Herec Ladislav Frej: Svatba? Čtyři už mi stačily...
13 fotografií
Legendární ortoped Karel Sova ze seriálu Nemocnice na kraji města Ladislav Frej (69), který ani s blížící se sedmdesátkou neztrácí svou pověstnou jiskru v oku, šarm a podmanivý hlas, prozradil, proč si po třech letech vztahu stále nechce vzít svou přítelkyni Gábinu Mrkvicovou (46). S ženou svého srdce, jež mu do života po smrti manželky Věry Galatíkové (†69) vnesla spokojenost a lásku, se totiž kvůli její vážné nemoci dokonce nemůže ani sestěhovat. I tak je ale šťastný a zamilovaný, takže by na něm málokdo poznal, že tento charismatický herec již dvacet let bere antidepresiva a s jeho největším trápením mu nedávno pomohl až psychiatr.
Před pár dny jste se vrátil již z několikáté dovolené s vaší přítelkyní Gábinou. Čím pro vás byla výjimečná?
„Asi výletem do Ithaky. Byli jsme na čtrnáct dní v Řecku v městečku Parga. A na Ithaku jsem jeli lodí. Považoval jsem za nutné navštívit ji. O co tam člověk zakopne, to je historie dva tři tisíce let stará. A je tam krásně. A to teplo...“
Nespálili jste se?
„Ne, měli jsme základ tady ze zahrady. Já v dubnu vylezu v trenýrkách na zahradu a už se mě to chytá. Chodím tak až do září.“ (smích)
Jak jste dovolenou prožili?
„Užívali jsme si klid na pláži a v hospůdkách, kde se skvěle vaří a měli tam výborné víno, to jsme pili pořád, a dokonce jsem ho objevil i tady v Praze v jednom řeckém obchůdku na Vinohradech. Dělají tam i vynikající tzatziki. Ale nejvíc miluju mořský potvory, i když je nesmím kvůli dně, ale i tak jsem si tam pochutnával nejen na obřích krevetách.“
Odjel jste jen pár dní po operaci kolene, neměl jste tam potíže?
„Ne, koleno jsem si tam krásně rehabilitoval, protože jsme bydleli na kopečku, takže když jsme šli dolů, tak jsem brzdil. Ze schodů je to horší dolů než nahoru. Během týdne mě koleno při cestě nahoru ani nebolelo. Máčel jsem si ho ve vodě.“
Nečekají vás i nějaké rehabilitace?
„Ano, ale nyní mám na Slovensku několik představení Macbetha s Veronikou Freimannovou. Poslední představení máme desátého, a to pak chci jet hned domů, protože budu mít jen den volna a dvanáctého jedu do lázní rehabilitovat. Gábi tam za mnou přijede, když bude mít v práci volno, jsme tak domluvení.“
Pátá svatba?
Jak dlouho jste už spolu?
„V říjnu to budou tři roky.“
Vypadáte moc zamilovaně. Budete nějak to výročí slavit?
„Uvidíme, to si nechám jako překvapení.“
Před rokem jste říkal, že to na svatbu nevidíte. Nezměnil jste názor, když jste spolu tak šťastní?
„Viděl jsem sestřih dokumentu, který připravují k mým sedmdesátinám, a vypadáme tam opravdu spokojeně s Gábi, ale já bych se do ničeho netlačil.“
Takže k lásce papír nepotřebujete.
„On by to hlavně byl už pátý papír! (smích) Sice bych rozhodně neměl na Karla Weinlicha, který byl ženatý jedenáctkrát, ale čtyři papíry stačí.“
Nehodláte se s přítelkyní alespoň sestěhovat?
„Gábi má těžkou cukrovku a bydlí pár metrů od IKEMu, takže je to pro ni pohodlnější, ona tam má svůj byt.“
A nechcete se vy přestěhovat za ní?
„A to bych rád, ale má to tam malé a co já s tímhle domem? Děti sem nechtějí, protože jim je dobře tam, kde bydlí, a prodávat to teď by byla blbost. Ale to se ještě uvidí, to už jsou jen detaily. Koukám se na internetu na ty byty a i když to kvůli krizi zlevňuje, tak je to furt nehorázně předražené a nadsazené. Je to až nemravné.“
Terapie tmou
Blíží se vaše sedmdesátiny, na co jste za svůj životě nejvíce hrdý?
„Ježiš, to je otázka. Hrdý, hrdý. Hrdý Budges!“ (smích)
Tak tedy – co bylo nejzlomovějším okamžikem vašeho života?
