Atletka Jarmila Kratochvílová (67) je už téměř 35 let držitelkou světového rekordu!
Patří k našim nejlepším atletkám v historii. Sportu zasvětila celý život a milovala ho tak, že mu dala přednost i před založením rodiny. Jarmila Kratochvílová (67) však ničeho nelituje a klidně by si vše zopakovala. I když moc dobře ví, jaká dřina by ji zase čekala. Její rekord v běhu na 800 metrů, který zaběhla v roce 1983 na atletickém mítinku v Mnichově, zatím žádná žena na světě nepřekonala...
Jarmila se narodila v lednu 1951 v Golčově Jeníkově na Vysočině. Jako dívka pravidelně pomáhala na poli i na zahradě. A jak sama kdysi řekla, tahle práce jí byla mnohem bližší než vaření a úklid. Od malička se zkrátka pohybovala v přírodě a na zdravém vzduchu. Už na základní škole se poprvé setkala s atletikou, a to díky svému učiteli Zdeňku Sychrovskému, který tehdy založil v Golčově Jeníkově atletický kroužek pro děti. K prvnímu setkání s jejím dlouholetým trenérem Miroslavem Kváčem došlo, až když bylo Jarmile 16 let a navštěvovala gymnázium v Čáslavi. Kamarádka ji tehdy přivedla na atletický stadion v obci Vodranty na první regulérní trénink. Ze začátku chodila na stadion hlavně za dobrou partou, ale postupně ji atletika přitahovala čím dál víc. Byla nejlepší běžkyní v okrese, posléze i v kraji a chtěla být ještě lepší.
Běžný život a tvrdý trénink
Až do úspěchu na olympijských hrách v Moskvě v roce 1980, kde nečekaně získala stříbrnou medaili, vedla Jarmila Kratochvílová běžný civilní život s tím rozdílem, že ve veškerých volných chvílích tvrdě trénovala. Na gymnáziu chodila na tréninky hlavně pro zábavu a z lásky k běhu, proto někdy s trenérem Kváčem, který jako bývalý voják vyžadoval disciplínu, bojovala. Po maturitě nešla hned na vysokou školu, tu si dodělávala dálkově až později. Začala pracovat jako účetní v jeníkovské textilce, po zaměstnání dojížděla na tréninky do Čáslavi a někdy i za studiem do Prahy. Na tohle náročné období ale Jarmila vzpomíná ráda: „Na stadionu jsem byla kolem čtvrté odpoledne. Když jsem nestíhala, vstala jsem ve čtyři ráno a běhala na osvětlené silnici u našeho domu. Tam a zpět, abych se nebála.“ řekla v jednom z rozhovorů.
Jedla, na co měla chuť
Profesionální atletkou se stala až po moskevské olympiádě. Žádné velké peníze za to ale nebyly, třeba za olympijské stříbro dostala jednorázově 8000 Kč. Jarmila ale měla mnohem více času na trénování a také na regeneraci, která spočívala hlavně v tom, že se mohla dosyta vyspat. Tréninky měla většinou dvoufázové, a to dopoledne i odpoledne, alespoň pět hodin každý den. Milovala hlavně krátké tratě, ve kterých byla schopná naběhat kilometry. Do její sportovní přípravy ale patřilo i posilování, které Jarmile na míru plánoval trenér Kváč. „Věděl, co snesu. Kvůli krátkým tratím jsem musela dělat všechno, být dobrá na čince, naběhat spousty kilometrů i běhat s tahačem. Když už jsem nemohla, věděl, že opravdu nemůžu. Když jsem naopak ještě měla energii, řekla jsem si o přídavek,“ zavzpomínala Kratochvílová. Svůj jídelníček nijak zvlášť neřešila, jedla, na co měla chuť, hlavně maso, domácí polévky, pokrmy připravované na sádle. A ani řízek před závodem nebyl výjimkou. Když trenér jednou chtěl, aby pár kilo shodila, snažila se a zvládla 2 kg za měsíc, ale bylo to spíš na škodu, protože se jí zhoršil čas na 400 metrů asi o dvě vteřiny. Pak už se raději do hubnutí a zdravého jídelníčku nepouštěli. Nějaká řízená regenerace tenkrát také nebyla běžná, Jarmila chodila občas na masáž, později ji masíroval sám trenér, nebo do vířivky. Odpočívala doma s rodinou a pomáhala sestrám s dětmi, které sama neměla.
Kdy prožila největší radost a zklamání a co dělá slavná atletka dnes? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 23.
