Topmodelka Tereza Maxová (46) o rodině, charitě i o tom, jak o sebe pečuje...
Patří k našim nejúspěšnějším modelkám. Neodmyslitelně k ní ale patří i její charitativní činnost, kdy prostřednictvím své nadace již přes dvacet let pomáhá dětem. Tereza Maxová (46). Před dvěma lety se provdala za svého dlouholetého partnera Buraka Oymena (45), s nímž má dvě děti – Mínu (9) a Aidena (7). Nejstarší syn Tobias (17), kterého má s dánským tenistou Frederikem Fetterleinem (47), studuje v Anglii. Jak Tereza jeho odchod z domova nese? Čeho si cení na svém manželovi? A jak se vyrovnává s přibývajícími roky?
Terezo, letos to budou dva roky, co jste se provdala za svého partnera. Jste spolu ale hrozně dlouho. Čím to je, že váš vztah je tak pevný?
„Možná je to tím, že mluvíme každý jiným jazykem a že se pořádně nedomluvíme. (směje se) Ne, já věřím, že jsme se opravdu tak dlouho hledali, až jsme se našli. Rodina je pro nás vším. Vidíme věci podobně a navzájem se doplňujeme. Já jsem taková zodpovědná a řeším detaily, on je moc neřeší a dívá se na věci s nadhledem. Rodina je pro nás vším, oba máme blízký vztah ke svým rodičům. Máme podobné životní hodnoty a vím, že se na něj vždycky můžu spolehnout!“
Nebála jste se znovu vdát? Jednou vám to už nevyšlo…
„ Když byl člověk mladý, tak hledal velká ramena, aby dobře vypadala, a dneska potřebuje ramena, o která se může opřít. Mám v Burakovi obrovskou oporu a zázemí. A je tam samozřejmě i láska, bez té by to nešlo. Ale ono se říká: »Na počátku je vášeň a zamilovanost. Do toho spadnete a je to spontánní. Ale potom si lásku udržet, to už je práce«. Nemůžete doma čekat na to, až vás někdo bude milovat. Je potřeba na vztahu pracovat a zjistit, co tomu druhému člověku dělá radost a co ho trápí. Když přijdou těžký chvíle, je důležité to hned nevzdat a spíš si věci vyříkat. Být empatický, dokázat popsat slovy to, co vzájemně cítíte, možná v tom někdo může vidět slabost, ale slabost to určitě není.
Máte tři děti, jaké jsou, co je baví?
„Dcera Mína tančí, dělá balet a gymnastiku. Ráda také kouká na YouTube na baletní představení a na programy o vaření. (směje se) Nejstarší Tobias studuje. Čeká ho ještě rok na internátní škole v Anglii a pak chce jít na univerzitu studovat archeologii. Pilně se učí a příští rok bude maturovat. A Aiden? To je takový náš benjamínek a jsem ráda, že se mě ještě stále drží.“
První syn tedy opustil hnízdo. Jak jste nesla jeho odchod?
„Velmi těžce a docela jsem se divila, že to nesly těžce i moje malé děti, ač je mezi nimi velký věkový rozdíl. Nastala u nás úplně jiná dynamika domova i energie. I když třeba toho Tobias doma moc neřekl, tak ho tam vždycky člověk cítil. Slyšeli jsme ho, jak si jde večer pro něco do ledničky nebo když přišel ze školy a pak i u večeře. Vždycky jsme si na sebe našli čas, řekli si, jaký byl náš den, a to mi opravdu moc chybí. Ale na druhou stranu jsem samozřejmě ráda, že studuje. Dostal se na výbornou školu a mě těší, že dělá to, co ho baví. Je to už takový parťák. Vždy když se vrátí domů, vidím, jak dospěl a jsem ráda za každou chvíli, kterou s ním můžu trávit.“
Jste přísná a důsledná matka?
„Jsem spíš zodpovědná matka. Vytrvalost a zodpovědnost mám v genech. Někdy až moc! Znáte to, člověk si občas zbytečně nakládá na ramena starosti, a to nejen své vlastní rodiny, ale i okolního světa. Je dobré udržet si nadhled a trošku odstup. A třeba si i zanadávat a říct si: »Dneska už prostě nemůžu«.“
Umíte tedy říct ne?
„Ano, myslím, že už jsem se to naučila.“
O práci pro charitu a o projektech, které letos chystá Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 23.