Michal David: Budu vychovávat vnuka!

Povinnosti prarodičů se tak značně rozšířily. A ani ne rok po porodu se z dědy stává otec. Dcera se totiž musí na dvanáct měsíců vzdát syna! Proč? I na to Michal David odpověděl deníku Aha! v následujícím rozhovoru.

DĚDA A VNUK

S kým v branži máte opravdu velké a ryzí přátelství?

„Je to Vendula Svobodová. Oba jsme si prožili těžké období v nemocnici s našimi holčičkami a u obou to dopadlo stejně špatně. To vás pak pojí přátelství na celý život. Určitě je to něco, co lidé, kteří nic takového neprožili, nikdy nepochopí. To jsou věci mimo normální realitu a chápeme je jen my dva.“

To, že vám umřela jedna z dcer, se teď alespoň trochu vykompenzovalo tím, že máte malého vnuka. Kdo se o něj stará, vaše druhá dcera ho porodila dosti mladá, navíc se s ní rozešel otec dítěte...

„Dcera je samozřejmě jeho máma, my jako prarodiče trošku pomáháme – jednak finančně, jednak když se Klára potřebuje učit, necháváme jí prostor pro studium. Teď to vypadá, že dostala stipendium na prestižní newyorské škole, tak budeme muset být víc rodiče než prarodiče.“

Vaše dcera na rok »opustí« dítě a vy se o něj budete starat?

„Je to složité a Klárka má dilema opustit syna na delší dobu. My ji ale podporujeme, chceme, aby řádně dostudovala, a se Sebíkem budeme jezdit za ní a ona občas zase za námi. Nicméně dokážu si představit, že budeme teď nějakou dobu vychovávat vnuka. Snad ani nebudu muset moc omezovat své pracovní aktivity, moje žena to určitě zvládne. Nejsme sami, máme kolem sebe přátele a chůvy, ti všichni nám pomáhají. Máme i babičky.“

Jste takový napůl táta a děda? Už řekl malý Sebastian slovo »děda« nebo »táta«?

„Zatím ne, ale pomaličku už začíná. Myslím ale, že jeho první slovo bude »máma«.“

Může být vůbec člověk v rodině tak úspěšného zpěváka, který je zabezpečený na celý život, nešťastný?

„Určitě může. Děti slavných to mají často těžké. Tím, že srovnávají svůj život s těmi ostatními, tím, že nedokázali to, co rodiče. Oni si v tom hledají svůj neúspěch, mají pocit méněcennosti.“

Vy jste zažil se svou dcerou Klárou i dobu, když chtěla utéct z domu. Jaké to bylo?

„V pubertě dělají děti spoustu hloupostí. Důležité je, že se z toho dostala. Teď už snad má i svou vizi, a to je dobře. Tohle je vždy věc, která zabolí. U těch vnuků je to ob koleno vždy dobré, můžeme teda doufat, že podědí snad i něco po mně nebo po manželce.“

KROKY FRANTIŠKA JANEČKA

Už několik desítek let jméno Michal David přitahuje tisíce mladých fanynek. Čím to je, že z vás ty holky šílejí?

„To není jen mnou, to je i těmi písničkami. Mají ducha, své příběhy, které se týkají každého z nás, a také silnou melodiku i rytmus.“

Vy už jste ale delší čas i producent. Co vás baví víc: zpěv, nebo produkování?

„Ono je to těžké, nedá se to rozdělovat. Já jsem vlastně všechno v jednom, což má výhodu, že jsem multifunkční a mám daleko víc možností ve své práci. Nejsem závislý na tom, kdo mi co nabídne. Vytvářím si své věci, které si produkuji, je to výhoda.“

Na začátku jste ale i vy byl odkázaný na Františka Janečka, se kterým jste teď ve vleklém sporu. Jaká s ním byla spolupráce? Údajně vás věznil v nějaké chatce, je to tak?

