Nataša Rousková (56) z Přerova se už 31 let věnuje profesi, kterou kdysi dělali výhradně muži: "Být sládková je dobrodružství!"
České ženy sice podle průzkumů vypijí stále méně piva než naši muži, ale obliba zlatavého moku mezi něžným pohlavím v posledních letech roste. Své o tom ví i Nataša Rousková (56) z Přerova, která pivu zasvětila svůj profesní život. Pracuje totiž jako sládková, a tím potvrzuje, že ženy mohou být i v tomto dříve výhradně mužském oboru na špičkové úrovni. Jak se ke své profesi dostala?
„V naší rodině žádný velký pivař nebyl, ale už tehdy se o zlatavém moku i u nás doma mluvilo jen s úctou. Chlapi sedávali s půllitrem u stolu a tvrdili hrdě, že je naše pivo to nejlepší na světě. Musela jsem jim dát později za pravdu,“ začíná s vyprávěním sládková pivovaru Zubr. Sama pivo ochutnala poprvé ještě jako dítě školou povinné v průjezdu domu ze džbánku, když pro něj šla tátovi do hospody, aby spláchl nedělní vepřo-knedlo-zelo. „K tomuto jídlu prostě pivo patří. Hořké látky z chmele totiž podporují proces trávení a mastnotu z něj laicky řečeno stáhnou. To se ale týká i další české kuchyně, která si s pivem sedla a dělá to žaludku dobře,“ říká Nataša, která později jako studentka jezdívala tehdy na povinné brigády sbírat chmel. „Krásně voněl a vydělala jsem si současně i nějaké peníze. Ale žádnou lásku à la Starci na chmelu jsem tam ovšem nepotkala. Se senzační partou jsme ale zažili spoustu legrace, i když se dělalo na třísměnný provoz a s převážně ženským osazenstvem.“
V pivovaru se cítila doma
Že se pivu bude věnovat profesně, se rozhodla během studiu třetího ročníku na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze na fakultě potravinářských a biochemických technologií. Tenkrát v rámci povinné praxe navštěvovala katedru kvasné chemie a bioinženýrství obor pivovarství. Ten ji zaujal od prvního okamžiku svojí tradicí, vysokou profesionalitou, ale i lidmi, kteří zde učili a pracovali. „Na katedře jsme studovali všechny kvasní procesy. O vinařství jsem ale na střední Moravě, odkud pocházím, neměla takové povědomí. Navíc abyste k němu získal vztah hned od začátku, potřebujete mít kolem sebe vinohrady. Na katedře mléka a tuku jsem mohla přejít i na obor kosmetika, ale po dvou letech velmi náročného studia, které bylo prakticky jen o matematice, chemii a fyzice, jsem se rozhodla zaměřit na potraviny. Navíc mě obor kosmetiky nijak zvlášť neoslovil. S pivovarnictvím to bylo úplně jiné. Znáte ten pocit, když někam přijdete a máte za to, jako byste tam už někdy byl? Tak takový jsem zažila u nás na katedře, když jsme chodili na exkurze do pivovarů,“ vysvětluje Nataša.
Po mateřské sládkovou
Po škole nastoupila do laboratoře koncernového podniku Severomoravské pivovary a sladovny v Přerově, ale po mateřské se propracovala na pozici sládka. Tím se ovšem může stát jen technicky zaměřený člověk s dobrými degustačními schopnostmi, nesmí se dívat na hodinky a musí milovat pivo. Sládek je zodpovědný za celou výrobu piva od varny přes spilku, ležácký sklep, filtraci až po stočení piva do jednotlivých obalů. Podepsán je pod jeho kvalitou i novinkami. Když vznikne problém, potom je zapotřebí, aby zjistil jeho příčinu a co nejrychleji celou situaci vyřešil. „Vaření piva není tajemstvím. Je to o znalostech, zkušenostech a nápadech. Největší alchymií je podle mě chmelení piva, které se liší pivovar od pivovaru a sládci si ho střeží. V každé fázi výroby se můžete něčemu přiučit, pořád vás může něco překvapit,“ popisuje s láskou svou profesi sládková, která vaří pivo už 31 let. Sama si dokáže kvalitní zlatavý mok maximálně vychutnat. Má ráda jeho hořkost, plnost a pitelnost. Pije ho pravidelně, ale v malém množství, ráda také zkouší cizí značky. „Jiné značky piva ochutnávám pravidelně. Jednak ze zvědavosti, jednak chci mít přehled, jak si stojí konkurence. Také dovolená mi dává možnost degustovat místní značky. To je pro mě vždycky velmi zajímavé. V zahraničí ráda ochutnávám pšeničná piva.“
Jak Natašu mezi sebe přijali její mužští kolegové? Dočtete se v nezkráceném příběhu v tištěném magazínu Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč!