Facka jak hrom a pak rvačka? Kocián o setkání s Lunetic
Kapele Lunetic dal nápad, kus života i léta, kdy čtyři kluci z Mostu v devadesátkách dokázali skoro nemožné. Jejich písně zněly z každého rádia a plakáty s jejich podobiznami zcela přirozeně zdobily stěny dívčích pokojů. I po třiceti letch na scéně jim zůstávají fanynky věrné, což se ukáže i v pražském O₂ Universu během výročníhlo koncertu, který má být oslavou celé éry. Jenže ten nejdůležitější člen bude chybět.
Už teď je jasné, že Lunetic oslaví 30 let na scéně bez Martina Kociána. Odmítnutí jeho účasti je jako facka. „Je to citlivý. Je to jako s nevěrou – když se to nedozvíš, tak tě to nebolí. Kdybych tam měl přijít, sejmulo by mě to,“ svěřil se Kocián v pořadu eXtra Host.
I poslední pokus o smíření skončil fiaskem – a málem i pěstmi. „S Davidem Škachem jsme se skoro poprali,“ přiznal Kocián. Krev sice netekla, ale podle jeho slov bylo k ní blízko.
I přes to všechno Kocián smutně přiznává: „Já mám kluky pořád rád, jsou to moji bráškové.“ Ale i on ví, že tahle kapitola je uzavřená. Lunetic vystoupí ve čtvrtek na výročním koncertu ve složení Aleš Lehký, Václav Jelínek a David Škach.