„Bylo jich víc, ale vždycky to člověka někam posune a nasměruje. Říká se, že chybami se člověk učí, ale můj otec zesnulej... (podívá se nahoru) Dej mu pánbůh věčnou slávu, tati ahoj. Tak ten říkal: »Chlapče, chybama se člověk neučí, protože dělá pořád nový!« (smích) To byla jeho svérázná filozofie, on byl pro mě vynikající chlap, měl naprosto svérázný smysl pro humor. On byl hospodskej, takže veškerý herecký talent jsem zdědil po něm, já se k tomu hrdě přiznávám. Čím jsem starší, tím se víc přistihuju, že ne že bych ho imitoval, ale najednou dělám jeho gesta, mám jeho intonaci. Někdy se slyším, když mluvím, a mám jeho hlas a čím dál víc se mu i připodobňuju. Myslím, že ke svému prospěchu.“ (smích)
Jaký si myslíte, že jste otec?
„Tam to bylo trošku horší. No horší. Já jsem byl v době, kdy byla děcka malá, hodně zaměstnaný, pořád jsem něco dělal, hrál, zkoušel, šel jsem z role do role, hodně jsem točil hlavně v televizi. Ale pokud jsem měl volno, tak jsem s nimi strašně rád chodil na procházky. Bydleli jsme v Opatovské a musel jsem s nimi chodit na Staromák, chtěly vidět apoštolovany, jak říkaly. (smích) Tak jsme vždycky čekali na celou, a pak jsme chodili hodně na Žofín a na Střelák. To jsem s nimi miloval.“
Jak je na tom nyní váš syn, který trpí schizoidní poruchou osobnosti?
„Už je mu líp. Je srovnanej a v pořádku. Od těch posledních problémů (vysadil léky a upadal do těžkých depresí – pozn. red.) je už v pohodě. Ono je to hlavně už dlouho, takže teď je dobrej.“
Říkal, že mu je dobře, když bere léky. Že to špatné přichází, jen když je vysadí.
„Přesně tak. To nejde, ta antidepresiva se musí užívat, jinak to nejde. Já sám je už beru dvacet let.“
Je tedy možné, že pro ty psychické problémy má váš syn dědičné dispozice?
„Já jsem se na to ptal i mého psychiatra, jestli se to nějak dědí, protože mě to zajímalo specielně kvůli Láďovo synovi Štěpánkovi. Aby se toho vyvaroval a nepronásledovalo ho to také. Ale on říkal, že to nemusí být pravidlo. To mě trochu uklidnilo.“
Vídáte se s dětmi a vnoučaty často?
„Přes rok často, teď velice málo, protože dceřina Ráchelka byla na prázdninách u své druhé babičky v Dřevíkově. A syn Láďa byl s rodinou na chatě. Ale měli jsme společně v pondělí oběd v jedné pizzerii na Vinohradech, protože děcka odjížděla i se svýma dětma do Čeladné do beskydského rehabilitačního centra k doktoru Urbišovi. To je zajímavý člověk, který vychází z východní filozofie a čínské medicíny. Dělá to moc dobře, má tam domeček, kde člověk tráví čas v absolutní tmě.“
Ano, už vím, terapie tmou.
„Přesně, on tam vydržel padesát dní.“
Což prohloubilo i jeho smysly a vnímání nejen sama sebe. Nechtěl byste to také zkusit?
„Byli jsme tam už vloni s Gábi, furt mě tam lákal, ale říkal jsem si, že to je ztráta času sedět tam týden nebo dva ve tmě. Ale láká mě ta myšlenka, že se tam člověk vnitřně obrodí a vzpomene si na vzpomínky a zážitky, na něž by si jinak už nevzpomněl. Má možnost pozorovat sám sebe v kladném slova smyslu, udělat si v duši pořádek. Mají tam i kryokomoru, ve které Urbiš strávil asi osm minut v teplotě minus sto osmdesát stupňů (smích), vydržel to, ale normálně tam lidé chodí tak na dvě minuty a pak musí ještě půl hodiny na rotoped, aby se jim rozproudila krev.“
Vypadáte výborně
Nezkusil byste si alespoň tu kryokomoru, to netrvá tak dlouho jako terapie tmou.
