Vdova Dana Frídlová: Bob věděl, že umírá! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Vdova Dana Frídlová: Bob věděl, že umírá!

Paní Dana má doma manželovy fotografie a každý den zapaluje svíčky.
Paní Dana má doma manželovy fotografie a každý den zapaluje svíčky. (RINGIER AXEL SPRINGER, KAREL KOP RINGIER AXEL SPRINGER, KAREL KOPŃ»)

Je to pár dní, co nás opustil idol a lamač dívčích srdcí pop – music 70. a 80. let Bob Frídl (†65). Jaké byly jeho poslední dny? Vdova Dana Frídlová (61) své pocity svěřila den po pohřbu Nedělnímu Aha! Silná a odhodlaná seděla u jeho postele do té doby, než vydechl naposledy…

Když jste se dozvěděli, že má Bob rakovinu, pustil si vás k tělu, nebo se spíš uzavřel?

„Chtěl, abych se o něj starala. Našli nádor v pánvi, chtěli mu to odstranit, ale měl pak ještě metastáze na plicích, takže operace nepřipadala v úvahu. Pak se mu rakovina dostala až do hlavy. A naposledy v září ho pes uhodil do holeně. Nejdřív si lékaři mysleli, že tam má nějaký zánět, tak se to mazalo. I »marjánku« jsem sehnala a dávala jsem mu to na nohu. Nepomáhalo nic. Až v lednu šel na cétéčko do Masarykova onkologického ústavu a přišlo se na to, že tam má nádor, metastáze v lýtku až k achilovce.“

Jak váš manžel reagoval?

„Nic ho nebolelo, jen ta noha. My jsme se domluvili s lékařem, že mu o tom ani neřekneme, že to bude lepší. Že by to nemusel unést. Už to nebylo na léčbu, jen jsme se snažili, aby neměl bolesti. Tři týdny před smrtí jsme mu dávali morfiové tablety. Bolest už byla velká. Jeden den ani tablety nezabraly a on naříkal celou noc.“

Zavolala jste lékaře?

„Samozřejmě. Lékař se na něj přijel podívat, řekl, že má zápal plic. Sám doktor mi navrhl, že mi domluví hospic, protože bych to sama doma nezvládla. Neměla jsem odsávačku, kyslík, morfiové injekce, nic.“

Kdy nastoupil do hospicu Svaté Alžběty?

„V pátek. Vlastně pět dní před smrtí. Jenomže se Bobovi moc nechtělo.“


Takže s vámi pořád komunikoval…

„Ano, komunikoval. Tohle bylo v pořádku. Občas se mu to v hlavě pletlo, ale komunikoval.“

Jak jste ho donutila jet do hospicu?

„Pan doktor mu řekl, že tam budu s ním, tak na to přistoupil. Měla jsem nepříjemný pocit, že mu nemůžu dopřát, aby byl doma. Ale nebylo jiného zbytí.“

Muselo to být pro něj těžké.

„Nějak se to zhoršilo, museli mu odsávat hleny a dávat kyslík. Tam jsem ho potom prosila o odpuštění, že jsem nedodržela to, že budeme doma. A on mi na to kývnul, že mi odpouští. Že si je sám vědom toho, že by se to nedalo jinak zvládnout. Tak jsem se uklidnila.“

Jak probíhaly další dny?

„To se zase zlepšil, posnídal vánočku s kakaem, byla jsem ráda, že jí. Doma se totiž nebyl schopen najíst, musela jsem ho krmit. Odmítal maso, i jeho milovanou plzeň, všechny chutě se mu změnily.“

Byla jste s ním i celé noci…

„Ano, pořád jsem ho držela za ruku, hladila jsem ho, byla jsem pořád vedle něj. On to věděl, že tam jsem, poznal i dceru. Hladila ho a říkala mi, ať si jdu odpočinout. Ale nešlo to. Pořád se po mně ptal a já nemohla spát, nešlo to.“

Co se vám celých těch pět dní honilo hlavou?

„Měla jsem obrovský strach. Nikdy jsem neviděla nikoho umírat a teď mi umíral nejbližší člověk. V hospicu se o něj starali, všechno mi vysvětlili, že člověk odejde naprosto v klidu. Dávali mu injekce na spaní a proti bolestem a jen se mu pomalu zpomaloval dech.“


Takže jste s ním byla i ve chvíli kdy vydechl naposledy…

„Ano, až do poslední chvíle. Opravdu do posledního okamžiku bojoval a chtěl tady být co nejdéle. Měl tam i svoji oblíbenou kytaru, pejska Kima na obrázku, kterého miloval. Zemřel v 4:55.“

Jak jste v tu chvíli reagovala?