„Bylo to trošku jinak. Samozřejmě byla potřeba nějaké morálky a kázně. Já jsem nastupoval u Kroků v šestnácti letech, kdy tam tehdy zpívala Jana Kratochvílová. Já sám jsem se ke zpěvu opravdu dostal až ve dvaceti. Ty čtyři roky jsem hrál jako řadový hudebník. Pro mě to ale byla výborná škola, udělal jsem si obrázek o tom, jak by se zpěvák měl a neměl chovat. Jako muzikanti jsme probírali, co je špatně a čeho by se ten zpěvák měl vyvarovat. Když jsem pak začal zpívat, měl jsem průpravu.“

A tím se řídíte celých těch třicet let?

„Ano snažím se a řeknu vám, má to svoje výsledky.“

Víte, kde skončily zpěvačky Jana Kratochvílová a Markéta Muchová, které v kapele Kroky Františka Janečka zpívaly?

„S Markétou jsem se viděl nedávno, dokonce jsem ji zval do O2 areny na můj koncert.“

Vystupovat?

„Ne, to ne. (smích) Jen se podívat. S Janou Kratochvílovou jsem se viděl před třemi lety, kdy měla takové tendence se mnou spolupracovat, ale to fakt není možné.“

A co dělá Markéta Muchová?

„Pracuje někde v kanceláři jako sekretářka.“

Ona to žádná velká zpěvačka nebyla, jak je možné, že tehdy měla takový úspěch?

„My jsme jako Kroky jezdili hrát často do kasáren, a tam když nebyla nějaká zpěvačka, tak to byl vždy průšvih. Vojáci odcházeli ze sálu. Vzali jsme Markétu Muchovou, a najednou jsme měli plné sály nabité vojáky, kteří z ní byli nadšení. Svůj účel to splnilo.“

Jak pokračuje spor s Františkem Janečkem o vaše písně, které byly použity v muzikálu Děti ráje?

„V zásadě se to nijak nevyřešilo. Franta udělal věc, která se nedělá. Je otázka, jestli je to i právně špatně. Já každopádně nemám dodnes smlouvu, kterou mi dluží. Pro mě je teď důležité, že se Děti ráje prodávají a že jsou úspěšné. Vždyť je to složené z mých písniček a lidi tam chodí proto, že je to muzikál Michala Davida. I když v právním slova smyslu ne.“

Ten úspěch ale mohl patřit vám a zisky také, to vás asi trochu mrzí, ne?

„To je ten problém. Já jsem v té době měl podepsanou smlouvu na jiný projekt, kde byla klauzule, že nesmím vstoupit do podobného projektu.  Franta to rozjel beze mě, přestože jsme se Sagim měli dvě třetiny práce hotové. Stačilo půl roku počkat, a bylo vše v pohodě.“

Dokážete si představit, kolik peněz vám tímto projektem »uteklo«?

„O peníze tady nejde, a hlavně mi neutekly, oni mi samozřejmě nějaké peníze platí jakože autorovi. Tady jde hlavně o princip. Já jsem si samozřejmě představoval trochu jinak strukturu představení, aranže a zpracování. V podstatě jsme si to už s Frantou vyříkali, on ví, že k tomu mám výhrady. Tyhlety žabomyší války ale nepřinášejí nic dobrého.“

Vadí vám někdo z českého showbyznysu, když pomineme Petra Svobodu, který nechce, abyste pracoval na dílech jeho otce?

„Takových je spousta, já se snažím ty lidi tolerovat, i když třeba nejsou v mé přízni. Je to škoda, když lidi vznášejí nějaké úsudky o mé osobě. Petr Svoboda mi vůbec nevadí, je to pro mě nezajímavý člověk. Moc rád jsem spolupracoval s jeho tátou. Nějaké prohlášení jeho syna, který nikdy nic nedokázal, mi v zásadě nevadí. Jsou to jen úvahy člověka, kterého nazývám »povolání syn«. Není to pro mě směrodatné. Spíš mi vadí lidé v branži, kteří muzice rozumějí, a vykládají věci, které ve finále nejsou úplně košer.“

MUZIKÁLY A ÚSPĚCH

Jste producent, který vyprodukoval pět víceméně úspěšných muzikálů. Jak přemýšlí člověk předtím, než se vůbec začne rozhodovat, jestli jít do nějakého dalšího hudebního počinu? Víte, jestli bude ta či ona věc úspěšná?

