Zpověď Jiřího Lábuse: 40 let jsem neměl ženskou!

„Byl jsem neustále pod dohledem, můj bratr se z domu odstěhoval velmi brzy,“ přiznává Lábus v rozhovoru pro Maléřovou.

A přiznává v něm, že měl vždycky v lásce smůlu. „Jedna dívka mi kdysi řekla, že jsem citový mrzák. Možná to párkrát vypadalo, že se ožením, ale vždycky jsem zdrhnul. Svoboda je svoboda, ono se nadarmo neříká, že muž je ženatý, a před tím byl svobodný,“ vysvětlil po několika letech Lábus, který si na samotu už zvykl a dnes by ani neměnil.

Lábusova matka, která pracovala jako zdravotní sestřička, na svého syna pečlivě dohlížela už od dětství. Starala se o něj také když dospěl. Někdy k tomu vedly i nemalé scény, které herce deprimovaly. „Když mi bylo pětadvacet let, šel jsem s mámou do Domu módy a tam prodavačkám řekla: Tady kabát pro chlapce. Já myslel, že mě raní mrtvice, to byl takový trapas,“ vzpomínal Jiří Lábus. A o scény se nepostarala jen jeho matka, ale také otec, který pracoval jako architekt. „Jednou mě na Silvestra rodiče zamkli doma, prý jsem už byl hodně opilý. Tak jsem vyhodil z okna pět tisíc korun a řekl jim, že musím jít ven, protože jsem tam hodil peníze. Oni mi nevěřili a nepustili mě. Ráno tam ty peníze už samozřejmě nebyly.“

A aby té smůly nebylo málo, tak když se Lábusovi konečně rýsoval jeden vztah, tak se o jeho rychlý konec tenkrát »nechtěně« postarala jeho babička. „Řekla mé dívce, že co je maminka v lázních, tak prý krásně piju mlíko, a to byl konec,“ svěřil se Maléřové herec.

Lábus dnes žije sám v pražském bytě rodičů a o své budoucnosti má jasno. „Šetřím si peníze na nějaký domov nebo ústav, kde se o mě ve stáří postarají s nadstandardní péčí. Nechci nikoho otravovat. Vím, jaké to bylo trýznivé pro mého otce, který se stále omlouval za to, když jsem mu pomáhal. Já mu říkal, že to je přirozené,“ dodal slavný herec, jehož otec se potýkal s Parkinsonovou nemocí.

Autor: Petr Macek
Foto Aha!: Marek Pátek