Jana (43) z Hradce Králové je učitelka, ve volném čase se věnuje orientačnímu biatlonu: Je mistryní světa!
Biatlon je u nás populární sport. Hodně se o to zasloužila Gabriela Soukalová (dnes Koukalová), která v minulé sezoně vyhrála světový pohár. Málokdo ale zná sport, který se jmenuje orientační biatlon, a už jen pár zasvěcených ví, že i v tomto sportu jsme velmi úspěšní. Učitelka tělocviku a matematiky z Hradce Králové Jana Kroniková (43) se v roce 2010 stala mistryní světa v orientačním biatlonu. Jak se ke sportu, který kombinuje orientační běh a biatlon dostala?
Jana pochází z Chotěboře a sportovala již od dětství. Začínala s atletikou, postupně jezdila závody na běžkách i sjezdovkách. „Ke sportu mne přivedl můj učitel tělocviku, ke střílení pak strýc. Také mamka mne podporovala, i když sama se sportu nevěnovala,“ říká Jana, která pak začala s letním biatlonem. „Bylo však málo závodů, tak jsem se pustila i do orientačního běhu. Chytlo mě to, mapu jsem naštěstí pochopila,“ vzpomíná s úsměvem Jana. O orientačním biatlonu se dozvěděla až později…
Začátky orientačního biatlonu
Tento nový sport vznikl ve Švédsku, kde byla v roce 1998 založena Mezinárodní federace orientačního biatlonu. Od té doby se začaly pořádat mezinárodní soutěže – světový pohár a mistrovství světa. Závodník absolvuje v rámci soutěže běžeckou část jako orientační závod s mapou v terénu a střeleckou část, která probíhá s malorážnou puškou při střelbě na klasické biatlonové terče. „Jde původně o vojenský sport, který vznikl ve skandinávských zemích. Provozují ho tam vojáci z povolání. Částečně se objevuje i v USA a Kanadě. V Čechách je problém pro něj najít vhodnou lokalitu, jsou tady přísná bezpečnostní opatření na rozdíl třeba od Švédska, kde se střílí i na vřesovišti,“ vysvětluje Jana.
Možná proto do České republiky dorazil orientační biatlon až s desetiletým zpožděním. Teprve v říjnu 2008 se sešlo pár nadšenců v restauraci v Děčíně, kde založili sdružení Český orientační biatlon. „Byla to parta bláznů, kteří chtěli spojit orientační běh se střelbou. Na ně jsme se potom nabalili my další, buď biatlonisté, nebo orienťáci z celé republiky. Táhla jsem to s nimi od začátku,“ vypravuje Jana, kterou tento náročný sport velmi zaujal. „Člověk se musí umět vyznat v mapě a také dobře střílet. Z mého pohledu to je jednodušší sport pro biatlonisty než pro ty, co dělají orientační závody. Mapa se dá naučit, za střelbu je však velká penalizace,“ dodává.
Na první závod málem nedojela
V srpnu 2009 Jana vyrazila na první významný závod, mistrovství světa v belgickém Arlonu v srpnu 2009. Cestu provázely ohromné nervy. „V Německu do nás nejprve narazil tirák a urazil zrcátko, pak se nám začalo kouřit z motoru a začal z něj téct olej, tak jsme ho museli postupně doplňovat. Dolévali jsme i vodu, ale nakonec auto začalo stejně hořet. Byli jsme odtaženi z dálnice. Majitel auta, jeden kluk z Děčína, zhodnotil, že odtah do Česka by vyšel dráž, než je hodnota auta, tak se rozhodl ho tam nechat. Za okénko dal klíčky a vzkaz s číslem mobilu, kdyby ho někdo chtěl. A pro nás museli přijet ti, co už byli na místě. Poprvé v životě jsem měla nervy, že závody nestihnu,“ líčí Jana. Naštěstí však na mistrovství dorazila a byla velmi úspěšná, získala 2. místo v tzv. klasice.
Jak dopadly Janiny další závody? A proč ji zradilo zdraví? Dočtete se v nezkráceném článku v tištěném Aha! pro ženy. V prodeji jen za 8,90 Kč!