Hejmovy Vánoce? Nesmí chybět punč!

.. „Vždyť jsem si to zasloužil, po tom martyriu okolo SuperStar,“ tvrdí zpěvák a vypráví, jak málem snědl svůj klobouk. Doslova a s čalamádou!

Ondřeji, jak slavíte Vánoce?
„Vcelku tradičně. To znamená stromeček, sentimentální vzpomínání a pořádnej kus řízku. Vánoce si člověk nejvíc užije jako malý dítě anebo jako senilní kmet. A já jsem zatím bohužel uprostřed toho cyklu, takže pro mě je to hlavně o setkávání s rodinou a kamarádama. Letos byly Vánoce takové příjemně vřelé.“

Jaký máte obvykle na Štědrý den režim?
„No, v poledne jdu do Prahy na pivo s kamarádama novinářema, je to taková naše vánoční tradice. Tam se člověk trochu upraví, udělá si tu správnou náladu. Potom jedu vlakem domů do Řevnic a jen tak si pro sebe přemítám, případně ještě posilněn nějakým punčem. A pak už se sejdem doma na večeři a podle fyzické kondice se jde na půlnoční mši.“

Co vám Vánoce dávají?
„No, dárky už moc ne, pro mě to hlavně o těch dárcích už dávno není. Ty časy, kdy jsem po něčem naprosto a absolutně toužil, jsou už nenávratně pryč. Ta opravdová přání se totiž nikdy nesplní. Jako malý jsem chtěl hrát za brazilské fotbalové družstvo a už v deseti jsem věděl, že to nevyjde, že Pelé ze mě nebude. Nu což.“

Byl jste na Štědrý den někdy v cizině?
„Tehdy ve Francii v Provence jsem slavil Vánoce, bylo to v roce 1968, kdy jsem byl na návštěvě u kamarádky. Byl jsem hrozně překvapený, že u nich to jsou dva velké mejdany – Vánoce a Silvestr – za sebou. Byla to pořádná pařba! Vánoce ale rád trávím doma v Čechách, i když třeba žena mě trochu tlačí na výjezd do ciziny. No ale představte si, kam zabalit všechny ty svoje příbuzné?! Já je okolo sebe potřebuju, mám ten sentiment rád. Jsem asi ten romantickej sentimentální typ, co hraje tvrdší hudbu.“

Měl jste nějakého horkého favorita na začátku soutěže Česko hledá SuperStar?
„No, já nejsem žádnej prognostik, takže jsem měl spíš svoje oblíbence. Reaguju okamžitě, buď líbí, nebo nelíbí. A mezi mé koně, kteří vykrystalizovali velice záhy, patřila nejvíc Soňa Pavelková, která měla tu soutěž na háku. Nebyla vystresovaná, a tak možná na lidi působila ledabylým dojmem, což jí ve finále mohlo uškodit, mě si tím ale získala. Soňa je výraznej hudební typ, kterej tady u nás není. A navíc je vtipná.“

Leona mezi vašimi favoritkami nebyla?
„Ta opravdu ne. Nemyslím to tak, že je ošklivá, soutěž není o fyzické kráse. Je to spíš o osobnosti. Všichni na ní obdivovali, jaká je to bojovnice, a to mě moc nebere. Já mám raději takovou tu lehkost, svěžest, kterou měla třeba právě ta Soňa. Ale že bysme s Leonou na sebe měli averzi… to ne! Vždyť jsme ji pustili do finále.“

Jak to bylo s tou vaší slavnou sázkou?
„S tou sázkou jsem si pěkně naběhl a trochu jsem měl obavy. Když vypadla Bára, tak jsem si říkal »Co se to sakra děje?!« Ta věta byla úplně běžné anglické přísloví: Ať sežeru svůj klobouk, jestli cokoli. Je to takový ekvivalent toho: Ať se propadnu… A že to vzala vážně ona, bych ještě pochopil, ale oni to vzali vážně i její fanoušci. A to už šlo do tuhého! A když byla ve velké trojici nejlepších, tak jsem se začal toho klobouku trochu bát, hlavně tedy té situace, kdy to Leona vyhraje a na podiu řekne »Tak, pane Hejmo, a žerte!«.“

