Renata Chlumská (44) zdolala nejvyšší hory všech světadílů a na kajaku a kole i celé Státy!
Jako první Češka i Švédka dobyla „střechu světa“ Mount Everest (8848 m). Renata Chlumská (44) ale vylezla i na nejvyšší vrcholy všech sedmi kontinentů. Je tělem i duší dobrodruh a nebojí se nových výzev. Na kajaku a kole zdolala Ameriku, kdy cestu dlouhou 18 200 km urazila za 439 dnů. Před časem si zase koupila letenku do vesmíru, a kdyby přišlo na věc, vylezla by si ráda i na nejvyšší horu Měsíce.
Narodila se ve švédském Malmö, ale po rodičích má i české občanství. V dětství s nimi každou možnou chvíli kempovala, stejně jako její o čtyři roky starší bratr Martin, o kterého ale před léty přišla. „Odmala mě zajímala příroda a hodně jsem sportovala. Jezdila jsem na koni, potápěla se, hrála badminton i podvodní ragby, skákala do vody, věnovala se baletu. Brzy jsem však vycítila, že mě až tolik neuchvacuje soupeření s jinými. Spíše mě lákalo soupeřit sama se sebou. Vždy jsem byla přesvědčená o tom, že pokud se člověk na něco důkladně připravuje, poctivě trénuje a věří si, potom zvládne mnohé,“ říká Renata, která nyní žije v Jönköpingu a v Čechách se ukáže zhruba dvakrát do roka. Po základní škole vystudovala ve Švédsku ekonomii. V roce 1992 začala pracovat v tamním sportovním svazu, kde se poznala se švédským horolezcem a svým pozdějším partnerem Göranem Kroppem.
Chtěla být dobrodruhem
„Když jsem slyšela jeho dobrodružné vyprávění, došlo mi, že to je přesně to, co chci dělat. Být dobrodruhem. Tenkrát ale žádné školy týkající se výuky cestování a průvodcovství nebyly. Vše si člověk musel vyběhat sám. Na druhou stranu mě lákalo poznávat svět. Fyzické i psychické předpoklady jsem na to měla. A mohla jsem si na zkušenostech postavit později i svoje úspěšné podnikání.“ S Göranem se Renata blíže poznala na horolezeckém kurzu, který vedl. Tou dobu zrovna sháněl někoho, kdo by mu pomáhal organizovat nejrůznější akce. Současně se připravoval s expedicí na Mount Everest. Nakonec s ním pod nejvyšší horu světa vyrazila i Renata. S cestou na Everest začali na podzim 1995, kdy se Göran vydal ze Švédska do Nepálu na kole. „Chtěla jsem s ním jet také na kole, ale nakonec z toho sešlo. Na cestu se připravoval několik let, a kdyby se k němu týden před startem přidala mladá holka, mohlo by to budit dojem, že trasa není tak obtížná, jak se předpokládalo.“ Pod Everest dorazila expedice po půl roce, na jaře 1996. V základním táboře se Renata především rozkoukávala. „Stává se, když člověk spatří na vlastní oči poprvé nejvyšší horu, že si řekne: Je to hezké. A vrátí se domů. Mě při tom pohledu nahoru napadlo: Je to hezké, ale chci dál. Tenkrát jsem si ale ještě nemohla vyzkoušet vylézt výš. Neměla jsem k tomu povolení. Nicméně jsem se rozhodla, že budu trénovat a připravovat se, abych se na vrchol jednou dostala.“
Přípravy na střechu světa
Zpátky z Nepálu do Švédska už jeli na kole oba dva. Cesta jim trvala čtyři měsíce. V následujícím roce 1997 si poprvé vylezla nad osm tisíc metrů. Nedostala se sice až na samý vrchol hory Šiša Pangma (8013 m), ale zakončila svůj výstup jen o pár metrů níže. „Samotné zdolání vrcholu nebylo až tak důležité, spíše jsem si v přípravě na Everest chtěla vyzkoušet, co mě přibližně čeká a jak se mi bude v takové nadmořské výšce dýchat. Při návratu jsem si koupila v Indii starou motorku a přes Pákistán, Írán a Turecko jsem to vzala do Čech k rodičům na chatu,“ vzpomíná Renata, které nedělá velký problém mluvit ani v češtině. Do přípravy se pustila s tím, že v roce 1999 by chtěla Everest zdolat. „Nejde až tak o technicky náročnou horu, ale záleží na mnoha jiných faktorech, které se nedají ovlivnit. A není to jen počasí. V květnu 1996 jsem byla u toho, když na Everestu zahynulo osm horolezců,“ říká Renata. Na vlastní oči viděla, co se může stát, pokud člověk není dostatečně připravený, špatně se rozhodne a nefunguje dobře komunikace. „Slyšela jsem tehdy v základním táboře přes vysílačku, když Rob Hall odněkud shora Everestu komunikoval satelitním telefonem se ženou na Novém Zélandu, s níž čekal první dítě. Měl omrzlé nohy a věděl, že se už domů nevrátí. Byl to hrozný zážitek. To byl taky jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla připravit co nejlépe nejen na samotný výstup, ale i slezení Everestu.“ Renata sepřipravovala na nevyzpytatelné situace. Sledovala o Mount Everestu filmy, studovala horu v knížkách. Na druhou stranu ji nechtěla zdolat za každou cenu.
Proč pokaždé nedosáhla na vrchol, jak se jede na kajaku a kdy nastala nejlepší doba na další cesty po mateřství? Čtěte v tištěném Aha! pro ženy číslo 23.
