Ondřej Sokol (41) z Partičky: Přítelkyni (17) už seznámil se svými dětmi!

Neumím zvýšit hlas

Málokdo ví, že jste nejen herec a komik, ale i režisér, který zhmotnil příběh Charlese Dickense Vánoční koleda. Čím to, že to děláte tak jinak?

„Těžko se to popisuje. Já si skutečně myslím, že je to neotřelé a výjimečné, ale je blbé, když to říkám já.“

Co vás baví víc? Režie, nebo herectví?

„Studoval jsem najednou režii i herectví, přivedl mě k tomu můj profesor pan Adamíra. Jsem za to rád. Baví mě to střídat. Režie je ale více vyčerpávající. Jsou to prakticky jen nervy a baví mě to víc. Výsledek o mně mluví víc než ztvárněné role.“

Jak tu teď sedíte a klopíte oči, přijdete mi strašně nesmělý. Máte vůbec u herců autoritu?

„Myslím, že mám, protože jsem chytřejší než oni. Tedy takhle - opravdu si myslím, že ji mám, ačkoliv si ji nevydupávám, protože vím, že jsem skutečně jeden z nejlepších režisérů, kteří tu jsou. Je blbé to říkat, ale je to tak. A oni to vědí také. Máme za sebou hodně společné práce a oni vědí, že jsem měl vždy pravdu. Takže mě poslouchají.“

Nikdy jste nemusel zvýšit hlas?

„Já to ani neumím. Většinou pracuji s lidmi, kterým důvěřuji. Takže když jim to nejde, vím, že to nedělají schválně. Znám to i z druhé strany, takže nechci a ani nedokážu vytvářet stres. Umím sice pojmenovat, že to skutečně stojí za hov*o, ale zároveň vím, že když jim to nejde, je to z velké části moje vina.“

Máte život plně ve své režii, nebo nastávají častěji momenty, kdy je to naopak?

„Bohužel jsem naprostý důkaz toho, že kovářova kobyla chodí bosa. A vlastní život si ani nemůžete korigovat. Jak mám v divadle naprostý pořádek, tak v životě jsem velmi nesystematický.“

Zřejmě vám to ale vyhovuje. Vypadáte spokojeně.

„To jo, ale často se díky mé povaze dostávám do svízelných situací, které musím řešit. Já moc extra v životě fungovat neumím. Třeba složenka, to je pro mě španělská bota.“

Žhavé drby

Hvězda Partičky Ondřej Sokol (40): Chodí s dcerou (17) své spolužačky!

Celý článek

.

9

Mé děti jsou vážně vtipné

Pracujete na Suchánkově hře Večírek, kterou režírujete a hrajete v ní s dalšími »Partičkáři«. Jak se chováte na večírku?

„Já na ně nechodím, takže ani nevím, jak se na nich chovám. Jsem strašně samotářský člověk. Když už, tak večer strávím s kamarády, kterých mám opravdu málo. Vypadá to tak, že si s Michalem (Suchánkem, pozn. red.) sedneme po představení a povídáme si. Nebo s kolegy z »Činoheráku«.“

A nefunguje u vás alkohol jako spouštěč vašeho dalšího, dejme tomu divočejšího či horšího já?

„Veškerá traumata a bolesti si vyventiluju na jevišti, takže pak ve mě už není nic, co bych si potřeboval prožít jinde. Hry, které dělám, jsou o tak strašlivých věcech v člověku a já samozřejmě mnohdy těžím sám ze sebe, takže není nic, co by se ve mně ukládalo, co pak musí třeba v opilosti ven.“

Z jakých hrozivých věcí v sobě těžíte?

„Každý člověk má hrozné stránky. Jen já si je snažím přiznat a pracovat s nimi. Nerad je pojmenovávám. Absolvoval jsem i spoustu sezení u psychologa a jsou věci, o kterých nechci mluvit, protože si myslím, že jsou motorem mé práce. Vypozoroval jsem, že herci, kteří se dají na východní filozofie a lidsky se vyklidní, jsou pak úplně na prd na scéně. Stresy a traumata jsou mnohdy pro herce a režiséry pracovním nástrojem. Takže je nechci pojmenovávat ani řešit jinak než prací. A to je zčásti důvod, proč ji dělám, a proč ji dělám tak dobře.“

Změnil jste se v něčem, co vás na sobě štvalo?

„Změnit sám sebe je to nejtěžší. Většina lidí zůstane taková, jaká je, nedokáže se sebou nic udělat. Jsem na tom dost podobně, ale v určitých záležitostech jsem jisté pokroky udělal.“

Můžete být konkrétnější, nebo se vám o tom mluvit nechce?

„Samozřejmě, že nechci. (směje se) Většina věcí je hodně privátní, ale s dětmi jsem se musel naučit být alespoň základně systematický, aby měly co jíst a abych je dokázal vyzvednout v tolik, v kolik mám. A tak dále. To děti mě změnily, ne já.“

Ohromně jste se rozněžnil, když jste začal mluvit o dětech. Jaký jste táta? Co vám otcovství dalo?

„Absolutně jsem ztratil pochyby o tom, že člověk může někoho milovat víc než sebe. Protože s holkama jsem to furt řešil - jestli jsem víc zamilovaný do sebe, nebo do partnerky. Pak pochopíte, že se »něco« stalo. Je naprosto bez pochyb, že jsem tady pro mé děti! I kdyby udělaly to nejhorší na světě, vždy budu stát za nimi. Jsem tady od toho, abych jim nějakým způsobem pomohl, když budou v průse*u.“

Čím vás naposledy rozesmály?

