Lenka z Bzence chová na dvorku lvici Miu: Když se jí stýská, vrazím jí dlaň do tlamy...
4 fotografie
Je to ale přerostlé »mimčo«! I když má pouhých 21 měsíců, váží 160 kilo a jmenuje se Mia. Moc ráda se mazlí se svojí náhradní mámou v posteli, občas ale také dokáže pořádně zařvat. Když kolem vás projde majestátným krokem, věřte, že i dýchat přestanete. Aby ne, jde totiž o berberskou lvici. O toto svérázné dítě se stará paní Lenka Burská (46) z Bzence a je jednou z mála lidí, kteří se snaží zachránit šelmy, které již ve volné přírodě vyhynuly.
Paní Burská už odchovala čtyři jaguáry a sedm vzácných berberských lvů. Jedna ze lvic jí ale zřejmě zůstane »viset« na krku po celý život. Lvy připravuje pro cirkusy. Mia je z trojčat, ještě má dva bratry. Od začátku byla silnou osobností a zdálo se, že její návrat k cirkusu bude bezproblémový.
Ze stesku ochrnula
Jenže po krátkém čase Lence volali, že ochrnula na zadní část těla. V první chvíli si myslela, že jí něco udělali, sedla do auta a jela za ní až do Děčína. Tam s Miou strávila dva dny a zjistila, že ochrnutá není, ale ze stesku se nechtěla postavit. „Po týdnu mi volali znovu, že vinou stresu dostává epileptické záchvaty a je agresivní. Okamžitě jsme se za ní i s manželem vypravili a našli ji na pokraji smrti,“ pokračuje žena, která pak lvici dávala fyzicky i psychicky dlouho dohromady.
Počítali s tím, že ji předají do dobrých rukou, protože původní majitel ji už zpátky nechtěl. „Měsíc jsem se od ní nemohla hnout ani na krok, nesměla jsem jít ani nakoupit, protože to vše u ní vyvolávalo hrozný stres. Zjistili jsme, že by si u někoho jiného už těžko zvykala, a tak jsme rozhodli si ji nechat, i když to tak jednoduché není a nebude,“ usmívá se její náhradní máma.
Nejraději se mazlí
Mia si nejraději hraje na honěnou a s míči. „Když se chce honit, přijde za mnou a vydá takové svoje kočičí uau. Utíkám třeba do spodního bytu, schovám se jí za roh, poté co se rozběhne, tak na ni vyběhnu a zadupu. Radostí začne řvát a uteče zase na dvůr, kde ji honím na oplátku já,“ prozrazuje Lenka Burská.
Lvice prý má také plyšové hračky. Dokonce s námi i spí. Chce mít neustálý pocit vzájemného kontaktu. „Položí si na mě aspoň hlavu, nebo mě obejme všemi čtyřmi. Na druhou stranu si tolik nedělá z mého rozzlobeného plácnutí, nejhůře snáší, když na ni zařvu. Schoulí se do klubíčka a začne naříkat,“ líčí hrátky s Miou Lenka.
K sousedům je přátelská
Lvice má slušný apetit. Denně spořádá kolem šesti kilogramů masa a nějaká ta vajíčka. Nejvíce si pochutná na kuřecím, smlsne si i na krůtím nebo hovězím masu, občas nechybí na jídelníčku králík či zvěřina. Sousedi ze lvice strach nemají. A Mia zůstává imunní proti jiným psům i koňům.
Když k ní na procházce přiběhne cizí pes a nemá tendenci útočit, zůstává klidnou. „Je hodně zvědavá, zvláště když přijde někdo nový na návštěvu. I díky manželovi, veterináři, je zvyklá na zvířata i lidi kolem sebe. Chodila jsem s lvíčaty i k lékaři, v zubařském křesle jsem například seděla se lvem na klíně. A s Miou chodíme i do dětských domovů,“ říká paní Lenka a dodává, že lvice žárlí na jejího manžela. „Když se jí stýská, tak mě chytne za ruku, já jí vrazím dlaň do tlamy, potom ji dudlá a je spokojená,“ dává k dobru Lenka Burská.
Zákaz venčení lvů
Mia není hračka, kterou můžete kdekoliv a kdykoliv odložit. „Je nám jasné, že jsme si vzali velký závazek, dvacet let se o ni budeme starat, dvacet let budeme kupovat maso. Vidina nějaké dovolené nepřipadá v úvahu. Jednou jsme se tak rozhodli a je to už víceméně člen domácnosti,“ je si vědoma své budoucnosti Lenka Burská. Na druhou stranu není tak naivní, aby si nemyslela, že se Mia za čas nemůže proměnit v přirozenou dravou šelmu.
Pro ten případ má už lvice připravena výběh, který ale zatím zarůstá trávou. Jen na společnou procházku s Miou po Bzenci mohou manželé Burští po čase zapomenout. Místní zastupitelé totiž schválili vyhlášku, podle které ve městě platí zákaz venčení lvů a jiných zvířat, která vyžadují zvláštní péči na veřejném prostranství.
4 fotografie
