Jiří Krampol slaví 70: Narozeniny budou bez alkoholu!

● O myšlenkách na sebevraždu
● O milenkách a o penězích

Měl v životě milenky? Kolik bere důchod? A jak lidé reagovali na jeho slavnou reklamu na deník Aha!?

* Jirko, 11. července oslavíte 70. narozeniny. Jak to plánujete oslavit?
„Oslav jsem udělal hned několik. Jedna bude 12. června v Divadle U hasičů po představení, další už proběhla v Živanicích, kde měl můj kamarád Jirka Novák pouť, a ta nejmohutnější oslava mě čeká 15. června v Lucerně. Tam plánuji pozvat všechny své kamarády a kolegy, a možná přijde i Karel Gott.“

* Jaký dárek by vám udělal největší radost?
„Největším dárkem by pro mě bylo, kdybych byl zdravý a dělal to, co mě baví. Ono je to totiž bohužel čím dál tím těžší.“

* Co je těžší? Uhlídat si to zdraví, nebo tu práci?
„Naštěstí jsem ještě žádné vážnější zdravotní problémy neměl, ale nevím, jak dlouho to ještě vydrží. A práce? Tu zatím mám a nemusím si stěžovat. To co jsem dělal se Šimkem mě moc bavilo, i pořad Nikdo není dokonalý, kterým jsem provázel deset let, byl bezvadný. Teď vydávám dvě nové CD. Chtělo by to ale ještě přidat třeba nějaký dobrý seriál, nebo film. Dnes je to obtížné, protože mi všechny seriály, i když mají docela velkou sledovanost, přijdou neskutečně povrchní a šité horkou jehlou. Podobné příběhy jsme hráli jako děti v tělocvičně, jako náhradní program.“

* Vy jste taky hrál v seriálu, v majoru Zemanovi, že?
„Ano. To byl podle mého názoru skvělý seriál, i když sem tam s komunistickými prvky. Dostal jsem tam hlavní roli v desátém dílu. Pak se sice začalo říkat, že tam hráli herci čtvrté kategorie, to já ale odmítám.“

* Bylo to pro herce v té době nějakým vyznamenáním, hrát v takové kontroverzním seriálu?
„Někdo řekne, že tam musel hrát a to jsou jenom kecy. Pro mě osobně hrát v Majoru Zemanovi bylo štěstí, ze kterého jsem skákal šest metrů do výšky.“

* Kdyby teď přišla nabídka hrát v nějaké seriálu, tak by jste to odmítl?
„Ano, odmítl.“

* Ani kdyby to byla z finančního hlediska lákavá nabídka?
„Za žádné peníze. Já v takových seriálech prostě nemám vůbec potřebu hrát. Máme s Karlem Štorkou a Jirkou Bednářem napsané detektivky, které se jmenují Případy komisaře Štráska, a to je typický český seriál! Jeden díl lepší než druhý.“

* Na co jste ve svém životě nejvíce hrdý a naopak?
„Z profesního hlediska jsem šťastný, že jsem potkal režiséra Dudka, že mi dal krásnou roli seriálu v Synové a dcery Jakuba Skláře, a dále jsem pyšný, že se mi podařilo dostat na tu hereckou scénu. A naopak mě mrzí, že jsem byl několik let zbytečně v Divadle Na zábradlí, kde jsem hrál něco, co mi vůbec nesedlo. “

* A čím by jste byl, kdyby jste se k herectví nedostal?
„Chtěl jsem být námořník. Dokonce jsem se v Děčíně hlásil do školy, ale tam mě nevzali.“

* Jak jste se vůbec dali dohromady s Miloslavem Šimkem?
„Pan Šimek mě pozval do svého pořadu Nezavěšujte prosím, v divadle Semafor, kde jsem odpovídal na otázky. A protože to mělo úspěch, tak mě začal zvát pravidelně. Já jsem nato požádal o angažmá a společně jsme napsali první pořad Takový byl Jiří Grossman, což se ukázalo jako velmi úspěšné.“

* Jak jste spolu ladili lidsky? Rozuměli jste si i v soukromí?
„Právě proto, že byl Šimek můj přesný opak, tak jsme byli kamarádi. On byl učitel. Přesto, že byl o několik let mladší než já, tak měl stále tendenci mě vychovávat, ale v dobrém, a vždycky držel slovo. Naučil mě cílevědomosti a dotahovat věci do konce. Měl jsem ho rád. Byl to člověk, který tu dnes chybí.“

* Jeho nemoc měla strašně rychlý spád. Věděli o jeho onemocnění jeho přátelé?
„Ne, já to nevěděl. Ono to s ním v jeho posledních dnech vypadalo dobře. Dokonce se zdálo, že je vyléčený, ale pak se to najednou zvrtlo a konec přišel strašně rychle. On v podstatě zemřel na to samé, jako Jirka Grossman. Jako by to bylo snad osudové.“