„Legrace si užijeme hodně, protože mé děti jsou vážně vtipné. Ale já si nepamatuju vtipy ani konkrétní srandy. Vím, že včera jsme se hrozně smáli. Před pěti dny jsme byli v knihkupectví. Adámek si vybral Guinnesovu knihu rekordů a moc mě pobavil, protože mi včera začal vyprávět o tom, co tam píšou a říká: No a v tý Mánesově knize rekordů...“ (směje se)

V čem jsou děti po vás?

„Dvanáctiletá Ester je po mně bordelářka, je vzteklá, velmi impulzivní a zároveň v mnoha situacích totálně nesmělá. Vidím v ní skoro otisk mého psychického uspořádání. Osmiletý Adámek je naštěstí pořádný, systematický, ve škole má ve všem pořádek a nevadí mu učit se. Kdežto Esterka je jako já. Všechno jí jde jednoduše, takže k učení přistupuje až s pistolí u hlavy. Znám to od sebe.“

Žhavé drby

Ondřej Sokol: Na pravé oko je skoro slepý, ale... Řešit to nehodlá!

Celý článek

.

6

Začínám třetí rok po rozvodu

Chodíte na třídní srazy?

„Vždy mě zvou, ale nikdy jsem tam nebyl. Nebo abych nekecal. Jednou to pořádali v Praze, tak jsem se tam na pět minut zastavil.“

To museli mít radost...

„Já jsem to tak měl vždy, nejsem kolektivní. Prakticky jsem měl za život tři zásadní přátele. Nejsem sdružovací typ.“

Takže neslavíte ani narozeniny?

„Ani nevím, kdy je mám. To mi naštěstí děti připomenou, že mi přejou. Nesnáším to. Straním se.“

Vánoce ale alespoň kvůli dětem slavit budete, že?

„Ano, budeme slavit klasicky, budeme s dětmi spolu, samozřejmě že zase nakoupím víc dárků, než je potřeba a budu mít hroznou radost, jak si to rozbalují. To je pro mě vrchol večera. Radši dárky dávám, než dostávám. Jako dítě jsem to nechápal a myslel jsem si, že je to stupidní klišé. Nejraději jsem dárky dostával a dávat je byla povinnost. Teď se to otočilo. Neumím nikdy odpovědět na otázku, co bych chtěl.“

Budete na Vánoce i s exmanželkou? Už se emoce po rozvodu uklidnily?

„Je dobře, že se začíná projevovat čas. Už je to mezi mnou a manželkou klidnější než dříve. Dokonce se asi uvidíme na Vánoce, což dosud nebývalo. Začínáme třetí rok po rozvodu. Dosud jsme na Vánoce byli každý jinde, bylo to svým způsobem divoké. Rozvod nebyl příjemný, protože jsem hodně trval na rodině. A zasáhlo mě, že se dětem rozpadla. Sám jsem z rozvedené rodiny a prožíval jsem trauma. Vždy jsem si přál, aby mé děti měly kompletní rodinu. Je dobře, že už je to lepší a děti jsou v pohodě s Kateřinou i se mnou. Můžeme komunikovat, už to nevnímám jako tragédii jako tehdy.“

Uvažoval jste někdy o tom, že byste napsal něco, co by vyjadřovalo váš život a traumata?

„Po hře Večírek začínám točit film, který jsem napsal s Michalem (Suchánek, pozn. red.). Ten je v současné době mým nejlepším kamarádem. A také s dalším mým nejlepším kamarádem již od dětství, kterým je Martin Finger. Ten mimochodem také hraje ve Večírku. V novém filmu jsem se pokusil spoustu věcí vyjádřit.“

Jak byste ten film popsal?

„Je to drsná ironická škola s takovým vtipně ironickým pohledem na nejdrsnější věci. Obecně můj pohled na svět je mírně ironický. Hlavnímu hrdinovi poměrně tragicky zemřeli oba rodiče. Maminku našel zavražděnou a kvůli přístupu policie žije v domnění, že ji zavraždil jeho otec. Prakticky nikdy se to nevysvětlí. Film je fikce o tom, jak bychom to pos*ali, kdybychom se do toho řešení pustili.“

Když mluvíte o té ironii... Zabrousila bych na téma toho, že máte za přítelkyni mladičkou dceru své kamarádky.

„Většinou se člověk zná s maminkama těch partnerek. To ale nebyl záměr. Vždy hledáte člověka, se kterým vám bude dobře. A neřešíte, kolik tomu člověku je. Neměl jsem záměr najít si velmi mladou přítelkyni. Fakt jsem vždy s člověkem, který mi přijde výjimečný. Je to o duševním souznění.“

Už jste přítelkyni seznámil se svými dětmi?

„Jo, jsou naprosto v pohodě. S ničím jsem nespěchal - s tím, abych byl s někým po rozvodu a pak, abych k dětem tahal holky, se kterými jsem chodil. Teď je to vážné, takže všichni sami projevili touhu setkat se. Vycházejí spolu úžasně, což jsem vážně šťastný.“

Vaše mladá přítelkyně bude chtít jednoho dne rodinu. Dokázal byste si představit, že byste měl později další dítě?

„To vůbec neřeším.“