Soutěžící Veronika Žilková: Kolik beru za StarDance? To budete koukat!

Veroniko, brzy vás budeme vídat v taneční soutěži StarDance IV. Co na to říká vaše rodina?

„Asi jediný, kdo mi fandí, je můj třináctiletý syn. Ten prohlásil, že se na StarDance bude poprvé koukat, že tam prý bude jedna super tanečnice. No, asi potřeboval pustit ven. (smích) Jinak ostatní se na to tváří dost divně, že mám prý podivný koníček...“

Koníček? Vždyť za účinkování určitě dostanete i slušně zaplaceno...

„Tak o penězích to určitě není. (smích) Marek Eben mi říkal: Je to sice za blbý peníze, ale zase máš zadarmo taneční. A tak to skoro opravdu je. Tréninky se neplatí, jen přímé přenosy. A my už makáme třetí měsíc. Se svým tanečním parťákem Markem pravidelně cvičíme dvakrát až třikrát týdně vždy pět hodin. Přenosy už jsou sice docela slušně placené, za jeden zhruba deset tisíc, ale když si spočtete ty tři měsíce intenzivní práce, tak ten, kdo vypadne hned v prvním kole, na tom prodělá. Každopádně o tom to ale není. Je to sice dřina, ale mám super parťáka a je to zábava. Baví mě to!“

Jak jste na tom vlastně s tancem? Chodila jste do tanečních?

„Nechodila! Ani StarDance jsem předtím neviděla. Ale lidi co umějí tancovat, jsem vždycky obdivovala. Je krásné se na to dívat. Já mám to štěstí, že mám bezvadného parťáka, který otočí i skříň. Já mám problém, abych vydržela na obou nohách.“ (smích)

Dispozice k tancování ale máte. Jste štíhlá, lehká...

„S váhou jsem nikdy neměla problém, ale zato s držením těla už odmala. To je od dětství moje strašné trauma. Vždycky jsem chodila ohnutá, takže jsem musela absolvovat nápravný tělocvik. Po těch dosavadních trénincích jsem asi určitě nějaká další kila shodila. Ale těch modřin co mám! Něco mám od Preisse z představení Ženitba a něco od mého tanečního parťáka Marka.“

Jaké jsou vaše ambice v soutěži. Cítíte se na to StarDance vyhrát?

„Marek už mistr je a já to nepotřebuji. Hlavní pro nás je užít si to. I když popravdě, doma jsem říkala, ať se nikdo nebojí, že vypadnu hned v prvním kole a Vánoce normálně stihnu. Okna umyju, navařím, napeču i dárky nakoupím...“

Jste časově hodně vytížená stejně jako váš manžel Martin Stropnický. Máte vůbec čas na společné chvilky?

„Je pravda, že domů se většinou dostaneme až pozdě večer. Třeba včera jsme padli do postele a ani si už nestačili popřát dobrou noc. Oba dva jsme hned usnuli. No a třeba teď, zatímco já tady trénuju na StarDance, je můj muž v posteli s Chýlkovou. (smích) Točí totiž Kriminálku Anděl. Ne, teď vážně. Mně už se tři manželství nevyvedla z různých důvodů. Občas doma zazní nějaká výčitka, ale řekla bych, že nám to tak vyhovuje.“

Máte velice početnou rodinu. Kolik vás teď v domě bydlí?

„Jak kdy. Třeba před pár dny jsem myslela, že budeme u večeře dva, a ono nás tam bylo devět. Bydlí u nás Agáta s frajerem, dvě děti, dvě babičky, teď momentálně i dcera ségry, která je teď v Irsku. A občas i Martinovy děti. No, nedá se to vypočítat.“

Jak se při tom všem stačíte starat o domácnost?

„Tak třeba dneska jsem od šesti ráno vyvařovala, protože po tomhle tréninku jedu rovnou do divadla na představení. Také jsem napsala asi pět papírů s úkoly, s tím, co kdo má udělat. Kordulku třeba dneska hlídá synova přítelkyně. No je to občas náročné, ale zvládáme to.“

Před nedávnem se vaše dcera Agáta objevila v pořadu Čápi s mákem. V jednom díle dokonce vařila večeři u vás doma. Dívala jste se na tento pořad?

„Viděla jsem to asi tři minuty a pak jsem to rychle vypnula. Tohle nějak nemusím. Navíc, když jsem u nás viděla tu partičku, která tam byla...“

O vás je známo, že vaříte často a ráda. Co Agáta?

„K vaření jsem ji vždycky vedla. Agáta vaří dobře a v kuchyni toho dokáže hodně.“

V současné době hrajete v seriálu Vyprávěj. Jak vzpomínáte na dobu totality?

„Člověk byl mladej, takže já na tu dobu mám hezké vzpomínky. Ale zase jednoduché to nebylo. Jako dítě z katolické rodiny jsem povinně musela chodit na náboženství. Z celé školy jsme tam chodily jen dva. Pamatuji si, že jednou jsem měla zlomenou nohu z lyží a zrovna byla nějaká slavnost u památníku. Šli tam samozřejmě všichni pionýři, kteří díky tomu nemuseli do školy. I já jsme si teda vyžebrala kroj a šátek a šla jsem tam s nimi. Když jsem tam stála v pozoru, zrovna kolem projížděl můj táta. Když mě viděl, okamžitě zastavil, zmlátil mě a bylo po socialismu...“

To je docela drsná historka...

„Tátu vyhodili z JAMU, konzervatoře i z lidovky. Moc peněz jsme neměli, byli jsme chudá rodina. Zato k nám ale jezdily samé vzácné zahraniční návštěvy. Třeba, když bylo Pražské jaro, spávali u nás světoznámí dirigenti. Oni nechtěli spát v hotelu, protože tam měli odposlechy. Maminka jim vždycky připravovala honosné snídaně, třeba šunku, kterou jsme jinak doma nikdy neměli, ale jim se u nás podstrojovalo. Jednou ráno, když tito hudební velikáni od nás odcházeli, tak sousedka, velká komunistka, na ně ze čtvrtého patra vylila kýbl špinavé vody. No, byly to krušné časy.“

Řada vašich kolegů hraje v takzvaných nekonečných seriálech typu Ordinace v růžové zahradě či Ulice. Pokud by přišla nabídka, přijala byste ji?

„Okamžitě! Vždyť to, co tam mají za den, já mám za celý měsíc v divadle. V konzervatoři mám 120 Kč čistého na hodinu, to i chůva bere víc. Nedávno jsem si o sobě přečetla, že jsem nejlépe placená herečka v Čechách. To mě teda pobavilo. Já bych práci v těch seriálech brala, člověk se může finančně zajistit a má stabilní pěkný příjem. Já třeba z TeleTele žiju dodnes. Nebýt toho pořadu, asi bych si nemohla dovolat ani StarDance.“

Fotogalerie

4 fotografie