Zpěvák Karel Bláha: Ženy sváděl odmalička! | Ahaonline.cz

Registrace  |  Zapomenuté heslo

Deník Aha! na Facebooku

pátek 29. března 2024

Dnes je Velký pátek / Taťána, zítra Arnošt

Zpěvák Karel Bláha: Ženy sváděl odmalička!

 (Aha!: Petr NOVOTNÝ)

PRAHA – Jeho jméno je spjato s karlínským Hudebním divadlem stejně jako s koncerty doma i v zahraničí. Skvělý tenor KAREL BLÁHA (58) teď zazářil i v pop music.

Zkoušky dělal u Oldřicha Nového a jeho tatínek léčil Karla Gotta

..

Spočítáte operní a operetní role, v nichž jste hrál?
„Ne, bylo jich nesčetně.“

Za kterou bylo nejvíc kytek na jeviště?
„Kytek bylo dost, kdy nejvíc, si už nevzpomenu. Ale jednou jsem dostal kuriózní dárek. Za roli v operetě Ptáčník mi dala jedna dáma velkého živého papouška. Měl jsem ho dlouho, ale když se mi narodil syn, někdo v divadle mi řekl, že by mu pták mohl ublížit. Papouch s námi jedl, volně lítal po bytě, v kleci být nechtěl, tak jsem ho musel dát pryč.“

Váš tatínek profesor MUDr. Karel Bláha byl známý v Praze coby odborník na nemoci krční a nosní. A dědečka, primáře MUDr. Otakara Hechta, rovněž věhlasného krčaře, zase uctívala Plzeň. Jenže moc v oblibě se neměli. Děda patřil k horním deseti tisícům a táta se téhle vrstvě posmíval…
„K tátovi ještě prozradím, že měl italskou pěveckou školu. K hudbě mě vedl. Chodilo k nám mnoho známých osobností, včetně pánů Hakena a Žídka z Národního. Později se otec jako lékař věnoval zpěvákům, hercům – důvěru k němu měl i Karel Gott. Pamatuji si, že když Gott přišel k tátovi na kliniku s hlasivkami, tak lidi v čekárně před ordinací slyšeli ze sálu i kousek zpěvu.“

Měl jste tátu rád?
„Strašně moc! A dědečka v Plzni taky. Ten měl ale k muzice daleko. Pořád jsem mu doma řval a zpíval a děda z toho byl nervózní. Na léto jsme jezdili do vilky v Holoubkově. Spal jsem v pokoji s mým tátou a místnost byla přetažena plentou. Za ní spal dědeček, který, ač byl krčař, kouřil denně asi sto cigaret značky Lípa. Děda mě měl rád, ale zakazoval mi zpívat. Za to jsem se mu chtěl pomstít. Měl pod postelí porcelánový nočník a jednou jsem mu do něj hodil asi dvanáct šumáků. Čekal jsem, už mi skoro padala hlava, když dědeček konečně típnul poslední cigaretu, sedl si na kraj postele a jal se vykonávat potřebu. V tom okamžiku se splnila pohádka Hrnečku, vař. Z nočníku se začaly valit strašný věci a děda hulákal na babičku: »Máňo, Máňo, to zase ten náš hajzlík cikánskej mi něco vyved.« Tak mi říkal často. Byl jsem takový italský typ po tátovi.“

Talent jste zdědil po tatínkovi, ale ten by asi nestačil…
„Na Státní konzervatoři vedl hudební komedii Oldřich Nový. Zkoušky jsem udělal, ale tenkrát ten ročník zrušili. Neměl jsem tudíž kam jít. Otec radil, abych zůstal blízko divadlu. Začal jsem se učit na maskéra vlásenkáře. Sídlili jsme v budově vedle Národního divadla. Učil jsem se tam dělat vousy a kníry. Hrozně mě to nebavilo. Jeden vous jsem dělal půl roku. Byli ze mě »veselí«, věděli, že jsem tam nějak omylem. Pořád jsem jim tam radši zpíval, nebo jsem jim chodil na Národní třídu do Masny pro polívku a uzený kolena. Po roce jsem odešel na konzervatoř do Ostravy a za dva roky přestoupil do Prahy.“