„To bych chtěl, ale oni mně to nedoporučovali doktoři kvůli tomu, že jsem loni měl zápal plic a hlavně srdeční arytmii. To jsem byl pět neděl ve špitále a pak ještě pět neděl doma.“
Jak se nyní cítíte? Vypadáte moc dobře a odpočatě, ani ta operace kolene na vás není znát.
„Jó? (smích) Dobře se cítím, ale musím se smát. Gábina, když chce pobavit sebe nebo mě, tak našim známým říká, ať mi poví, jak vypadám dobře. Protože kdo mě potká, ten říká: »Jé, vy vypadáte dobře. Vypadáte výborně!« Ze začátku mi to šlo na nervy, protože to povídal každý, ale teď už z toho mám srandu.“
Asi na tom ale něco bude, když to neříkám jen já. Myslím to vážně, stále máte šmrc.
„Ale no tak jo, já vám to věřím, ale podruhý mi už nelžete. (smích) Přesně to mi říkal i můj tatínek.“
Vždyť jste měl tolik fanynek i v dobách Nemocnice na kraji města a rozhodně jste ze svého šarmu nic neztratil.
Koulí očima.
Co koulíte očima, vždyť máte zrcadlo, víte přeci, že vypadáte stále dobře.
„Já právě ty záběry z Nemocnice viděl v tom dokumentu k mým sedmdesátinám. Koukal jsem se na sebe půldruhé hodiny a... A vlastně dobrý, nestěžuju si. (smích) Ale budu líp vypadat i se cítit, až se vrátím z toho Jáchymova. Tam mi dělají moc dobře radonové koupele. Ponoří vás do vody s radonem, což je radioaktivní plyn, ale není škodlivý. Moc mi to pomáhá na klouby.“
Máte nějaký herecký Everest? Roli, po které toužíte?
„Jednu ano, ale ta už se mně vyhnula definitivně. Zahrál jsem si ji alespoň zprostředkovaně v Celetné coby herec, který odehraje Leara a umře.“
Existuje pro vás něco, po čem byste si řekl: »A teď už mohu umřít«?
„Těžko říct, já to považuju za rouhání, protože člověk nikdy neví, co krásného může zažít. Pořád je se na co těšit. Člověk by měl být skromný, neměl by mít nesplnitelná přání a žít normálním zdravým životem, aby lidi, kteří jsou okolo něho, byli dobře naladěni. Za což ten člověk také odpovídá.“
Jak byste se popsal svými slovy? Jak vnímáte sám sebe?
„Vybavila se mi scéna z japonského povídkového filmu Kwaidan. Jedna z těch povídek s názvem Muž bez uší je o upírovi, který chodil strašit mnicha do kláštera. Ten se chtěl schovat, tak ho ostatní mniši celého popsali svatýma modlitbama, aby splynul. Jenže mu zapomněli popsat uši a upír viděl jen ty, chytl je a utrhl. Takže on byl člověk popsanej a tak bych se asi popsal já.“ (smích)
Jak byste se tedy popsal?
„Čínskejma znakama.“
Tyhle si ho odvedly k oltáři
A. Sklenariková
Frejova první láska ze studií je matkou jeho prvního syna Davida, ale protože za totality emigrovala do Švýcarska, dlouhá léta se nestýkali.
Gabriela Wilhelmová (†60)
Známá herečka, s nímž měli prý »italskou domácnost«. Manželství skončilo špatně, až do její smrti na rakovinu v roce 2002 však zůstali přátelé.
Evelýna Steimarová (66)
Pozdější manželka Bolka Polívky v manželství s Frejem strávila rok během jejich společného angažmá ve Zlíně. Pak si sbalila kufry a odešla.
Věra Galatíková (†69)
Frejova životní láska a matka dětí Kristýny a Ladislava. Manželství bylo plné lásky i bouřlivých okamžiků. Podlehla rakovině plic v roce 2007.
Jak vznikal rozhovor
Ačkoliv jsme se do té doby znali pouze po telefonu, ve svém domě plném fotografi í, knih a map mě přijal tak vstřícně, jako kdybychom se léta kamarádili.
„Já vám věřím,“ odmítl nabídku autorizace rozhovoru, díky čemuž mě příjemný pocit z přátelské atmosféry neopustil, ani když s bolestí v očích vyprávěl o psychických problémech, které trápí jeho samotného i syna Ladislava.
Tento ženami obdivovaný herec komplimenty nebere vážně a je znát, že o sobě mluví opravdu nerad. O svých blízkých ale hovoří s nadšením a s láskyplným úsměvem.
13 fotografií
