Lucia Gažiová: Už o mě nemusíte mít strach!

Je pravda, že za vaší snahou odejít z tohoto světa stála žádost o rozvod?

„To je fantazie, jak jste ten problém rozlouskl! Tak to samozřejmě vůbec nebylo. Prostě to na mě padlo. Nikdo nejsme bezchybný. Máme se s Petrem opravdu rádi. Netušila jsem, s jakou zlobou se střetnu. Bylo to opravdu dost těžké.“

Tou zlobou myslíte i chování starousedlíků v Jevanech? Nebo spíš ten mediální tlak po smrti Karla Svobody?

„Všechno dohromady. Před smrtí Petrova otce jsme byli šťastní a svobodní, plní ideálů, spokojení a veselí. Pak se na nás navalila taková špína, že jsme to neunesli.“

Když jsem se dozvěděl, co se vám stalo, bál jsem se o vás…

„Už nemusíte mít vůbec strach. Všechno je v pořádku.“

Všimli jsme si, že vás oba nějak omrzelo nosit snubní prstýnky. Má to nějaký důvod?

„Jsme přece mladí, tak je nenosíme. Kdybychom se rozváděli, určitě bychom spolu nechodili do společnosti. Nebojte se o nás!“

Nenudíte se doma trochu? Nechystáte se naskočit do některého z českých seriálů?

„Nabízeli mi jich několik, ale myslím si, že Ferdinand je v devíti měsících ještě moc malý, a chci být s ním. Mohla jsem jít například do Nemocnice na kraji města nebo do Přešlapů. Uvidíme později. Jeden čas jsem seriály dokonce úplně bojkotovala, protože mě produkce jednoho z nich nechutně zneužila k propagaci. Stejně se cítím být spíš divadelní a filmovou herečkou, než tou seriálovou.“

Lucio, co teď zrovna děláte?

„Ferdinand je nemocný, jsem s ním v nemocnici. Měl strašně vysoké teploty, tak ho hospitalizovali v Praze v Krči. Jsou tu na nás strašně milí. Snad už nás brzy pošlou domů.“