Rozešel jste se s »lehkou« Múzou?
„Ne. Zpíval jsem po různých pražských kavárnách. A to student operní konzervatoře nesměl. Zpíval jsem tam jednou na plesu, a najednou pod jevištěm vytáčela figury moje učitelka klavíru. Kývala na mě a druhý den mě volali k panu řediteli Václavu Holzknechtovi. Byla to obrovská osobnost. Tehdy mi říkal: »Bláho, zavolejte pana otce, tohle není možné. Jste fušér!« Chtěl jsem mu to vysvětlit. »Moment,« on na to, »než začnete, řekněte mi, máte rád Ježka?« Ujistil jsem ho, že strašně rád. »A znáte „Když jsem zlatovlasé bejby býval“? Ne? Tak se ji naučte!« Pak byl Ježkův večer, a já ji zazpíval. »Bláho, je to všechno v pořádku, nefušujte, ale když už budete fušovat, ať vás nikdo nevidí,« zhodnotil pan profesor můj výkon. A já pak vyhrál společně s Jitkou Zelenkovou soutěž Talent 67´.“

A teď jste se k populární hudbě vrátil…
„Stalo se, že se mě přítel zeptal: »Jak by se ti líbila tahle písnička?« Moc se mi líbila a natočil jsem ji. Jmenuje se Blázen. Česky ji otextoval můj kamarád Miloš Skalka. A zrovna před chvílí jsem se dozvěděl, že jsem vyhrál Českou 12 – hitparádu na Radiožurnálu, a že právě tahle písnička mi dokázala, že si mohu i tento žánr dovolit. Je to pro mě i určitá satisfakce. I když oslovení »ty opereťáku« mě neuráží.“

Tenor, to je věčný milenec na jevišti. Takže: Karel Bláha a ženy?
(Srdečný smích) „Ženy mám rád od malička. To je moje parketa! Měli jsme matikářku s moc pěknýma nohama. Ráda si sedala na první lavici. Nemohl jsem se vynadívat. Skončilo to poznámkou do žákovské: »Při hodinách matematiky kouká netečně a zajímá se o úplně jiné věci.« Život mi zkrátka ženy zpestřují už od mládí. Ale vážně. Zázemí mi tvoří moje přítelkyně Sára, vlastním jménem Ilona Felgrová, tanečnice ze souboru Pavla Šmoka.“

Jak jste řešil prekérní situace na jevišti? Taky vás potkaly?
„No jéjéj. Jsem v uvozovkách textový specialista. Jednou jsem v Polské krvi zpíval Bolla. Dirigoval pan Homolka, pedant, psal nám lístečky. Tenkrát mi vypadl text hned, jak jsem přišel na jeviště. O pauze mi od něj přišel lísteček: »Vážený pane Bláho. Zpívejte laskavě původní texty – jsou moje a jsou ještě pořád lepší než ty vaše! V úctě Miroslav Homolka.« V Japonsku jsme v němčině zpívali Netopýra. Při posledním představení mi dal dirigent nástup, Japonci měli velmi dlouhé jeviště. Neslyšel bych nápovědu ani náhodou. Text mi vylítl, a tak jsem začal zpívat jako Vlasta Burian v té jeho němčině. Naproti mně Vašek Sloup, který měl na mě reagovat, koukal s tím jeho sloupovským mrkáním, co se děje. Japonci ale plácali, nepoznali by, ani kdybych patlal arabštinu.“

Jste veselý člověk. Kdy jste byl ale vůbec nejsmutnější?
„Když mi umřeli rodiče a když jsem odešel z divadla Karlín. Tenkrát jsem věděl, že ztrácím něco nenahraditelného. Sedával jsem naproti v restauraci, koukal za lidmi, když přicházeli a po představení vycházeli z divadla, a bylo mi nesmírně smutno. Divadlo je droga.“

Přečtěte si
Články odjinud

Kontakty

  • Telefon 9.00 – 17.00: 225 974 140
  • Telefon po 17.00: 225 974 164
  • Fax: 225 974 141

RSS kanály serveru ahaonline.cz lze užívat pouze pro osobní potřebu. Jakékoli další šíření obsahu ahaonline.cz je možné pouze s předchozím souhlasem jeho provozovatele.