Marta Jandová: Kamarádky se bojí o můj život

Zastihli jsme vás při charitativním prodeji oblečení. Vyzkoušela jste si někdy profesi prodavačky?

„Když jsem v Německu začínala, asi třičtvrtě roku jsem tam prodávala čaje. Byl to exkluzivnější obchůdek. Než mě pustili přímo za pult, musela jsem na týdenní školení. Naučila jsem se, kde jednotlivé druhy čaje rostou, jak se trhají nebo jak se v továrně fermentují různými aroma. Byla jsem tehdy hrozně vzdělaná, ale půlku jsem toho už zapomněla..“

Ale to nebylo vaše první německé zaměstnání…

„Předtím jsem rok a půl uklízela. Nebojím se práce. Nejmíň mě ale bavilo, když jsem pracovala jako pomocná ruka kuchařů různých kapel. Umývat několik hodin nádobí, to nebylo moc fajn. Často jsem takhle pracovala i osmnáct hodin v kuse.“

Dnes jste také pracovně velmi vytížená. Často jezdíte z Prahy do Německa a do Bratislavy na SuperStar. Máte stejně jako Leoš Mareš řidiče?

„Jezdím sama. Jen jednou, když jsem jela na otočku do Berlína, to za mě odřídil někdo jiný, to už bych nezvládla. Snažím se ale hodně spát. Někdy se stane, že se v noci vracím z Bratislavy a člověk se soustředí v té mlze a dešti na tu dálnici tak, že pak nemůže doma usnout. Jedna kamarádka mě přemlouvá, abych se pak aspoň pokoušela pořádně se vyspat. Říkala mi: Nechci, abys mi za volantem usnula a zabila se!“

Času máte opravdu málo. Vyskytla se vůbec během SuperStar příležitost zvednout si náladu trochou alkoholu?

„Stává se to. Že bych ale pak byla namol, to ne, tak moc se neopíjím. Dřív jsem to coby rockerka občas přehnala, ale dnes mám zodpovědnost za kapelu a tak se hlídám. Skleničku vína si dám skoro pokaždé, ale pak jdu jako slušná holka spát. Když jsem ale doma v Praze, můžu si dopřát víc, protože jsem v klidu a nečeká mě práce.“

Máte nového přítele, Viktora Mráze. Lidé se o svých partnerech dozvědí často nejvíc poté, co se spolu poprvé opijí. Už jste to stihli?

„K tomu vám neřeknu fakt nic.“

Dobrá. Marto, co další neřesti. Kouříte?

„Bohužel jsem zase začala. Hluboký hlas ale nemám z cigaret. Ten jsem zdědila po tátovi (rocker Petr Janda ze skupiny Olympic – pozn. red.), stejně jako výšku. Dva a půl roku jsem nekouřila, až když jsem se přestěhovala zpátky do Prahy, tak jsem zase začala. A přemýšlím o tom, že s tím zase seknu. Když mě to ale tak baví..“

Pojďme k SuperStar. Většina finalistů z minulých SuperStar zapadla. Budou tentokrát finalisté úspěšnější?

„Je to těžké. Je jich hodně a nejsou jediní, kdo se snaží v hudební branži najít své místo na výsluní. Času jim moc nezbývá. Teď ještě mají kolem sebe tým lidí. Vím, že ti, co již vypadli, dostávají nabídky. Ale jaké? Měli by uvážit, jestli to s nimi ti lidé myslí dobře a chtějí s nimi pracovat dlouhodobě, nebo jestli je chtějí jen jednorázově použít kvůli tomu, že byli v televizi.“

Jak to mají ale rozeznat?

„Je pravda, že i rodiče finalistů jsou také bez zkušeností a netuší, komu důvěřovat a s kým podepsat smlouvu. Proto by se asi měli s námi porotci nebo s lidmi z produkce poradit, když nějakou nabídku obdrží.“

Co finalistům chybí?

„Hlavně budou potřebovat repertoár, s tím je největší problém. A nejen v Česku. Všude na světě se používají databáze, kvalitní autoři chybějí.“

A co jim naopak přebývá?

„Nejhorší by bylo přílišné očekávání. Když nebudou makat, může se stát, že za půl roku nepřijde už ani jedna nabídka.“

Díky SuperStar se z vás stal nový sexsymbol…

„Opravdu? To jsem neslyšela!“ (smích)

Ale je to tak! Dostáváte od mužů hodně nabídek?

„Na Facebook mi chodí spousta zpráv. Proto jsem na něm hodně nebyla. Mám tam strašné množství vzkazů. Většinou jde o pozdravy, hlavně ze Slovenska. Sem tam přijde i něco ošemetného, ale na to bych stejně nikdy neodpověděla. A negativní ohlas byl jen jediný, když mi vyčítali v sestřizích z castingů vulgaritu.“

Chodí vám i perverzní dopisy?

„Chodí mi emaily o různých částech mého těla. Na to jsem zvyklá. Přece jen jsem se svou německou kapelou Die Happy dlouho a hlavně na stránkách lidé podobné věcí píší. Tomu se jen pousměju a říkám si: Fajn! Když kvůli tomu přijde na koncert, tak proč ne? Co mám dělat? Takovej člověk je jinej. Stejně ho nikdy v životě neuvidím, tak co…“

Co říkáte vaší obrovské popularitě v Česku i na Slovensku?

„Na to moc zvyklá nejsem. V Německu mě na ulici lidé nepoznávají, přece jen patříme na rockovou scénu. Zato tady se to během SuperStar rozpoutalo ve velkém. Všichni jsou na mě ale hrozně milí.“

Šla byste po této zkušenosti do podobného projektu znovu?

„Určitě. Zaprvé mě to strašně baví, SuperStar dělá skvělý tým. Budu trochu smutná, až to bude za námi, i když možná budu odpočatější, protože nebudu muset tak často přejíždět. Až uslyším v budoucnu písničku finalistů, kterou vždy zpívají na konec, tak i když je to pop jak z filmu Titanic, což já moc neposlouchám, tak mi přesto z oka ukápne slza. Je výborně napsaná a bude mi připomínat tuhle moc fajn dobu.“