dělám strečink. Lehnu si na postel, dám pětkrát palce na nohou k sobě a od sebe a jsem schopen to i třikrát denně zopakovat. To je všechno. Dlouho jsem hrál závodně fotbal, ještě v padesáti druhou ligu. Ale dneska už na to nemám fyzičku. Jsem líný a starý někde běhat.“
Jak přišel za mlada o oko, jak si užívá vnuka a co plánuje v nejbližší době? Dozvíte se v tištěném ha! pro ženy číslo 36.
