Silvestrovský trapas manželů Sobotových: Nesnesitelný zápach a zmatek!

Ne vždy vyjde Silvestr podle představ slavících. Jeden velmi vypečený za sebou má i Luděk Sobota s manželkou Adrienou. Je hodně úsměvný, na čemž nic nemění ani fakt, že se odehrál ještě v době, kdy nebyli svoji, jak vypráví Sobotova choť.
Vzpomínáte si, kdy jste Luďka poprvé zaregistrovala jako komika?
„Poprvé jsem ho viděla ve filmu, Jáchyme, hoď ho do stroje!, na kterém jsem byla s kamarády, a všem se nám to moc líbilo. Bylo mi čtrnáct let a celkem jsem to tenkrát viděla asi třikrát.“
Kdy a kde jste se tedy vlastně poznali? A po jaké době od zhlédnutí filmu?
„Asi po čtyřech letech. Studovala jsem filmovou školu v Čimelicích a na čtrnáct dní jsem byla na praxi na Barrandově, kde se zrovna točil film Hodinářova svatební cesta korálovým mořem. Dělala jsem klapku, ale moc mi to nešlo. Vždycky, jak jsem s tím práskla, tak se křída rozletěla až do kamery. S Luďkem jsme se seznamovali pozvolna, vzali jsme se za dva roky.“
Vzpomínáte si na váš první společný Silvestr?
„Ano. Bylo to v době, kdy jsme se znali asi dva měsíce a mně bylo osmnáct let. Trávili jsme ho v klubu Muzika na Strahově a bylo to úžasné. Seznámila jsem se tam s Ivanem Mládkem, Karlem Gottem, Felixem Slováčkem a dalšími špičkami z oblasti kultury.“
To mohou být dost nezapomenutelné vzpomínky…
„To určitě. Ivan Mládek nám tenkrát půjčil auto, kterým jsme pak s Luďkem jeli domů. Řekl, že tam rozlil mléko, že to uvnitř strašně smrdí, takže když ho nabouráme, tak mu to ani nebude vadit. Nejeli jsme daleko, tak jsme si řekli, že to vydržíme.“
Jak to dopadlo?
„Nejdřív jsme vystřelili nějakou raketu, kterou někde sehnal Ivan Mládek. Bylo to poblíž Husákova hradu a byla to strašná rána. Potom jsme nasedli do Ivanova auta a odjeli. Jenže v noci napadl sníh, Luděk dostal na kluzkém povrchu hodiny a otočil se o 180 stupňů. Aniž by to tušil, vracel se zpátky, odkud jsme přijeli. Pak mu to došlo a zase jsme se vrátili na původní trasu. Domů jsme už dojeli v pořádku.“