Lenka Kaplanová alias Gábina z Kamarádů: O honorář jí obrala rodina! Připadala jsem si trapně

Proč jste nechtěla být herečkou?
„Necítila jsem se tak. Ani jsem neměla pocit, že jsem dobrá. Ocitla jsem se před kamerou náhodou, asi jsem se jim typově hodila. Ale sama sobě jsem se nelíbila!“

To je problém asi všech holek v tomhle věku.
„Když jsem se sledovala v televizi, zavírala jsem oči a byla hodně kritická. Dneska už mi to přijde roztomilý, tehdy jsem se cítila trapně. A když máte takový pocity, tak přece nemůžete dělat herečku.“

Natáčení muselo být fantastické. Ulili jste se ze školy, skvělá parta.
„Ulili jsme se, ale zhoršili jsme si známky. Kluci byli bezvadný. Nejhorší bylo ale čekání na záběry, na scény. To jsme seděli ve starém roburu a mazali karty. Prší o peníze. Pořád se na něco čekalo. Až vyleze sluníčko, až na nás přijde řada, až zajde sluníčko.“

Jací byli Marek Eben a Antonín Navrátil?
„Marek byl pro mě moc zajímavý člověk. Uměl anglicky, byl nad věcí, byl pozorný. Tonda byl protřelý, už něco natočil, tak si víc dovoloval, dělal rošťárny. Kluci občas něco vyvedli, ale paní režisérka i s panem kameramanem na ně na oplátku líčili pasti.“
Byl vážně Marek Eben skutečně Válečkem?
„Neee, Marek vůbec nebyl tlustý, vycpali ho. Měl jen trošku kulatý obličej. Naši tátové se znali, ani jsme o tom nejdřív nevěděli.“

Povídejte.
„Pan Eben byl hudební skladatel, můj táta etnograf, zabýval se folkloristikou. Takže byli skoro z jedné branže. Táta sbíral i písničky, vydal třeba Písničky Josefa Švejka nebo Písně lidu pražského. Měl velkou sbírku a my jako děti, mám ještě tři bráchy, jsme musely třídit jeho kartotéky. Byly jsme propojené rodiny, všichni jsme se znali přes hudební vědu.“

Prý jste dotáčela se sádrou na noze a muselo se to udělat tak, aby nebyla vidět.
„Ošklivě jsem si zvrtla kotník. Měli jsme skočit z prvního patra, naštěstí na matraci, jenže já jsem stejně špatně došlápla. Dostala jsem sádru a měla pak svého nosiče ze štábu, který mě nosil v náručí. Do auta, před kameru, domů.“

Musela jste si připadat jako princezna.
„Byla jsem nadšená, rozmazlovali mě.“

Ve druhé sérii už vám bylo šestnáct, nesnažili se vás kluci sbalit?
„To ne, chlapci měli své objevy, a navíc pro mě byli moc mladí. Oba jsou totiž o fous mladší.“

Prozradíte, jaký byl honorář?
„Má cenu o tom dnes mluvit?“

Pro srovnání, dnes jsou gáže za seriály pochopitelně mnohonásobně vyšší.

„Měli jsme asi osmdesát korun za natáčecí den. Za první sérii jsem dostala čtyři tisíce, za druhou víc, celkem jsem si vydělala asi patnáct tisíc.“

Co jste si koupila?
„Peníze si ode mě začali půjčovat moji starší bratři, takže postupně mizely a rodiče je nakonec zabavili a dali mi všechno až po svatbě. Naši totiž zrovna kupovali chalupu, tak se jim to hodilo. Ale pak mi všechno vrátili.“

Vídali jste se s ostatními i po natáčení?
„Z vnitřní potřeby jsme se nescházeli, spíš kvůli natáčení vzpomínkových dokumentů, novinovým článkům. Ale narazili jsme na sebe s Michalem Michálkem, naším kamarádem z první série. Jezdím k němu na kole z chalupy. Má restauraci a moc dobré pivo. A dává půllitry do mrazáku, než do nich načepuje!“