Sedmdesátník Karel Štědrý: Podrazil jsem Suchého!

I když se Karlovi daří v pracovních sférách dodnes, tak v soukromí to zase tak jednoduché neměl. Potýkal se nejen se zákeřnou rakovinou, ale prošel si také nevydařeným manželstvím, které trvalo pouhých čtrnáct měsíců. V rozhovoru pro Deník Aha! Karel Štědrý zmapoval svou padesátiletou účast v našem showbyznysu, ale také prozradil, na co je ve svém životě nejvíce pyšný, nebo na koho udělal v minulosti nějaký ten menší »podraz«.

Jak a kde oslavíte vaše sedmdesáté narozeniny?
„Narozeniny jsem měl už 10. dubna a prožil jsem je v nejužším rodinném kruhu. Zítra toto významné jubileum oslavím s přáteli a kamarády. A v pátek 13. dubna si chci dokázat, že to pro mně není nešťastné datum, a proto udělám malou rodinnou oslavu ve firmě.“

Jak dlouho budete ještě pracovat?
„Jestli myslíte ve firmě, tak do těch osmdesáti by to bylo fajn. A v showbyznysu budu, dokud udržím myšlenku a lidé mě budou chtít. Kdybych totiž delší dobu nevstoupil na jeviště, tak by mi to začalo chybět.“

V jaké jste fyzické kondici vzhledem k vašemu věku?
„Hodně sportuji, takže se cítím stále dobře. V naší rodině milujeme lyže a tenis. Pravidelně jezdíme společně aspoň třikrát do roka na hory a tam pořádně trénujeme. Narodil jsem se v ulici u tenisových kurtů, hrál jsem ho odmala a byl vedený ke sportu a pohybu vůbec. Do dneška se také zúčastňuji všech turnajů s Amforou.“

Měl jste někdy kvůli sportu nějaké vážné zranění?
„Měl. Zrovna letos, když jsme byli lyžovat v Itálii. Na svahu jsem si zlomil tři žebra a doteď si musím dávat velký pozor. Vadí mi, že jsem musel na měsíc vynechat tenis, a už jsem z toho trochu nervózní. Za chvíli totiž začnou turnaje a já nemám natrénováno. Na horách jsem si to nepřipouštěl, a i když mě to bolelo, myslel jsem si, že to není nic vážného a do nemocnice jsem jel nakonec až v Praze, když jsme se po týdnu vrátili.“

Těch zdravotních problémů bylo ale víc, že?
„Ano, prodělal jsem si úspěšný boj s nádorem na tlustém střevě. To bylo opravdu těžké období, protože jsem se dlouho dostával z ozařování, kterých bylo dvacet a k tomu padesát chemoterapií. Celá léčba trvala asi půl roku. Dnes už je ale naštěstí všechno v pořádku.“

Kde všude jste v posledních letech vystoupil?
„Hezké vzpomínky mám na Ameriku, když jsme tam byli poprvé s mojí ženou. Začali jsme v New Yorku, kde měla právě premiéru Eva Urbanová, tak jsme si potom spolu ještě zazpívali ve Zlaté Praze, kam přichází převážně česká komunita. Pak jsem měl asi pět vystoupení v Torontu, Vancouveru, v Los Angeles a v San Francisku, kde se mi líbilo asi nejvíc. Poprvé jsem tam totiž zažil ten opravdový a nadšený aplaus, kdy všichni vstali a dlouho tleskali. Bylo to bezvadné, publikum je tam prostě skvělé. Manželka tam také při této příležitosti oslavila čtyřicáté narozeniny, a když jsme se vrátili, tak jsem se v televizi sešel s astrologem.“

Co vám předpověděl?
„Prý tu budu do devadesáti, tak s tím počítám. Opravdu tomu věřím, a dokonce si proto i více troufám, než je obvyklé u stejně starého člověka. Třeba v autě. Mám totiž těžkou nohu na plynovém pedále, což špatně snáší moje žena. Vždycky hlásí, že jezdím jak podřezanej, a že když mě někdo něco předpověděl, tak to neznamená, že ona se toho taky má dožít.“

Prý máte procestovaný celý svět?
„To určitě ne, ještě mi schází hodně míst, kam jsem se nepodíval. A je také pravda, že ne všechny cesty jsou krásným prožitkem. Třeba když jsme byli s Karlem Gottem a Karlem Svobodou na Maledivách, tak nás tam zastihlo tsunami. Na to pak člověk, i když s odstupem, nevzpomíná s nostalgií. Krásný zájezd jsem prožil třeba v Austrálii. Nejen to, že jsem tam vystupoval s Karlem Gottem a Helenou Vondráčkovou, ale taky proto, že první koncert byl v sále filharmonie v Sydney.“

Neměl jste strach, že Heleně a Karlovi nebudete stačit?
„Obavy jsem trochu měl, protože oni jsou v showbyznysu každý den a já mám ještě spoustu dalších aktivit. Když jsem se tam ale postavil k mikrofonu a začal zpíval Pramínek vlasů, publikum se ke mně přidalo a veškeré obavy byly pryč.“

Je možné se tam prosadit jako česká hvězda?
„Tak tuhle otázku byste měla spíš položit Heleně nebo Karlovi. Nejsem typ toho správného showmana, jsem jen bavič a písničkář. Helena nebo Karel, ale ve světě slavní jsou. To byste měla třeba vidět jejich koncert v New Yorku v Carnegie Hall.“