„Udělala jsem mu křížek na čelo, zavolala jsem kněze, i když umřel, měl úsměv na rtech. Nikdy jsem tento pocit nezažila, ale tím jak celou dobu ze mě čerpal tu energii, tak teď mi ji předal zpět. Jak naposledy vydechl, tak jsem cítila strašnou úlevu a sílu, že jsem ani neplakala. Je to nepopsatelný pocit.“

Měla jste u sebe svoje blízké, pomáhali vám?

„Všichni mi pomáhali, sama jsem nebyla, za to jim děkuji. Strašně mi pomohli. Přijel i syn z Prahy, i dcera, děsila mě ta prázdná postel. Není to sen, je to bohužel skutečnost.“

Jak jste se s Bobem rozloučila?

„Držela jsem ho za ruku, políbila na tvář. Pořád jsem mu říkala, ať se nebojí, že tam bude se svou maminkou, že už na něj čeká. Spíš jsem ho utěšovala, a sama sebe také. Vždy říkal, že se nebojí smrti, jen bolesti.“

Myslíte si, že poslední dny trpěl?

„Rozhodně ne, všechno zaspal. Injekce proti bolesti, co mu dávala, vždy okamžitě zabraly.“

Byl optimista až do poslední chvíle?

„Byl pořád, byl silnej. Akorát poslední tři dny se mu to v hlavě rozjelo, tak nebyl schopný si zavolat notáře a napsat závěť. Nad tím takhle nepřemýšlel. Myslel si, že tam jedeme jen na tři dny, že mu nasadí léčbu. Bohužel, v pondělí už ani oči neotevřel, spal a spal. Celý den až do rána. Umřel ve spánku v naprostém klidu.“


Věděl, že umírá?

„Myslím si, že ano. Už to v tom hospicu pak cítil, jak jsem mu říkala o té mamince, že na něj čeká. Už se s tím smířil, byl vyrovnaný.“

Jaká byla vaše první noc bez Boba?

„Špatná. Proto přijel můj syn. Moc mi pomohl.“

Máte představu, jak budete žít teď bez něj?

„Budu muset žít. To si pořád říkám. Nejsem jediná, která přišla o manžela. Bude v mých vzpomínkách, pořád mi tady hraje jeho hudba, nikdy na něj nezapomenu. A určitě by nechtěl, abych brečela a uzavřela se.“

Kdo přijel na pohřeb, koho jste nečekala?

„Potěšil mě pan Vykrent, protože je sám nemocný, tak to jsem ani nečekala. Pak Olinka Nováková, od Pavla Nováka manželka, tak si to prožila také před lety.“

O čem byla řeč na Šelepce?

„Samozřejmě o Bobovi, jaký byl veselý člověk, jak se rád napil a zazpíval, o jeho sportovní kariéře, jak hrával fotbal a hokej. Byl tam i Ríša Farda a Radek Fiala, jeho nejbližší kamarádi, promítal se tam jeho klip, bylo to moc hezké. Dala jsem si na Boba hodně panáku, zapili jsme ho.“

Co cítíte dnes?

„Popravdě se cítím jak po kocovině. A chtěla bych poděkovat všem lékařům, kteří se o něj starali, hlavně panu doktorovi Kopáčovi praktickému lékaři, panu doktoru Tomáškovi z Masarykova Onkologického Ústavu, to je zlatý člověk! Potom lidem, kteří nás podporovali, všem co byli na pohřbu a kondolovali. Moc děkuji!“



Autor:  ane

Přečtěte si
illis
12. 3. 2013 • 21:58

přinášel radost písničkami, na nic si nehrál . Podobně jako Pavel Novák , proč musí tak skvělí muži tak brzy odcházet ?

spajka
11. 3. 2013 • 07:19

zpěvák mě provází od dětských let.Nikdy jsem nečetla o žádném skandálu,spojeným s jeho jménem.Nazpíval a složil spoustu nádherných písniček.A mně osobně jeho předčasný odchod hodně rozesmutnil a rozbrečel.Mladší ročníky ho nemůžou znát.Chodila jsem na jeho koncerty,míval jich opravdu hodně.

zmija17
11. 3. 2013 • 03:27

smeagol
10. 3. 2013 • 20:50

Presne tak, lidi porad rvou, co je kolem hnusu a jak se k sobe chovame a pritom nejrychleji supajdi na clanky, kde si muzou upustit zluc. Kdyz se napise o cloveku, ktery zil obycejnym a slusnym zivotem, tak je to taky spatne.

Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.