* Pojďme se podívat do vašeho soukromí. Jste ženatý, ale není to vaše první manželství, že?
„Byl jsem ženatý několikrát. Někomu se manželství povede napoprvé a někomu se nepovede nikdy. Někdo zase setrvává v manželství je kvůli dětem, nebo hmotným statků, a navenek má šťastné manželství. Já takový příklad nejsem.“

* Jaký tedy jste?
„Jsem na stará kolena relativně spokojený. Není to samozřejmě ideální, ale to není žádné manželství. Mám učitelku z mateřský školky, tak vyžaduji péči.“

* Řekněte mi jednu věc, která vám na vaší ženě Hance vadí. Změnil by jste na ní něco?
„Je to taková ta chorobná pořádkumilovnost. Třeba se najím, neudělám žádný nepořádek a ona uklízí neexistující drobky. Také je hodně důvěřivá... Ale neměnil bych. Nějaké věci mě sice vadí, ale jsem rád, že ji mám.“

* Jakou roli hrál ve vašem životě sex?
„Myslím si, že to je jedna z nejdůležitějších věcí pro vztah. Když nefunguje, tak nefunguje už nic.“

* Měl jste milenky?
„Nebyl jsem ten typ. Když jsem žil s jednu ženkou, tak jsem už neměl další holky na rozveselení. A co se týče milenek dneska, tak se bojím, nerad bych si to doma podělal (smích). Obdivuji třeba ty chlapy, jak jezdí do Thajska a nemají obavy, že se to ta jejich dozví. A kdyby na to přišlo, tak já bych strachy ani nemohl.“

* Dovedete si představit, že byste ve svém věku ještě zplodil potomka?
„Ne. Představa, že bych byl s dítětem celý dny je strašná. Abych poslouchal křik a pláč, jsem už opravdu moc starý. Nikomu to ale nezazlívám, protože dnes je to moderní. Třeba Karlu Gottovi to i přeji. On si to předtím vůbec neužil. Teď to prožívá a má z toho upřímnou radost.“

* Kolik máte dětí?
„Mám čtyři kluky.“

* Jaký jste byl táta?
„Snad dobrej. Ale musím se přiznat, že jsem s nimi začal více komunikovat až když byli větší. Nebyl jsem takový ten otec, co každý den vede dítě do školky a podobně. Zase jsem ale neutrácel za drahý auta, ale vzal jsem kluky do Jihoafrické republiky na Safari.“

* Takže jste před šetřením peněz dával přednost poznávání?
„Nemám moc vůli šetřit, ani jsem to nikdy neuměl. A taky si myslím, že peníze mají cenu pouze tehdy, pokud je člověk užije.“

* Pobíráte důchod?
„Ano, už asi deset let.“

* Kolik to tak činní?
„Je to kolem dvanácti tisíc.“

* Kdysi jste o sobě řekl, že jste kvartální alkoholik. Jak tomu máme rozumět?
„U nás v rodině nikdo nikdy nepil a já jsem nebyl výjimka. Mě bylo špatně z alkoholu už v šestnácti. A to platí doteď. Pokaždé když jsem se napil, tak jsem si přísahal, že už si nikdy nic nedám. A dnes už piji jen opravdu sporadicky. Mám také prášky na ředění krve a ty s alkoholem už vůbec nejdou dohromady.“

* Takže narozeniny budou na suchu?
„Pro mě určitě.

* Máte mezi lidmi v showbyznysu nějakého opravdu dobrého přítele?
„Nemůžu říci jenom jednoho člověka, je jich několik. Moc postrádám Vlastíka Brodského a Miloše Kopeckého a Josefa Vinkláře.“

* Máte pochopení pro Brodského sebevraždu? Napadla i vás někdy taková myšlenka?
„Vlastíkovi došly síly. Žil naplno a představa, že bude ležet někde v nemocnici pro něj byla nepřijatelná. On to prostě neunesl. A abych řekl pravdu, tak mě to taky napadlo. Člověka tíží stáří. Mám hrůzu z toho, abych někdy nebyl zavřený v nějakým ústavu, nebo v nemocnici. Byl bezmocný a nemohl se hnout. Z toho mám panickou hrůzu. Ale zase nemám povahu na to, abych to takhle ukončil.“

* Co vy a posilovna? Máte ještě stálý cvičební plán?
„Ano. Chodím cvičit pravidelně každý den do klubu. Protáhnu se tam na kole a trochu zaposiluju. Pro mě to je už taková droga.“

* Chodí tam i vaši vrstevníci?
„Cvičit chodí strašně málo lidí. Všichni dneska tvrdí, že nemají čas.“

* Dlouho jste dělal reklamu pro náš deník Aha! Jak na to lidi reagovali?
„Byl jsem překvapený. Převážné části lidí se to moc líbilo. Některé to ale taky iritovalo, člověk je totiž skoro stejně známý jako Coca-Cola. Myslím, že se tahle reklama opravdu povedla.“

Autor: Petr MACEK
Foto Aha! – David Kundrát