9 nocí mezi bezdomovci! Jiří Pomeje ve velmi intimním rozhovoru pro týdeník Instinkt

Zkrachovalý producent a herec Jiří Pomeje (44) odtajnil podrobnosti z nejtemnější části svého života! V době, kdy ho jeho správkyně konkursní podstaty Tereza Klečková obvinila z toho, že svatba se zpěvačkou Ivetou Bartošovou (43) je jen hra pro lidi a ve skutečnosti spolu nebydlí, přišel s otevřeným svědectvím pro týdeník Instinkt. Tomu přiznal problémy s alkoholem, sexem i exekutory. A odkrývá pravou, ve skutečnosti drsnou tvář Ivety, jíž přitom přezdívají princezna české popmusic…

Proč se zadlužil
„Těsně předtím, než se měla začít točit Andělská tvář, mi odešel jeden koproducent s dvaceti miliony. Ty jsem si pak půjčil na sebe, a ne na firmu. Člověk, co mě podrazil, podmiňoval financování filmu tím, že do toho vstoupíme jako fyzické osoby. Kdybych se zadlužil jako majitel firmy, bylo by to úplně o něčem jiném. Přepočítal jsem se. Na žádný Troškův film nepřišlo do kina míň než čtyři sta padesát tisíc lidí. I kdyby jich na Andělskou tvář přišlo jen tři sta tisíc, tak těch dvacet milionů vydělám. Nakonec film navštívilo sedmdesát tisíc diváků…“

O nevděku, který vládne světem
„Začali se se mnou soudit o deset dvacet tisíc různí lidé, kterým jsem předtím několik let dával velmi dobře vydělávat. Po dobu patnácti let jsem každý rok živil devět set lidí, protože léto co léto jsem točil film. Myslel jsem si, kolik nemám kamarádů, jenže došly prachy – došli kamarádi.“

Jak mu filmy prodali pod cenou
„Správkyně konkursu prodala práva k oběma pohádkám Z pekla štěstí za tři sta padesát tisíc do Německa. Film, kterej stál devadesát milionů korun, prodala za tak směšnou částku! Kdybych měl tři sta padesát tisíc, tak ty práva koupím zpátky a dneska už bych měl umořeno osm devět milionů z dluhu.“

O myšlenkách na sebevraždu
„Úplně vážně jsem kvůli dluhům přemýšlel o tom, jestli by byla nejlepší pistole, prášky nebo Nuselskej most.“

Jak mu s Kuklovou zabavili majetek
„Bydleli jsme tenkrát s mojí bývalou ženou Míšou v pronajatém bytě ve Slivenci. Přišli tam exekutoři i s policií a oblepili, co se dalo – od gauče přes kávovar až po vidličky. Pak jednoho dne přijel náklaďák, všechno odvezl a nám nezůstalo nic.“

Jak měl pistoli u hlavy
„Už před tou exekucí to bylo dost hustý. Klasika. Vymahači u branky, černý mercedesy, holý lebky a pistole u hlavy. To jsem myslel, že je konec. Nemám žádný prachy, tak proč by mě nechávali naživu? Za svůj život jsem vyprodukoval dvanáct filmů a dohromady jsem na ně sehnal dvě stě sedmdesát milionů korun. Těm vymahačům nešlo do hlavy, že jsem si z téhle neuvěřitelné částky nic neuloupl. Skutečně, já jsem byl takovej idiot, že jsem nakonec neměl už ani na to, abych zaplatil účet za mobil. Ale nechci o tom mluvit. Ti lidé pak zjistili, že skutečně nic nemám, a dali mi pokoj.“

O výsleších na policii
„Za poslední dva roky jsem kvůli těm svým dluhům absolvoval šestadevadesát výslechů na kriminálce, takže znám všechny kriminálky po celý Praze. Šestadevadesátkrát za mnou zapadla mříž a já nikdy nevěděl, jestli mě ještě pustí ven.“

Proč se mu rozpadlo první manželství
„Dokud jsem měl peníze, bylo všechno v pořádku. Měli jsme dvě auta, byt ve Školské ulici s výhledem na Hradčany... Strašně moc jsem chtěl dítě, ale ona tvrdila, že ho nebude vychovávat v centru, takže jsem ten byt prodal. Pak měla Míša podmínku, že budou na kontě ležet dva miliony pro případ nouze. Plánoval jsem je tam uložit, až vydělá Andělská tvář. Míša už byla ve věku, kdy jí tikaly biologické hodiny, ale místo dítěte přišli vymahači.

Jak začal pít
„Vinné střiky, dva až tři litry vína denně. Až jsem se dostal do situace, kdy jsem ležel na posteli, šoupal nohama po prostěradle a nevěděl o tom. Míša řekla, že se na to nemůže dívat, zavolala Marka Vašuta a ten mě dotáhl ke své psychiatričce. Dala mi antidepresiva, jenže já udělal tu chybu, že jsem jel dál ve střicích. Musel jsem si dát litránek, abych byl schopen dvě hodiny denně fungovat. Míša podruhý řekla, že už se na to nemůže dívat, jenomže tentokrát nevolala Vašutovi, ale poslala mě pryč. Vyhodila mě den po Silvestru. Začal jsem rozebírat, co s námi v novém roce bude, dal jsem si k tomu litr vína a Míša, která nesnášela alkohol, mi řekla, ať se sbalím.“