A snědl byste ho?
„Já vůbec nevím, co bych dělal. Musel bych se tomu nějak postavit. Uvažoval jsem o tom ho třeba zpopelnit a pak s tím něco udělat… A navíc to dospělo až do toho stavu, kdy mi kamarádi z kapely začali nosit recepty typu »Vezmeme jeden středně velký, dobře opraný klobouk a podáváme na marinádě.« No, nadšenej jsem z toho nebyl. Navíc tady byla ta obava, že bych musel projít tou pohanou, kdy mi Leona před půlkou národa řekne: »Hejmo, seš srab«.“

Proč jste jí nepodal ruku, když vypadla?
„Ono to bylo tak, že jsem nepodal ruku žádnému z vypadlíků. Ty pondělky byly koncipované jako regulérní poprava a my byli ti kati. A mě to bylo hloupé, někomu useknout hlavu a pak mu podat ruku. Proto jsem nikdy nešel popřát žádnému vypadlému finalistovi. Trochu mě zarazilo, že to vzala Leona osobně.“

Kdo má podle vás šanci uchytit se na hudební scéně?
„Kromě Zbyňka Drdy určitě David Spilka, který na mě v průběhu soutěže hodně zapůsobil. Nevím, jestli to bylo tím, že začal chodit s Terezou Najdekrovou, ale ten člověk prošel obrovskou proměnou. Najednou byl úplně uvolněnej a předváděl dvojnásobné výkony. Jinak je to o tom, najít si ty správné lidi, kterými se obklopit.“

Vy sám byste se soutěže zúčastnil?
„No, já jsem to absolvoval, jenže se to tenkrát jmenovalo jinak. Tehdy se tomu říkalo kvalifikační zkoušky a my jsme šli, stejně jako dnes soutěžící, s naší amatérskou kapelou před porotu. To bylo v sedmdesátých letech, kdy naproti nám seděli tři páprdové, já začal zpívat Thálimskej rybník. Doteď si pamatuju na ten moment, kdy mi přesně uprostřed řekli: »No, ale legraci si z nás dělat nebudete.« A já přitom do toho dával všechno.“

Co teď budete dělat?
„Teď si užiju tři své lásky: kapelu, golf a rodinu. Budu dál hrát se Žlutým psem a dál snižovat handicap. Nic strhujícího. Pokud by byla čtvrtá řada SuperStar dostatečně inovativní, tak bych možná popřemýšlel o porotcování. Samozřejmě pokud by mě tam chtěli.“

Jaký byl závěrečný večírek po SuperStar?
„To byla skvělá párty! Proseděl jsem ten večer u stolu se Štěpánem Fadrným a Lukášem Kovářem, to už byli SuperStáři dávno pryč. Do postele jsem se dostal až v šest ráno, pak jsem měl druhý den zkoušku s kapelou.“

Máte se svou kapelou Žlutý pes ještě nějaké cíle?
„My máme skromný a základní cíl. Přežít a vydržet. Je to opravdu díky za každý nový ráno. Hraní nás pořád hrozně baví. Po SuperStar mi navíc koncerty připadaj jako úžasnej relax.“

Vy jste byli vždycky tak trochu rebelové, ne?
„Asi jo. Dokonce si pamatuju, když nás v roce 1981 zakázali. Tehdy jsem si myslel, že omylem, teď už si tak jistej nejsem. Tehdy bylo tažení proti nové vlně se starým obsahem. Západní diverze skrze hudbu. No, a tenkrát začali vypisovat kapely se závadovým obsahem. A my jsme měli takovej zvláštní název, tak jsem si myslel, že nás tam zařadili kvůli němu. Vedle nás byly kapely s názvy typu Žabí hlen. Dneska si už ale tak jistej nejsem.“

Autor: Vojtěch Kristen
Foto Aha!: Marek Pátek, Dalibor Puchta