30 let od úmrtí herce Vladimíra Menšíka (†58): Denně si namlouval, že přestane pít...
Přesně 30 let uplynulo 29. května ode dne, kdy nás navždy opustil jeden z nejlepších českých herců Vladimír Menšík (†58). Celý život bojoval se zákeřným astmatem, který mu značně komplikoval i jeho práci. Bez doktora na place a injekce nedal ani už ke konci svého života ani ránu. Svoje poslední dny strávil u maminky, která musela jen bezmocně přihlížet, jako její milovaný syn umírá...
Démon alkohol
Menšík jel na plný plyn, jenže měl i svůj hnací motor – alkohol. „K fungování v plném provozu se neobejdu bez nějaké té skleničky,“ říkával. Moc dobře ale věděl, že se tím systematicky zabíjí. V kombinaci s jeho nemocí to byla přímo smrtelná dávka a navíc byl silný kuřák. Kolikrát si na plac s sebou vozil obrovské množství léků, některé z nich tehdy ani nebyly v Československu dostupné. Flámoval, pil a někdy se také s kamarády na několik dní ztrácel. Když vystřízlivěl, sliboval rodině, že se polepší. Jenže své slabosti si byl vědom. „Tak jako si někdo přeje mít chatu, auto nebo milou a málomluvnou ženu, přál jsem si od jisté doby přestat pít. Ovšem na druhé straně jsem si nedovedl představit, že bych při tom nepil… Dnes a denně jsem si namlouval, že když si řeknu dost, přestanu pít. Byl jsem tedy jaksi stále načasován, jenom doba se mi pokaždé zdála málo příhodná,“ popsal herec. Skončil na protialkoholním léčení u docenta Skály, jenže nevytrval. Neukázněným způsobem života si jen zhoršoval svoje astma. Nejvíce jeho úlety trpěla manželka Olga, kterou velmi miloval. „Byly doby, kdy i tři dny nepřišel domů, a dneska chápu, že to máma musela mít těžký. Já jsem si jistá, že ji měl hrozně rád,“ zavzpomínala Menšíkova dcera Martina (53), rovněž herečka. Paní Olga byla přitom úplně jiná než on. „Máma je přísnější, vychovávaná puritánsky. A táta na ni hned uhodil s tou svou jadrností,“ svěřila její dcera. Olga, s níž měl Menšík syna Jana (56) a již zmiňovanou Martinu, byla až jeho druhou manželkou. První byla Věra, se kterou měl Petra (62) a Vladimíru (60). Nejvíc povahově podobný, i co se týče pití, byl svému otci Petr. „Když mi bylo čtrnáct, vzal mě táta na čtrnáct dní do Luhačovic, kde mě poprvé seznámil s alkoholem. Tehdy jsem nevěděl, že i chlapi mají své dny. Táta už jo. Dopili jsme becherovku a táta říkal, teď dělej vše po mně. Jdi do koupelny, namoč dva ručníky studenou vodou. Lehni si vedle mě, dej si ručníky na čelo a sténej. Dal mi radu do života, že v těchto stavech mi nikdo nepomůže,“ svěřil se Petr, který také skončil na léčení. „Dlouho jsem si to nepřipouštěl. Pak jsem se jednou vracel z dvoudenní pařby. Během vteřiny mi začaly téct slzy a já si uvědomil, že jsem úplně v p*deli,“ zavzpomínal hercův syn.
Žertoval i v sanitce
Před kamerou Menšík naposled stál dva dny před svojí smrtí, 27. května 1988 v televizním pořadu Abeceda. Pak si to zamířil do Brna, kde měl vystupovat na galavečeru v hale Ronde. V tu dobu také slavila jeho maminka narozeniny, tak zamířil nejdříve k ní. Před odjezdem se ještě stavil u své lékařky Zdenky Lipárové, která ho často doprovázela na natáčení, aby byla po ruce, kdyby se začal dusit. „Seděla jsem stranou a vedle sebe jsem měla už připravené stříkačky s léky, abych ho nezdržovala od práce,“ uvedla Lipárová. V den, kdy odjížděl do Brna, mu radila, aby zůstal doma. Krvácel totiž z vředu a nemohl pořádně dýchat. Nakonec jel, i když byl v hrozném stavu. „Aplikoval si do kanyly střídavě stříkačky antihistaminik s těmi na povzbuzení srdce. Když si vzal léky na astma a sedativa na bolesti, usínal, nebo téměř upadal do bezvědomí. Pak si vzal léky na povzbuzení srdce, ale za chvíli se zase dusil a naříkal bolestí. To se periodicky opakovalo. Přitom ještě bral léky na bolesti žaludku. Nemohl jíst, všechno vyzvracel. Těžko posoudit, zda si touto samoléčbou spíš neubližoval. Možná vícenásobně překračoval přípustné maximální dávky léků,“ svěřil jeho synovec Pavel Svozil. Do Ronda už Menšík nedorazil, přesto mu tam všichni tleskali ve stoje, když jim to moderátorka večera Magdalena Dietlová (73) oznámila. V noci ho pak museli odvézt do nemocnice. Do sanitky ho nesli na nosítkách. Ptali se, zda s sebou něco nepotřebuje a on, i když ho už bolel každý dotek, zažertoval: „Hokejové štulpny!“ A naposled se zasmál. V brněnské nemocnici U svaté Anny pak při poslední návštěvě řekl svému synu Petrovi: „Pozdravuj maminku, pověz jí, že mi není dobře…“ Věděl, jak na tom jeho první manželka Věra je, měla rakovinu v posledním stadiu. I Menšík ale cítil, že se blíží i jeho konec. „Tu máš, Peťko, hodinky, vypadají pěkně…“ řekl synovi a dal mu poslední dárek. Smrt ho vysvobodila z utrpení. Zemřel 29. května 1988.
Celý článek čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 22.