Scházíte se spolu i soukromně, nebo jde vždy jen o práci?
„Helenu Vondráčkovou znám hodně let, byl jsem s ní asi čtyři roky v divadle, kde jsme společně s Martou Kubišovou, Waldemarem Matuškou a Václavem Neckářem hráli. S Karlem Gottem jsem ka-marád už čtyřicet pět let. Když začal zpívat, bydleli jsme blízko sebe a tak jsme se scházeli a půjčovali si elpíčka. Několikrát jsme na Vánoce byli jeho konečná stanice. Přišel třeba v půlnoci a až do ranních hodin jsme si povídali. Mezi námi je naprosto nevyčítavé přátelství.“

Co říkáte na odstoupení Vondráčkové z Eurosongu?
„Myslím si, že si vzpomněla na soutěž z Mladého světa o nejlepšího zpěváka. Obdivují ji hlavně lidi středního věku a starší, kteří už hlasy tolik neposílají. K tomu všemu pak přemlouvejte někoho, že se jedná pouze o písničku a ne o zpěváka. Pustila se na tenký led, ale zavčas si to rozmyslela. Nevím, jestli tam byla obava nebo jí to doporučil manžel a manažer, ale udělala dobře. Mohlo to ovlivnit další chod její kariéry.“

Jak vnímáte dnešní showbyznys?
„Má úplně jiná pravidla, než jsme měli my. Fandím všem, kteří se prosadí v SuperStar, a když se objevují každý týden v televizi, je mnohem snazší se uchytit v některém z mnoha muzikálů nebo získat prostor pro další uplatnění v televizních programech. Navíc jim nikdo nezakazuje cestovat a sledovat, jak to dělají v zahraničí. My jsme s půjčováním kazet a elpíček dělali pěkně nezákonnou činnost, když jsme chtěli slyšet naše vzory.“

Dlouho jste také spolupracoval s Pavlínou Filipovskou. Jak to teď spolu máte?
„No jéje. Máme spolu takové jevištní manželství. Známe se od úplných začátků Divadla Semafor a za dva roky oslavíme padesát let spolupráce. Pavlínu bereme jako člena naší rodiny. Když jsou nějaké rodinné oslavy, tak se jich musí vždy zúčastnit. Jen škoda, že jsem ji nikdy nepřemluvil k tomu, aby se mnou jela do Ameriky nebo do Kanady ke krajanům. Kdykoli jsem tam vystupoval, vždycky se na ni ptali a těžko jsem jim vysvětloval, že Pavlína nechce cestovat.“

Máte o dvacet let mladší manželku, jak vám to klape?
„Evička je skvělá ženská a klape nám to bezvadně. Spousta mých kamarádů nám vždycky říká, jaký je na nás krásný pohled, což udělá radost. Eva je mou osudovou ženou. Má velký smysl pro humor a našeho syna vychovává velice sportovně. Mám ji opravdu moc rád, což jí často říkám.“

To je neuvěřitelné po tolika letech...
„To je. Stále si máme co povídat. A pokaždé, když ji uvidím, úplně se mi rozbuší srdce, jako kdybych ji zrovna poznal. Jsem šťastný, že mám tohle manželství a že drží. Byl jsem už dvakrát ženatý a vždy to dopadlo smutně. První manželství vydrželo šťastné sice dvacet let, ale žena mi zemřela. Pak jsem měl takovou krátkou epizodu, která trvala čtrnáct měsíců, no a nakonec mě osud zavedl k Evě. A s tou už jsem třiadvacet let a je to super.“

Váš syn Karel chodí s Pepinou Nesvadbovou, fandíte tomuto vztahu?
„Fandím a jak. Oni se k sobě chovají strašně hezky a jsou takový roztomilý pár. Karel je bohém a stále ji pošťuchuje a zlobí. Pepina je zase velmi zodpovědná a pečlivá. Přesně ví, co a jak bude ten den dělat. Myslím, že se k sobě velmi hodí.“

Co kdyby se chtěli vzít?
„Mně by to nevadilo. Ale dneska se žije úplně jinak a oni jsou natolik rozumní, že o takových věcech ještě neuvažují. Dříve to bylo normální a lidi měli v tomhle věku dokonce už i rodinu, ale dnes je jiná doba. Mají toho ještě hodně před sebou, chtějí studovat v zahraničí a realizovat se v různých směrech. Chtějí si život trošičku připravit, než se do něčeho vrhnou.“

Kolik jste vydělal za dobu vašeho podnikání s automaty?
„Chválit se nechci a plakat taky nebudu. Jsme na trhu patnáct let a to už mluví samo o sobě.“

Kam investujete peníze?
„Jsem špatný investor. Jednou jsem si koupil nějaké podílové listy a tu firmu poté vytunelovali. Když jsem si zase koupil pár akcií, tak se mě pokusili zmanipulovat a radili mi, co a jak mám dělat. Než jsem se rozhoupal, akcie klesly. Takže teď už investuji jen do rozsáhlé rodiny a rádi cestujeme.“

Na co jste obzvlášť pyšný?
„Pyšný jsem na to, že se skoro padesát let držím v téhle branži, a když se ráno holím, nemusím se stydět podívat se na sebe do zrcadla. Jsem rád, že patřím k těm, kteří si zakládají na své profesionalitě.“

A na co naopak pyšný nejste?
„Doteď se za to stydím, že jsem před mnoha lety udělal takový malý »podraz« na Jiřího Suchého v Semaforu. Dal jsem totiž výpověď na jevišti před publikem. A k tomu všemu jsem se mu omluvil dopisem až po čtyřiceti pěti letech.“

Jaký je váš vztah dnes?
„Už jsme se k tomuto tématu nikdy nevrátili. Ale už nikdy jsem nedostal pozvánku na jakoukoli premiéru, která se tenkrát v Semaforu konala.“ (nevyčítavě se zasměje)

Autor: Soňa Stehlíková
Foto Aha!: Martin Přibyl, archiv Karla Štědrého