„Je pravda, že všechny mé muzikály zatím byly velmi úspěšné a měly ten potenciál výdělečnosti, což je dobře v naší komerční sféře. Muzikál není jen o tom, že ve finálním měřítku baví lidi. Člověk musí nejdřív sehnat mnoho peněz od různých mecenášů, investorů a sponzorů, kterým já musím nabídnout úspěch. To je to jediné, co akceptují.“

A co by se dělo, kdyby třeba Kat Mydlář nebyl úspěšný, zruinovalo by vás to? Dostal byste se do minusu?

„Asi by mě to nezruinovalo. Ten muzikál musí být pokrytý z převážné většiny našimi partnery. Ti by nám ale v takové situaci okamžitě přestali věřit a samozřejmě už bychom nedostali žádné peníze na další muzikál. To je začátek konce produkce. Samozřejmě že už zkrachovalo pár muzikálů a produkcí, třeba Rusalka. V tom muzikálu zůstal Báře Basikové viset milion korun, ale to je vždy risk a sázka do loterie. Nikdy nemáte dopředu jasno, jestli se muzikál bude prodávat, nebo ne.“

Tvoříte v pohodě, nebo v nátlaku a stresu?

„Je to tak, že to musí přijít. Když to nejde, tak to nejde a já se do toho nenutím. Kata Mydláře jsem začínal psát docela pozdě, protože to nešlo. Když už jsem pak pod velkým tlakem a mám to za tři měsíce zkomponovat, samozřejmě se to celé otočí.“

Jak se pak v takové chvíli mění soužití s ženou?

„Ona je tolerantní. Ví, že chodím domů v noci, skoro nespím. Jsem tak trochu v jiném světě. Musí to ty měsíce vydržet. Každopádně žádná výbušná gesta nehrozí. Je fakt, že žena mi něco říká a já jí to odkývnu, ale jde to úplně mimo mě, a pak za dva dny jen slyším výtky, proč jsem to či ono neudělal, ale já v tu chvíli prostě nevím. To jsou věci, nad kterými ve finále manželka jen mávne rukou.“

Narodila už se konkurence Michala Davida?

„Já nevím. Myslím, že je škoda, že je takové vakuum. Mladí lidé by měli mít své idoly a měli by mít své modly, které milují. Je trošku nepřirozené, že děti a mladí lidé chodí na padesátiletého Michala Davida. Jsem samozřejmě strašně rád, ale není to úplně v pořádku.“

Kývl byste na nabídku dělat porotce v talentových soutěžích?

„To je dvousečné. Většinou je to v sobotu a v neděli, vy s těmi dětmi musíte neustále komunikovat, a já mám nejvíc vystoupení právě o víkendech. Taky je problém, že jakmile začnete vyhazovat ty mladé interprety z první dvacítky, je to pro toho porotce malinko medvědí služba, kdy musíte rozhodnout, a najednou si děláte nepřátele z jejich příznivců, rodičů, přátel.“

Dostal jste vůbec nabídku být porotcem v SuperStar nebo v jiné soutěži?

„Ty nabídky přišly, ale v nevhodnou dobu. Asi bych do toho ale nešel ani teď. Třeba bych tam byl jedním z hostů, ale nic víc. Vždy negativní rozhodnutí porotce zasáhne nějaké to děcko a já nerad ubližuji.“

Jak vznikal rozhovor

Seděli jsme za rautovým stolem a ani jeden jsme neměli odvahu cokoli sníst nebo si jen tajně zobnout. Málokdy se stává, že se dotazovaná osoba dívá neustále zpříma do očí – Michal David neuhnul jedinkrát pohledem.

Odpověděl bez sebemenšího zaváhání na všechny dotazy. Naši debatu několikrát okořenil vtipnými poznámkami. Příjemné povídání s příjemným člověkem, který má jasno nejen o své budoucnosti, ale i o kariéře a rodině...