Parťák Štěpána Kozuba, herec Vladimír Polák: Táta střílel doma v obýváku!
32 fotografií
Je nejen herec, ale i politik. A teď, v internetovém seriálu Divadla Mír Krematorium, se Vladimír Polák (46) proměnil rovnou v hygienika. On to byl, kdo na natáčení domlouval pronájem »márnice« a o černém humoru seriálu radši pomlčel.
Dřív jste hodně sportoval, věnoval jste se i aikidu. Jak to máte teď?
„Dřív jsem sportoval, i když jsem nemusel. A teď jsem se dostal do věku, kdy už mi i lékaři říkají, že musím. A to zjištění, že člověk musí, aby se udržoval v nějakém provozním režimu, je strašné. Že si nejdete zacvičit pro radost, ale pro životní nutnost. Takže to v praxi vypadá tak, že všichni v posilovně se usmívají, jenom já jsem tam naštvaný.“ (směje se)
A to aikido?
„Musím přiznat, že to už jsem nedělal dlouho, ale chci se k němu vrátit. Akorát kimono, co jsem měl, už teď asi nezapnu. Používáme kimono, co mají judisté a krajní límce by měly jít přes sebe, nevypadá to hezky, když nejdou. Tak to musím zjistit, jak mi je, zda mi to dovolí ho zase obléct.“
A co jiný koníček? Kdysi jste taky střílel.
„To už taky nedělám, střelbě jsem se věnoval jako mladý. Otec je odborník na bojovou střelbu, i když je dnes v důchodu, střílí ještě veteránskou ligu. Ale já už na to neměl čas vůbec. Chvilku jsem měl zbrojní průkaz, který mi už propadl, ale říkám si, že se k tomu taky časem vrátím, protože střelba z pistole není špatná.“
Štěpán Kozub: Dovolenou jsem si naordinoval!
Využil jste ji alespoň u filmu?
„Naposledy jsem střílel nedávno, když jsme s Tomášem Magnuskem točili skutečný příběh jednoho taxikáře, který byl napaden a který si tím, že vlastnil zbraň, zachránil život. Ale byl pak velmi popotahován soudy, což bylo zvláštní, protože byl napadnut nožem a šlo o sebeobranu.“
Ten případ si pamatuji.
„Točili jsme v regionu, kde se to stalo, taxikář, který to přežil, nás tam ještě vozil. Při natáčení jsme se těsně před kamerou prali, já vybíhal z auta a střílel. Tam jsem zjistil, že bránit se střelbou není jednoduché, ani když jde o život.“
Přitom byste to mohl mít v krvi, váš tatínek byl policista.
„Byl to policista – odstřelovač. Proto s oblibou říkám, že jsem měl stejné dětství, jako děti z Náhorního Karabachu, protože u nás doma se běžně střílelo.“
Střílelo?
„Otec přes zimu střílel vzduchovku, přes léto malorážku. Doma vyměřil přes obývák, chodbu a jídelnu svých deset metrů a trénoval. Když jsme byli malí, tak to bylo dobré, to jsme chodili pod laufem, ale když jsme byli větší, tak jsme museli počkat.“
Na co?
„U nás doma to vypadalo tak, že na jedné straně chodby byl záchod, na druhé koupelna. Odmalička jsem věděl, že vzduchovka dá jen jednu ránu. Tak jsem počkal, on vystřelil, já přešel, umyl si ruce, zase jsem počkal a po ráně šel zpět. Tak jsem si někdy připadal, jako děti ve válečné zóně.“ (směje se)
To jste měl divoké dětství.
„To jo. U nás doma moc umělecké prostředí nebylo, jen moje babička byla kdysi nadšená ochotnice. Přesto jsem se dal k divadlu.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (10. 3. 2024)
Pes Gump spojil poprvé Richarda Krajča a Štěpána Kozuba
32 fotografií
