Luděk Sobota doplatil na své žerty: Slavnému režisérovi způsobil infarkt!
3 fotografie
Náboráři Luděk Sobota a Petr Nárožný jsou velcí šíbři a získávají pracovní síly sice nadmíru vědecky, jenomže za jejich metody by se nemuseli stydět ani otrlí mafiáni nebo agenti tajné policie. Na principu informací o soukromí a selhávání nedostatkových kádrů je vystavěn komediální příběh Já to tedy beru, šéfe…
Pracují s nevěrou, žárlivostí a strachem z prozrazení jako důležitými komoditami, přičemž v samotném závěru na podobné praktiky sami dojedou.
Režisérovi říkali školní dvůr
Film i po letech a také v jiném režimu nepozbývá atraktivity. Témata lidských slabostí jsou věčná. „Byla to precizně připravená komedie. Pan režisér neustoupil ani o píď. Museli jsme být přesní,“ prozradila Iva Janžurová, ve filmu jako vždy skvělá. Zahrála si manželku Luďka Soboty, žádanou referentku.
„Petr Nárožný s Luďkem Sobotou neměli akurátnost pana režiséra rádi. Byli zvyklí improvizovat, tvrdili, že jim zbytečně přistřihává křídla. A tak Petru Schulhoffovi říkali Školní dvůr, což je český překlad jeho německého jména,“ práskla.
Sama ale nakonec byla ráda, že musela doslovně dodržovat scénář a hrát podle Schulhoffova vedení. „Přinutil nás k jinému hereckému vyjádření, našli jsme si zase jinou polohu. Ale byl stejný pes jako Krejčík. Ani s jedním se nedalo diskutovat.“
Měl 4 infarkty, pak se zabil
Režisér Schulhoff (†63) nebyl diktátor, spíš pedantský typ. Neřval, nenadával, prostě se nehodlal k tématu dál bavit. A takhle všeho vždy dosáhl. Možná měl občas vybuchnout… Aby uvolnil přetlak! Ostatně prodělal za svůj život několik infarktů a v roce 1986 si vzal sám život, když zhoršující se srdeční nemoc přestával zvládat. „Mám dojem, že jsem mu tehdy přivolal první infarkt. Hrozný,“ vzpomíná po letech Luděk Sobota. „Naštěstí to nebyl ten poslední, brr. Myslel jsem, že mě tehdy klepne.“
Sobota, věčný hypochondr, měl už natáčení plné zuby, nebylo mu moc dobře, a tak se chtěl vymluvit. „Prostě jsem měl z režiséra už nervy jako na drátkách. Jednou večer jsem řekl rodičům, ať mě ráno omluví, že jdu spát a že mám dojem, že na mě jde infarkt, že mě Schulhoff děsně stresuje. Vzal jsem si diazepam a radepur a usnul jak špalek.“
Schulhoff totiž bydlel opodál na pražském Smíchově a jezdili spolu s jedním řidičem do hostivařských ateliérů. I když ráno rodiče Luděčka omluvili, režisér ho šel stejně v pět ráno přemlouvat, konejšit a řekl mu, ať dorazí později, že počkají. „Tak jsem kývnul, přijel do ateliéru, ale tam všude ticho, nic se nedělo. Až maskérka mi řekla, že režisér dostal infarkt. Tak to jsem fakt myslel, že ho budu mít taky,“ popsal Sobota.
Schoval se před Schulhoffem do sklepa
S režisérem Petrem Schulhoffem natočil Luděk Sobota řadu komedií. Až mu to prý už začalo být nepříjemné. Jak svazující, Sobota vyhlášený a ceněný improvizátor musel přesně slovo od slova odříkávat text! „Já už v jeho filmech hrát nechtěl, ale on si mě oblíbil. Říkal mu Luděčku a dokonce se přestěhoval kousek od nás. Měl jsem jednu dobu podezření, že je to kvůli mně.“ Uznávaný režisér chodil kolem domu Sobotových na procházky se psem. A pokaždé se zastavil na kus řeči. „Jednou jsem měl pocit, že mi jde nabídnout zase roli. Dělal jsem zrovna něco u auta. Tak jsem rychle skočil pod auťák a pak utekl do sklepa,“ vypráví Sobota, že se schoval jako rošťák.
O co ve filmu šlo?
V socialistickém Československu neexistovala oficiálně nezaměstnanost. Všichni museli mít práci. Jenže zase byla pracovní místa, která se těžko obsazovala (hodně pracovníků, málo odborníků…). A od toho tu byli náboroví referenti, tzv. náboráři, aby pro své podniky sháněli specialisty. Tím pádem je i přetahovali na pomyslném trhu práce a přepláceli. Uvedeno do absurdity, přesvědčovali i nekalými prostředky jako Láďa Pitras (Sobota) a Oto Vacák (Nárožný). „Berte to jako dokument doby, nejsem na ten film moc pyšný. Řekl bych, že šlo o komunální komedii. Komunální humor byl jedním z humorů oficiálně povolený. Ale s Luďkem jsem si zahrál moc rád. Byli jsme spolu tehdy v Semaforu a všechno jsme si užívali, blbli jsme spolu. Bylo to v tomhle směru bezvadný,“ podotýká Petr Nárožný.
Jeho fígl na cenzory
Náměty a scénáře komedií si psal Petr Schulhoff většinou sám. A prý, vědom si problematické doby, záměrně do scénářů svých komedií předem připsal nějakou okatě problematickou scénu, o které předem věděl, že ji bdělé oko cenzora zakáže. Měl tím pádem takřka zajištěno, že do zbytku scénáře se mu již dále nebude nikdo vměšovat.
3 fotografie