Jak skončil mezi bezdomovci
„Druhého ve dvě hodiny ráno jsem stál ve Slivenci na autobusové zastávce se dvěma sportovními taškami. Šel jsem na hlavní nádraží. Spal jsem tam pod kasama. To brzy zjistíte, kde fouká a kde ne. V peněžence jsem měl tři sta korun. Pil jsem s bezdomovci krabicový víno, Peňasol, Don Simon a tyhle značky. Říkal jsem si: Jsi na dně, tak si to vyžer. Zůstal jsem tam devět nocí.“

O protialkoholním léčení
„Byl jsem na dvou nebo na třech protialkoholních sezeních U Apolináře, ale bylo to k ničemu. Chlastu jsem se zbavil tak, že jsem jednoho dne od sebe odstrčil nedopitý pivo a prostě si řekl, že už pít nebudu. Tři měsíce nato měla Míša narozeniny, potkali jsme se, říkala mi, že jí chybím... A za nějakou dobu svolila, že to tedy znova zkusíme. Bydleli jsme spolu dva měsíce – ale jako brácha se ségrou, nic mezi námi nebylo. Takže jsem si zase vzal ty dvě sportovní tašky a šel na autobusovou zastávku.“

O milenci manželky
„Měsíc nato byly Vánoce, já si půjčil od Pavla Páska peníze a koupil Míše ručně šité sedlo – vždycky chtěla jezdit na koni. Za čtyři dny mi volala, že se se mnou musí vidět, a dali jsme si schůzku v zapadlém čínském bistru ve Štěpánské. Bylo mi jasný, že je zle. »Někoho máš?« zeptal jsem se. – »Jo.« – »Je bohatej?« – »Hodně bohatej. Já ale od něj nic nechci, jsem strašně zamilovaná...« No a pak jsme tam oba seděli a brečeli. Hned jsem vymazal její číslo z mobilu. Ozvala se teď, po třech letech, a já už ji nepoznal po hlase.“

O teatrálních gestech
„Já si na gesta potrpím. Den potom, kdy mi Michala oznámila, že někoho má, jsem šel na Karlův most, položil ruku na svatýho Jana a modlil se za zázrak, abych potkal někoho ještě lepšího, než byla Míša. Najednou vidím, jak dole pode mnou jede loď. A já v tý svý herecký magorárně sundal z ruky snubní prstýnek a hodil ho za tou lodí, ať moje minulost odpluje s ní. Neměl jsem co žrát a jen tak hodím do Vltavy prstýnek za deset tisíc! Prostě mám tenhle patos v sobě. Míša mi dala řetěz, který byl posvěcený v Thajsku, a já ho v den, kdy jsem požádal Ivetu o ruku, hodil do vody. Leží v Dubaji v zátoce.“

O nedostatku sexu
„Víc než rok jsem v té době neměl ženskou. Umíte si to představit? Pak jsem na nějaké akci potkal holku, která se mi líbila, a tak jí povídám: »Už rok jsem neměl sex, nemohla byste udělat dobrej skutek?« Ona se začala smát, ale nakonec... Nějakou dobu jsem s Denisou žil.“

O prvním setkání s Bartošovou
„S Ivetou jsem se poprvé potkal před třiadvaceti lety. Líbila se mi, ale říkal jsem si, že na tuhle holku asi nemám. Po koncertě mě vzala domů autem, a když jsme byli před barákem, zkusil jsem po ní vyjet. Ucukla a jako by se ušklíbla. Teď nedávno se mi svěřila, že si tehdy říkala, že s někým takovým, jako jsem já, by v životě nemohla nic mít.“

O jejich druhém setkání
„Agentura mého táty pořádala v Benešově nad Černou ples, kde chtěli mít nějakou známou zpěvačku. Věřil jsem, že na ten ples v zapadlém městečku u hranic Iveta přijede, a zázrak se fakt stal. Myslím, že ten večer se něco zlomilo. Pak jsem ji doprovodil k autu a dal jí svoji vizitku s tím, ať se mi ozve, až jí bude někdy blbě. Taky se ozvala za osmačtyřicet hodin. Jel jsem k ní a prokecali jsme celou noc. Sedmnáct dní nato jsme si dali první pusu.“

Jak se poprvé políbili
„Vezl jsem ji na trénink na turné, jeli jsme přes Čimelice, kam jsem chodil na filmovou školu, a já povídám: »Tady na ten hřbitov jsme se chodili líbat s holkama.« A Iveta: »Odboč tam.« Řekl jsem, že nemáme čas, a ona použila slovo, které na mě funguje: »Srabe!« Tak jsem šlápl na brzdu a strhnul to doprava. U zdi čimelického hřbitova padla první pusa a od té doby jsme spolu.“

Jak vychází s Bartošové synem Arturem
„Říká mi Pomíku. To je moje stará přezdívka z DAMU. Nechci mu suplovat tatínka a nebudu si hrát ani na moralizujícího otčíma. S Arturem jsem to pojal tak, že budeme kámoši – aby měl ve mě důvěru. Včera večer jsme zrovna probírali s Arturem sex – je v pubertě a zajímá se. No a vždycky na víkend jezdíme za Ivetou.“

V čem jsou si Kuklová s Ivetou podobné
„Narodily se ve stejný den, osmého dubna. Já myslím, že je to osud. Vzpomínám si, že s Míšou jsme se hádali o podobné věci jako s Ivetou.“

Jak štve Ivetu, že jí do všeho mluví
„Jednou jsem v autě rozebíral, jak by měla vypadat Ivetina příští deska, a ona najednou povídá: »Do prdele, přestaň mi už do toho konečně kecat!« Tohle je ta Iveta, jakou znám já. Žádná princezna!“